Dům bláznů

Ty klipovité záběry s Bryanem Adamsem z filmu opravdu zbytečně trčí, možná by bylo lepší je aspoň svítit stejně jako zbytek filmu. Ale co, jsou to sny naší mírně švihlé hrdinky, tak budiž. Jak mě totiž většina filmů z blázince nudí tím, jak se jejich tvůrci z toho snaží vytřískat alegorii našeho „normálního“ světa, Končalovskému se povedlo mne zaujmout. Už proto, že se mu celkem daří vyhýbat se všemožným klišé. I když se přes ten blázinec stihnou přehnat obě znepřátelené armády. A to pak opravdu těžko říci, kdo jsou větší blázni... (23.10.2010)

Podobenství, typicky rusky rozmáchlé, tragikomické a místy absurdní. Se zajímavou atmosférou, tentokrát přece jen ne úplně jednolitou. Vzhledem k prostředí blázince a války se pak paradoxně zcela od reality odtržené pasáže romance s Bryanem Adamsem zdají nejnormálnější a nejlidštější. Spousta hlubokých myšlenek tu také nebyla zasazena na špatnou půdu. (04.07.2008)

Dramatický, komický i tragický příběh, navíc natočený údajně podle skutečné události. Andrej Končalovskij tu (po kolikáté už?) znovu dokazuje, že jeho filmy stojí hodně neprávem ve stínu tvorby jeho mladšího bratra Nikity. "Dům bláznů" má navíc jednu neooddiskutovatelnou devizu - bezprostřední herecký projev režisérovy čtvrté (a téměř přesně o 36 let mladší) manželky Julie Vysocké v roli pomatené harmonikářky Žany. Její výkon si u mne vysloužil jednu * navíc. Ta holka hraje vážně dobře, je roztomilá a její postavě není možné zazlívat ani to, že miluje Bryana Adamse. Jak ví každý fanoušek South Parku, za toho se přece Kanaďané omluvili už dávno :-)) . (17.05.2009)

Zajímavý ale poněkud nevyrovnaný film. Má řadu kladů, ke kterým patří protiválečné zaměření, řada scén ve stylu magického realismu a la Kusturica, slušné herecké obsazení a pochopitelně námět zasazený do šílené doby v šílící zemi. Válečné snímky obecně mají obrovský potenciál a pokud režisér dokáže správně pracovat s emocemi, může vzniknout hodně zajímavé dílo. Určitý problém je v tom, že Končalovskij je za zenitem, není to zkrátka Sibiriáda. Jeho film je poznamenaný určitou artovou manýrou, postavy jsou příliš typizované, některým dialogům moc nevěřím a především se v Domě bláznů projevují takové ty klasické neduhy ruské (sovětské) filmové školy, tzn. příliš velká tendence k lyričnosti a neochota prostříhat zbytnělé scény. Osobně mně přišlo neetické i obsazení naturščiků, tzn. skutečně postižených pacientů ve filmu. Místy režisér okatě diváka vydírá, záběry na společenství nervově nemocných. Co naopak funguje dokonale, jsou např. absurdní scény obchodování mezi ruskými vojáky a čečenskými povstalci nebo záběry na vystresované a vyčerpané vojáky. Celkový dojem: 60 %. (19.05.2009)

Nesmierne ľudský film (hoci miestami značne zidealizovaný, kiežby boli vojaci všade taký féroví). Paralela medzi blázincom a vojnou je trefná, tak isto latentná kritika ruského režimu a niektoré myšlienky potešia. Niektoré asi len silných skeptikov a depresívnych jedincov ("Čo je to život"? - "Každý deň iné vysraté hovno":) Končalovkij je nápaditý, vynikajúco sa pohral s nasnímaním , strieda kamerové filtre, niekedy vizuál pripomína zábery amatérskej domácej kamery (prípadne zábery zo správ CNN), úvodný záber na koľajnice je zase "brutálne" estetický a vyšperkovaný. O kreativite autora svedčia aj snové pasáže s Braynom Adamsom (sympaťák, že sa na to dal :), ktoré sú vhodne včlenené do neutešeného prostredia blázinca a života "harmonikárky" (famózny herecký výkon!). Rusi točia filmy s citom a ich filmy majú svoj špecifický feeling, ktorý mám rád. Dom Bláznov nie je výnimka... (20.06.2007)