The Wire - Špína Baltimoru

Obsahuje náznaky spoilerů. KONEČNĚ! Po dlouhých letech hledání a sledování neuvěřitelně přehypovaných seriálů (House of Cards, Homeland a True Detective budíž ideálními příklady) jsem našel jeden, který si tu ohromnou chválu doopravdy zaslouží. Policejní seriály jsou obvykle plné rychlé akce a zvratů a... takové seriály mě většinou nudí, jsou zkrátka jeden jako druhý. Teprve The Wire se mi dostal pod kůži, protože v něm jde o něco úplně jiného. Nahlíží na problematiku zločinu z obou stran barikády, zobrazuje každodenní životy kriminálníků i strážců zákona a jejich osobní problémy. Ukazuje, že řešení jediného případu může být otázkou stovek hodin úmorné policejní práce a vypořádávání se s byrokracií, zatímco zločinci jsou tu většinou produktem (nevyléčitelně?) nemocné společnosti, kterou neuzdraví ani mocný člověk s dobrým úmyslem. Bezútěšnost a bezvýchodnost některých situací je mnohdy až mrazivá. Díky bohu, že ne každé město na světě je na tom tak zle jako zdejší Baltimore, byť stejně jsme nepopiratelně součástí toho bludného kruhu více či méně všichni. Seriál proto vyznívá naprosto reálně, má ohromující hloubku a skutečně donutí člověka pouvažovat o životě. Zřejmě ne každý se do něj dostane, The Wire se totiž nesnaží prvoplánově zaujmout jako předchozí jmenovaní, jede si svým tempem a vypráví o obrovském množství zajímavých a prokreslených charakterů, kde (až na pár výjimek) nikdo není čistě hrdina/padouch, ale všichni působí jako lidi z masa a kostí, ať už jsou z řad policie, nebo z ulice. Vyjmenovat všechny oblíbence by trvalo hooodně dlouho, za sebe proto jmenuju jenom dva - best cop: Kima Greggs, - biggest BAMF: Omar "The King" Little. The Wire má svoje mouchy, (kupříkladu vynaloží obrovské úsilí učinit sympatickým řekněme Namonda, ale vůbec se nesnaží zlidštět jeho nesnesitelnou matku De'Londu; lead seriálu McNulty pro mě skutečně není zřejmě zamýšleným perfektním antihrdinou, nýbrž pouze otravným hlupákem) a ani zdaleka se u mě nepřiblížil titulu Best TV Show Ever (který dál neotřesitelně patří Six Feet Under), s čistým svědomím ho ale můžu pasovat na nejlepší kriminálku a jeden z mých nejintenzivnějších (ne-li nejlepších) seriálových zážitků posledních pěti let. (14.06.2014)

Po první sérii: Nikdy bych nevěřil, že tak rychle narazím na seriál, který se v řadě ohledů minimálně vyrovná skvělému Dexterovi. Zatímco Dexter je na první pohled vybroušená, velmi přitažlivá pohádka (se stále více pohádkovými prvky zvláště v dalších sériích, což může představovat problém, protože nás dospělé, co si budeme povídat, pohádky dříve nebo později začnou nudit, a pro děti Dexter rozhodně není), The Wire stojí na až fotografickém zobrazení ryzí reality - a představte si, že v těch tisících fotografií každodenní policejní práce není snad žádná nudná, naopak - každý díl obsahuje několik scén, kde si budete říkat omfg, to je skvěle udělaný a budete si je vracet v přehrávači několikrát (jako třeba již v komentářích zmíněná scéna s rekonstrukcí vraždy, skvělá scéna z odvykacího centra nebo úžasná scéna se zmatkem poté, co to SPOILER koupila Sonja Sohn a ta následná s hromadou poldů poslouchajících nahrávku přepadení nebo scéna s rybími akvárii nebo scéna SPOILER s Wallacem po návratu z výletu atd.atd. ). V Dexterovi je pár originálních a divácky velmi vděčných postav, tady je sice možná ne tak originálních, ale o to realističtějších a stále velmi zajímavých postav, se kterými budete prožívat jejich osudy doslova minutu po minutě, několik desítek(!), respektive není tu snad jediná, která by vám příšla navíc nebo účelově vytvořená pro diváka. Zatímco Dexter ve vás zanechá pocit skvěle odvedeného díla a brilantní thrillerové zábavy s hrdiny, které jste si (většinou) hodně oblíbili, The Wire vás zahltí kolosální propracovaností obrovského divadla o dvou navzájem prostupujících jevištích se dvěma paralelně účinkujícími orchestry, z nichž jeden má na programu symfonii na bicí z policejních fucků a shitů a druhý do mnoha akordů rozprostřené variace úžasného černošského slangu. A na závěr - úmyslně porovnávám s Dexterem, protože uboze průměrné Kriminálky, CSI a podobné pro porovnání vůbec žádné styčné body nenabízejí. A berte to i jako varování - pokud máte CSIshity rádi pro jednoduchost, rychlost a námětovou prostotu, díky které můžete při sledování paralelně psát esemesku, neztrácejte s The Wire čas - ztratíte se v ději během čtvrthodiny a nikdy nepochopíte, o čem to tady jahol nadšeně vykřikuje. (28.03.2010)

