Škola rocku

K téhle muzice mám opradu vřelý vztah, ale .......... už jenom nápad, že se třída učí týdny rock a v celé tiché škole nikdo nic neslyší, je dost na hlavu :) A klasický příběh loosera s americkým "zmoudřením" rodičů nakonci jakbysmet. Jack Black to ale svým výkonem zachraňuje na celé čáře, takže je to nakonec koukatelný i pro starší diváky (i když kolem mě byly v kině samý děti :) (09.03.2004)

Stoprocentně bezchybný Jack Black a parta skvěle vybraných dětí táhnou docela očekávatelně se vyvíjející komedii vpřed bez jediného zaváhání. Je radost se na to dívat, je radost poslouchat tu muziku, užil jsem si to všechno jako z první řady. A momentálně se mi nevybavuje žádný film, který by měl tak výborné závěrečné titulky. (07.03.2021)

Jack Black má neskutečný dar baviče! V pohodě utáhne film na rock ´n´ rollové zápletce a ještě k tomu kromě školní třídy(btw. skvělí herci), rodičů, ředitelky a vlastně půlky města strhne i Vás! To ohromné nadšení, které z jeho výkonu číší, je snad opravdové, film je plný skvělé rockové muziky a kdo po téhle hudební jízdě nevytáhne z komory záprášenou starou kytaru a nezkusí si vydrnkat pár znějících akordů, tak je looser s velkým L. Já pro tu kytaru taky šel, ale už mě předběhla ségra, která Školu ro(c)ku viděla před měsícem a od té doby sedí na balkóně a dává kytaře takovej kouř, že jí musí každých pět minut zalívat vodou, aby jí neshořela pod rukama... Jediné, co bych vytknul, je dost dlouhá stopáž, být to o patnáct minut kratší a ještě malinko svižnější, dal bych stovku...35 miliónů dolarů(rozpočet)/131 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (27.04.2007)

Film mě hned vrhl do víru událostí téměř okamžitě a za podpory hard-rockových kytar rozjel typickou okoukanou story o loserovi, co nakopal zadek světu, skvěle se přitom pobavil a v konečné fázi zanechal ve svých žácích pocit náležité hrdosti a stesku. Od první minuty v tom jedete s Blackem, jedete s pedálem na podlaze a nezastavíte se ani s konečnými titulky, protože jeho komický potenciál je vyždímán doslova do posledního filmového políčka. Film je manéží Jacka Blacka, do které nevydal pozvánky pro své kolegy a rozjíždí jí v takové parádě, že bude vaše bránice vzdorovat naprosto marně. Ano, je poněkud výstřední a nechutný. Ale pokud svůj komediální talent uchopí za správný konec, použije své muzikanstké zkušenosti a perfektně okouká rockerské finesy mlaťte mě, ale musím se mu smát. Zvykl jsem si na něj, zvykl jsem si na jeho třídu a na konečném klání rockových kapel mi skutečně běhal mráz po zádech, tak jsem byl nervózní, aby to těm capartům vyšlo. (20.01.2004)

To byla nějaká komedie pro děti od Disneyho nebo co? Stádo fakanů pod vedenim svýho ideologickýho vůdce (nechutně přehrávající Jack Black) vytvoří dětskou rockovou kapelu. Tomu se mam jako smát? Na začátku to vypadalo celkem slibně. Jack Black opět v roli zevlujícího asociála. Pro takový role on je jako stvořenej. Celkem zábavná byla i dvojice submisivní Mike White a dominantní Sarah Silverman. Ale potom najednou střih a dostáváme se někam do žánru neškodný rodinný komedie. Přemoudřelý dětičky, moralizování, poučování, cukrová vata, happy end. Skoro jsem uvažoval, že to hodim do odpadu, ale musim uznat, že asi tak prvních 15 minut se mi líbilo. O to větší zklamání ovšem přišlo z toho, co následovalo potom. Filmy se stádem fakanů v hlavní roli stojej vždycky za hovno. A navíc nemam rád rock. A taky mě hrozně sere, jak všichni rodinný typy v USA jezděj ve Volvech. Málem jsem vzal kladivo a šel vzteky rozflákat svou 960ku. Ale jelikož zrovna doma dělám menší rekonstrucki hajzlu, tak jako terapii jsem to kladivo použil na kachličky a pustil jsem si k tomu Rotterdam terror corps, abych zapomněl na ten příšerenej rock. 20% (12.08.2011)