1917

Luxusní pozdní dáreček ke staletému výročí od konce první světové vítězí po “kontinuální” formální stránce. Ano je to zážitek a jeden z vůbec nejlepších WW1 filmů, ale ani sada velmi silných obrazů (procházka tlející zemí nikoho, třešňový sad, ohnivá noční scenerie v Écoust, běh o život v závěru) plně nepřebije několik slabších chvil a ne příliš tvrdý dopad emocí. Nesnaží se o klasické repeté událostí, ani nepřináší žádný velký dějinný kontext (lekci v dějepisu), je to ale umělecky působivá prohlídka po bojišti s demonstrací nesmyslnosti války na osudu řadových smrtelníků. Vtipný pocit, sedět si hezky v teple s popcornem, když jen o pár generací zpět nás mohlo klidně čekat peklo jako Verdun, Passchendale a nebo na Sommě... (12.02.2020)

Zážitek to je, ale byl by „podstatně“ intenzivnější, kdyby Sam Mendes víc myslel na diváka a méně na poklepání po ramenou. Ano, předlouhé scény bez střihu jsou moc fajn, ale silný dojem navodí v nekonečných zákopech, jakmile ovšem hoši vylezou ven, trochu to ztrácí smysl a hlavně osobitost. Symbolem první světové války jsou právě zákopy plné bláta a hnijících mrtvol i zátarasy z ostnatých drátů. Přes ně se musejí dostat dva mladí britští vojáci, kteří právě zahájili závod s časem, který rozhodne o životě nespočtu jiných mužů. Mendes poctivě střídá žánry a už nejednou dokázal, jak dokonale umí pracovat s příběhem a herci (Americká krása, Nouzový východ) i se samotnou formou (Mariňák). Jím tentokrát zvolený postup ovšem snímku krapet bere tempo a rytmus. A někde v polovině stopáže ztrácí (což mrzí nejvíc) emocionální kontakt s divákem. 75% (25.01.2020)

Koulervoucí kameramanská exhibice s úžasnou výpravou, pulzující rytmikou a filmomilskými detaily (nejvíce mě potěšil vstup Marka Stronga na scénu). Platí pro první polovinu. V té druhé se začnou dít méně pochopitelné věci a celá se stane jen nuceným krokem k uzavření příběhu. Nic už v ní dějově nepřekvapí a pouze potvrdí přílišnou jednoduchost a průhlednost námětu, obsahově se opírajícího o klišovité myšlenkové symboly (oběta pro vyšší cíl, mléko (nepřevařené??) dítěti). K filozofii, jakou to předstírá, to má daleko. Ale vizuál byl fakt parádní. I z komfortní zóny vylezlý Thomas Newman potěšil. Zkouknout to jinde než v kině je zhovadilost. Stejně jako onehdy Gravitaci. (09.03.2020)

„KDYŽ NEUSPĚJETE, BUDE TO MASAKR. PŘIJDEME O DVĚ JEDNOTKY. 1600 MUŽŮ VČETNĚ VAŠEHO BRATRA…“ /// Tak trochu jinak udělanej válečnej film. Nejde v něm o krev ani tuny vystřílených nábojů. Má na nás přenýst atmosféru z fronty a strach z věcí, který mohou během války nastat. Máme se stát součástí děje, vojáků a jakoby na vlastní kůži pocítit obtížnost jejich cesty a emoce si nechat až na závěr, když je hotovo. Díky kameře, kulisám, hudbě, zvuku… se to daří. Je to komorní válečný drama, které se bude líbit, protože je perfektně provedený, ale je v něm málo akce (většinou jde o souboj muž proti muži), málo emocí. Ne že by mi to bylo úplně jedno, ale třeba dramatickej a pocitově parádní závěr ukazuje, že Mendez měl v příběhu i hře na city přitvrdit. Nebo aspoň nechat finále vygradovat nějakou větší válečnou scénou. Víc jsem se rozepsal TADY! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bojoval jsem v 1. světový... 2.) Válka, to pro mě není masová vřava, ale „lidský“ intimčo. 3.) Chcu něco natočit na jeden záběr (jasně, klidně i péčlo…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.02.2020)

„Když neuspějete, bude to masakr. Přijdeme o dvě jednotky, 1600 mužů včetně vašeho bratra. Myslíte, že to stihnete?“ - „Ano, pane.“ - „Nějaké otázky?“ - „Ne, pane.“ Jak je tahle extrémně důležitá mise nebezpečná se však ukáže až posléze…Řemeslná stránka je perfektní, Sam Mendes si s řadou scén opravdu vyhrál, dokáže díky tomu diváka velmi rychle přenést více než 100 let nazpátek a udržet ho tam po celou projekci. Jeho budování stísněné, napínavé atmosféry (a to jak za plného světla, tak třeba při výtečné noční, osvětlené pasáži) funguje takřka dokonale. Výsledný zmar, smutek, ale i vědomí velké statečnosti a sebeobětování jsou působivé…potud mám jen slova chvály. Problém ovšem je, že i přes velký důraz na detaily a dobovou věrohodnost se řada momentů stane obětí „hollywoodštiny“. Takže pár postav je takřka nesmrtelných, neunavitelných, jisté scény zas krapet přepálené (ale též bych radši poslouchal dojemnou píseň, než se staral o to, že mi někdo může skočit do zad, ehm). Za to 1* strhnu, jinak velká spokojenost. (19.04.2020)