Šeptej

Prvotina Davida Ondříčka a už okamžitě rozpoznatelná. Zprvu jsem měl obavy z hereckého projevu hlavního hrdiny Filipa (Jan P. Muchov), ale velice brzy se rozplynuly a jeho herectví jsem si užíval. Škoda, že už potom moc příležitostí k hraní neměl a věnoval se už "jen" hudebnímu skládání, které dělá setsakramentsky dobře i v případě tohoto snímku. Osmnáctiletá Táňa Vilhelmová je k sežrání a v milostné scéně odhalí i své krásné vnady. Ono vůbec obsazení je výborné, ať už Jan Čechtický jako vyhulenec Speedy, Martin Myšička jako Filipův přítel Kytka nebo Václav Mareš v roli filozofujícího slizkého teplouše. Mimoto dostávají příležitost si střihnout různé minirole i režiséři Jan Hřebejk nebo Marek Najbrt. A také Lukáš Bech alias Létající Čestmír, který se zjeví na jednom mejdanu. Šeptej je vcelku bizarní úlet, kterej zřejmě mnoho lidí nepobere, ale o tom Ondříčkovy filmy skoro všechny jsou a já jsem na stejnou vlnu dokonale naladěn. A krásně na mě z obrazovky dýchl a zavoněl podzim, některé barevné obrazové kompozice mají krásné kouzlo a duch zářijových dnů se mě rozhostil po pokoji. (13.07.2018)

Po shlédnutí tohoto filmu měřím všem ve svém okolí teplotu, chci se přesvědčit, jestli je doopravdy těch mých 36,5 tak nenormální. Budiž Muchowovi připsáno k dobru, že si nehraje na herce, poněkud méně sympatické ale je, že tak nějak nehraje vůbec nic. Jeho bratr "Džoukr" se svým neustálým hehe patří k nejhorším filmovým postavám vůbec, coby nakreslený ještě ušel, ale v reálu vzbuzuje cokoli, jen ne kladné pocity. Škoda, že si nakonec tu kapuci přes hlavu nedal a neprohlásil, že je velký cornholio, film by to bezesporu oživilo. Taťána dostává hvězdičku navíc za vybraný vkus, nažluto obarvené vlasy se k růžové teplákové soupravě hodily naprosto báječně. Abych pořád nekritizoval, Ondříček ve snímku prokázal nesporný talent. Velmi mě zaujala zejména scéna ve vlaku, jak se tam každý láduje, ta je tak nechutná, až je nádherná. (04.11.2012)

působí to jako pseudointelektuální komentář soudobé mládeži mixnutý s Under the Skin. estetika a dialogy Samotářů (a celkový Ondříčkův vibe) je samozřejmě taky citelný.  každopádně mě fascinuje, že se stav vlaků českých drah od roku 1996 nezměnil. bylo super v nějakým filmu slyšet Sklíčka od Žbirky, za což dávám bezvýznamné plus a 3* (02.10.2021)

David Ondříček mě baví svojí absurdní poetikou. Rozverně nahlíží na život a jeho úskalí z pozic společenských outsiderů. Se satirickým podtextem v poetickém filmovém stylu protismyslnosti a rozpornosti samotné lidské existence. Film Šeptej je pozoruhodnou celovečerní prvotinou Ondříčka a svoje poetické vyjadřování postupem času dovedl k dokonalosti a k osobitě příznačné podobě vlastních filmových výtvorů. Absurdní poetika je jeho nezaměnitelnou značkou. Šeptej je v porovnání s pozdějšími pracemi nevyrovnanější v srdci ducha a ani představitel titulární hlavní postavy nebyl nejšťastnější volbou. Šeptej je o tápání citové složky jedince v kontextu se společností i v rozporu mezilidských vztahů na nejrůznějších úrovních. Mladí lidé hledají své místo k životu navzdory ubíjejícímu stereotypu a často utápějí vlastní beznaděje v útěku. V očích spořádaných členů společnosti jde o vyvrhele, překračující mravokárné uspořádání. Skutečnou hlavní postavou příběhu je pro mě jednoznačně vnitřně nevyrovnaný Kytka (velmi dobrý Martin Myšička). Z citové osamělosti se dostává přes neústupnost a majetnické naléhání. Bláhová tvrdohlavost a vnitřní rozervanost občas ukáže i noblesnější tvář a vždy je destruktivní pro celé okolí. Obřadní hlavní postavou je ovlivnitelný Filip (podivný Jan P. Muchow), vydržovaný mladík s výtvarnou ambicí. Novodobé trendy a podstata skutečnosti se promísili v neudržitelnou nestabilitu bisexuálního podvolování a nového směřování. Hlavní ženskou postavou je mladá Anna (dobrá Tatiana Vilhelmová) v tápání na prahu dospělého života a v končeném stadiu revolty k rodičovské autoritě. Z dalších rolí: bezstarostný hulič Speedy (Jan Čechtický), v cyklické depresi vegetující spolubydlící Irma (zajímavá Kateřina Winterová), či sebevědomý zákazník skrytých možností vlakového nádraží (dobrý Václav Mareš). Téma tápání mladistvých s neschopností i nechutí se podřizovat obyčejné běžnosti se sklony k dekadentnímu požitkářství je stále aktuální. Absurdní poetika je Ondříčkovým životním i tvůrčím posláním a později s ním slavil i nebývalý úspěch. Škoda celkové nevyváženosti a nevhodné herecké volby. (31.05.2017)

Od Davida Ondříčka jsem viděl pouhopouze zřejmě jeho nejlepší, nejprosazovanější a nejznámější film Samotáři. K Šeptej se ale také váže dlouholetá tradice kvalitního a hlavně kontroverzního filmu tehdejší doby a něco na tom pravdy rozhodně bude. Je tu pro mě ale jedna jediná scéna, která se z mysli diváka nevymaže nikdy. Jan P. Muchow prostě vybral skladbu, která pohotově hraje do not jak příběhu, tak atmosféře takové tak dokonale, že se na ní nedá zapomenout. Kdykoliv jí uslyším, vzpomenu si na tento film. Jasný je, že mluvím o Wubble U a jejich skladbě, jediné skladbě, která je dokázala tak proslavit. Minimálně u nás se nadobro slavná stala a není chvíle, kdy bych v rádiu neslyšel o její zažádání. Každopádně filmu toto rozhodně pomohlo, protože jinak mě nijak zázračně neoslovil. Post kontroverznosti v něm rozhodně je, ale to v Samotářích taky. Každopádně já jsem vše přečkal v klidu a s radostí, že jsem takový film mohl vidět. (19.04.2008)