Režie:
Alan J. PakulaKamera:
Gordon WillisHudba:
Michael SmallHrají:
Warren Beatty, Paula Prentiss, Hume Cronyn, William Daniels, Walter McGinn, Kenneth Mars, Jim Davis, Earl Hindman, Richard Bull, Patsy Garrett, Anthony Zerbe (více)Obsahy(1)
Film odráža psychózu násilia a teroru, ktorá ovláda americkú spoločnosť od čias atentátu na prezidenta Kennedyho. Vo fiktívnom, ale nie nepravdepodobnom príbehu sa novinár Joe Frady stane svedkom zavraždenia jedného senátora. Keď sa ostatní svedkovia atentátu stávajú obeťami podozrivých náhod, Frady si uvedomí, že aj on je v nebezpečenstve. Rozhodne sa konať na vlastnú päsť, lebo oprávnene nedôveruje policajnému aparátu. (Film a divadlo)
(více)Recenze (80)
Po obsahové stránce jde za mě spíše o průměrný (a občas i zmatený) konspirační thriller 70. let, u něhož jsem ze začátku dlouho ani nepřepokládal, že ho ohodnotím tak vysoce. Střihy ve vyprávění mi občas připadaly podivné a nedomyšlené, např. po dlouhé honičce, kde hlavní hrdina projede s autem přes skleněnou zeď, utíká a zašpiní se, ho najednou vidíme ve svém bytě čistého, odpočatého a odhodlaného do další akce. Ale ta kamera, ta si tentokrát vážně zaslouží hvězdičku navíc. Spousta velkých celků zabíraných povětšinou statistickým způsobem, k tomu s přímo geometricky promyšleným aranžmá snímaného prostředí, přináší fascinující vizuální podívanou a zároveň pomáhá vytvářet jedinečnou pohltivou atmosféru. Už kvůli té atmosféře a poslední 20-timinutovce ve velkém amfiteátru se budu chtít podívat na film znovu, byť zdaleka netvoří jedinou filmařskou atrakci v tomto pomalém politickém thrilleru. Krátký experimentální snímek složený z jednoduchých titulků a fotografií, který je promítán hlavní postavě při vstupu do společnosti Parallax, se režiséru Pakulovi rovněž povedl, a to i pokud jde o působivost z něj pramenící myšlenky. [70%] ()
Krucinál, Pakula v sedmdesátkách válel. Pohled společnosti Parallax je politický thriller, který je hodně věcí, jenom ne klasický, a hádám, že ho tak většina lidí musí zákonitě odzývat. Pokud ale máte zažitý Pakulův "pomalý" styl, který je tu minimem mluvení a maximem dlouhých statických záběrů dovedený až k absurdnu, budete skoro v sedmém nebi. Ty zvraty, ty polehoučku gradované scény... a ten parádní konec! ()
V historii Ameriky usazeno do čerstvých ran plných soli deziluze, v Pakulově trilogii politické paranoie usazeno mezi Klute a All the President's Men. Je tady pár zajímavých věcí. Třeba montáž, která ve stylu praktik známých z Mechanického pomeranče reflektuje post-kennedyovský stav společnosti spojený s úpadkem hodnot a nebo způsob zabírání postavy Fradyho, který má evokovat pocit sledování, ale i když vezmu na milost režisérův typický styl a ocením jistou nadčasovost situace, kdy lidé v pozadí mile rádi kříží obětní beránky s vlky samotáři, je tu jeden zásadní problém. Scénář zmetkem myšlenky.. ()
Inspirace aférou Watergate a celou krizí důvěryhodnosti americké politiky za prezidenta Nixona je zcela zřejmá. Ale hlavním zdrojem při psaní scénáře byl evidentně atentát na prezidenta Kennedyho a následné konspirační teorie o mnohavrstevném spiknutí. Na to, že jde o ve své době známý a ceněný thriller, jsem byl celkem zklamaný scénáristickou nedotažeností. Scénář totiž řadu věcí neřeší a v mnoha ohledech rezignuje na logiku vyprávěného příběhu. Pokud se společnost Parallax zabývala logistikou antentátů a jiných nezákonných operací, pak nejspíš ve své branži nepatřila mezi elitu, jinak by se nedopustila tolika kiksů. Už pro úvodní atentát na senátora si atentátníci nemohli najít obtížnější místo z hlediska úniku z místa činu. No a přijde mi poněkud jednodušší zbavit se jednoho atentátníka, místo aby se horko těžko v průběhu několika let likvidovalo 18 očitých svědků. Zvlášť když to jediné, co mohli prozradit, byla tvář nájemného vraha, kterého tak jako tak zachytily teleobjektivy. Režisér Pakula taky nepředvedl, pokud se režie týče, ten nejoslnivější výkon, ke své nejlepší práci, což jsou Všichni prezidentovi muži, se teprve chystal. Celkový dojem: 55 %. ()
Parallax a mnoho ďalších trilerov zo sedemdesiatych rokov vyvracia zaužívané tvrdenie, že americké filmy sú reklamou na americký spôsob života. Lenže sme v sedemdesiatych rokoch, keď kritika moci bola divákmi akceptovaná v plnej miere. Navyše tá atmosféra tohoto obdobia svedčí ako francúzskym, tak americkým trilerom, ku ktorým sa všetci vraciame radšej, ako by sme mali pozerať podobne ladené novinky. Pakula, Polack, alebo Schlesinger boli omnoho zaujímavejší. Dôraz na chladnú odosobnenú architektúru, dokonalé veľké celky, v ktorých sa odohráva viacero akcií naraz, Beatty s klasickým výrazom amerického hrdinu ale neposkytuje satisfakciu v podobe samozrejmého víťazstva nad systémom, ktorú by pri pohľade naňho dnešný divák očakával. Ani sex. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (8)
- Hudbu pre film zložil Michael Small, ktorého motívy boli neskôr použité v ďalšom kontroverznom snímku Maratónec (1976). Zrejme boli natoľko podmanivé, že sa nimi hojne inšpiroval aj David Shire v nasledujúcom Pakulovom filme Všetci prezidentovi muži (1976). Viedlo to dokonca tak ďaleko, že bol Shire obvinený z plagiátorstva. (classic)
- Traduje sa, že úvodná sekvencia atentátu na senátora Carrolla v sebe nesie autentické prvky so zabitím Roberta Kennedyho v hoteli Ambassador v Los Angeles. Prispel k tomu i fakt, že Warren Beatty bol členom volebného štábu zmieňovaného politika a viedol jeho prezidentskú kampaň v roku 1968. (classic)
- Pôsobivá záverečná scéna v prázdnom sále bola nápadom Pakulu, ten tou chcel vyjadriť tieseň a celkovú náladu spoločnosti, prenajal tak priestory na 600 South, Commonwealth Avenue v LA. Producenti ho v tom podporovali, pretože ušetrili guľatú sumu za angažovanie prípadného komparzu. Naproti tomu rozčarovanie vyvolal test v sídle Parallax company - sled snímkov a hesiel - trvajúci bezmála päť minút, bez toho aby bol ďalej akokoľvek vysvetlený. (classic)
Reklama