"Listen carefully" The Wire naplno využívá možnosti seriálové formátu vyprávět příběhy, které pro svou komplexitu mohou být srovnávány s klasickými díly literárního realismu (Dostojevskij, Zola). Realismus, daný pozornosti věnovanou detailům legálních i ilegálních činností (mezi nimiž nevede zřetelná hranice), má přednost před tím, aby seriál plynule šlapal a držel diváka v neustálém napětí. Tvůrci si naopak si mnohokrát dovolí zvolnit tempo a věnovat zvýšenou pozornost zdánlivě marginálním skutečnostem, které však v širším kontextu mohou být klíčový význam pro životy autenticky nedokonalých postav (které nezapadají do známých typových škatulek). Zohlednění komplikované sítě vztahů, kde téměř vše viděné souvisí s něčím/někým jiným a jednotlivé úrovně (svět zločinců, policistů, politiků) se neustále prolínají, nám brání ve zjednodušeném vnímání např. policejního vyšetřování, které kromě akčních konfrontací se zločinci zahrnuje taky hromadu papírování, všelijaké kličky, využívání známosti, uplácení apod. Boj se zločinem je ukázán jako běh na dlouhou trať, v němž jsou často rozhodující maličkosti, ne heroické skutky. Nejistá cesta ke spravedlnosti vede skrze byrokratické bludiště i spleť antipatií a sympatií. Kriminalisté se musí hodně snažit, aby se nedostali do konfliktu se zájmy mocnějších. Od odhalení pachatele nikdy nevede přímá cesta k jeho dopadení. Ve hře je tolik protichůdných sil, že zločin nakonec nemusí být vůbec potrestán, což je stejně deziluzivní a pravdivé jako celá procedurální rovina seriálu. Kriminalistická práce v The Wire je v zásadě realistická díky tomu, co by hollywoodští producenti mohli považovat za komerční sebevraždu – díky pomalosti, složitosti a neustále přítomné nejistotě, že vyšetřování k něčemu povede. Fakt, že téměř každý krok je nahlížen v širším kontextu společenském, politické nebo ekonomické, také tvůrcům brání sahat po zjednodušujících vyprávěcích kličkách a usnadňovat si práci. Díky odmítání tradičních vyprávěcích schémat nemůžeme kalkulovat s tím, že se určitá postava zachová určitým způsobem, že některé postavy zaručeně přežijí do další série. Seriál je tak příjemně nepředvídatelný a dokáže i v silné konkurenci kriminálek neustále něčím překvapovat. 100% Zajímavé komentáře: Isherwood, viperblade, Ai.ma (28.04.2009)

(Viděno kompletních 5 sérií) „Jaká je nejmíň užitečná věc na ženský?“ - „Jaká?“ - „Ožralej Ir. Ale ty doopravdy Ir nejsi, že?“ Neznám krimi seriál, který by tak bez příkras ukazoval boj policie s drogovými dealery. Právě věrohodnost (až zdánlivá „obyčejnost“) je tu největší klad. Seriál nikam nespěchá, přesto se toho stane spoustu, a je zde dostatek prostoru pro mraky postav, povětšinou skvostně napsaných a zahraných (těžko vybrat jen pár, za mě to budou Jimmy, Stringer, Omar, Bunk, Freamon, Bodie, Prez, Snoop, Mouzone a Carcetti), ne každý se ale (bohužel) dožije konce. Povýšení, sesazení, vyhození či zabití je však kořením seriálu a vývoj určitých osudů překvapí, potěší i zklame. Vysokou kvalitu si seriál udržuje po celých 5 sérií (maličko slabší je jen 2. řada) a konec byl parádní, takže za mě plný počet. „Nebylo to jednohlasný, byli tam lidi, kteří mluvili v tvůj prospěch.“ - „Taky jsem to slyšel. Takže 6 z 10 černošskejch policajtů si myslí, že sem rasistickej debil.“ - „Na druhou stranu, 4 z 10 si myslí, že seš jenom debil.“ (22.12.2019)

Takhle by se měl točit kriminální seriál! Žádné moderní serepetičky nebo náhodně nalezený kus středečního rohlíku v rohu záchoda, ze kterého získají DNA vraha, ale poctivá policajtská práce, papírování, nasraní nadřízení a podobné libůstky, kvůli kterým bych nechtěl být detektiv ani za nic. Hlavní hrdinové jsou obyčejní lidé jako já nebo vy. Chlastají, nadávají, mají emoce a můžou si stěžovat sebevíc, ale mají i práci, která je baví. Já sám jsem viděl zatím jenom první řadu, ale až se někdo odhodlá a vytvoří titulky na další, jsem ochoten ve sledování pokračovat. Je škoda, že se tento seriál jen pomalu dostává do širšího povědomí veřejnosti. (16.01.2009)