Hogo fogo Homolka

Inspirace: ...člověče, kdyby nás tak někdo viděl, tak smíchy praskne...tak to je geniální, je to vlastně znovu(podruhé) o tom, co dělá každý z nás, když ho nikdo nevidí. No a když nás někdo vidí, tak jsme hogo-fogo, to musíme nějak vypadat. Asi ten život o tom je, otázka je, jestli si to dokážeme přiznat, asi by to mohlo stačit - si to přiznat a nemusíme to ani natočit, jak se to podařilo Jaroslavu Papouškovi. Skrytá kamera II. (16.01.2008)

Druhý film o rodině Homolkových mě už tolik nezaujal jako první díl. Možná kvůli změně prostředí, které bylo najednou více vzdušnější, a nebylo omezeno v podstatě z velké části na jeden byt. Ani rodinné hádky na mě nefungovaly stejně jako u Ecce homo Homolka. A navíc nejsem zrovna fanouškem honů na lišku. Humorný podtón vyrovnávající kritické vyznění filmu však zůstal. (29.04.2013)

"V Praze žije milión sto tisíc lidí. Copak můžu znát milión sto tisíc lidí?" Druhé Homolkovy jsem si užil mnohem více, neb jsem už byl z jedničky naladěn na jejich vlnu humoru. Už jen úvodní dětinská nadšenost Homolkovic rodiny z nového vozidla mne pobavila. Zlatým hřebem filmu je bába na molu a následné koupání... 100% (02.11.2012)

Tak prvních 20 minut bylo strašně fajn, líbily se mi, jednou jsem se zasmál nahlas a několikrát se i pousmál, pak už jsem se jenom pousmíval, po nějaké době se mi koutky úst už ani nezvedly a konec mě naštval jako dlouho nic. Já teda nevím, ale tohle je další český kult, který (aspoň soudě podle prostředního dílu) absolutně nechápu - kromě pár věcí mě ten humor tak nějak minul. Já nevím, třeba ta scéna s kadibudkou by mohla být aspoň na pousmání, kdyby trvala pár vteřin, ale to mi má fakt přijít vtipné, že to tam tak 3 minuty rozebírají? A nebo že na konci část rodiny Homolkových spadne do vody? Vždyť to je humor jak z animáku pro malý děcka a věřte mi, sám se na animáky dívám, tak to vím. Jestli ten humor měl být v tom, jak trapně to působilo, tak se to prostě nepovedlo, aspoň v mém případě ne. Navíc mám takové podezření, že přesně z tohohle filmu opisoval Tomáš Pavlíček, když točil (a psal scénář) Chatu na prodej, protože když si ty dva filmy srovnám, tak oba jsou naprosto, ale fakt naprosto o ničem a oba dva mají naprosto debilní konec. Jo, a v obou dvou dědeček pozoruje zvířata z posedu. Jediné, čím se ty filmy liší, je to, že tady je to vtipné aspoň ze začátku (zatímco Chata na prodej je nevtipná a trapná celou dobu) a tím, že tohle z nějakých mě neznámých důvodů nenudí (zatímco Chata na prodej nudí neskutečně), ale jinak si to prostě je podobné, nemůžu si pomoct, dokonce i stejně dlouhé ty filmy jsou. Ale tak alespoň to vesnické prostředí tu bylo hezké a nějak zafungovalo. Ten konec mě ale fakt vytočil - SPOILER Jediné, co se v celém filmu stane, je to, že dědeček ohlásí, že brzy umře a na konci - bacha, překvapení! - fakt umře. Ta scéna mi tam připadala, jako by ji tam chtěl Papoušek vecpat násilím, aby se v tom film aspoň něco stalo. Bohužel tím zabil jakousi pohodovost, co z toho celý film trošku zářila a tím zabil i šanci, že by se mi ten film aspoň trochu líbil. A taky mě teda naštvalo, že to celé bylo totálně o ničem. KONEC SPOILERU. Ze začátku jsem to viděl na 4*, pak na lepší 3* a po tom konci už už jsem měl nutkání dát jenom lepší 2*, ale za to, že zde zazní jedna z nejpravdivějších vět, jakou jsem kdy v životě slyšel: On je ten život pěknej, i když stojí za hovno. Jenom kvůli té tu slaboulinkou 3* dám. Jdu si pustit pár epizod Gumballa, tam je aspoň větší šance, že se pobavím, navíc z toho konce jsem spíš měl depku. Viděl jsem to, nelíbilo se mi to. Btw, co se toho humoru týče, tak buď nemám smysl pro humor, nebo mi nesedí tenhle typ humoru (nebo spíš tohle podání). Vyberte si možnost jakou chcete. Slabé 3* (30.03.2020)

„Si řikám - kdyby nás někdo viděl, musel by se smát.“ Hezká studie českého primitiva, otázka je, proč zrovna ona má mezi mnohými podobnými tak výsadní postavení. Nic nového není ani zobrazení kontrastu unuděné rodiny z Prahy, která přijede na venkov, kde se cítí nadřazená, ale neuvědomuje si, že ti vesničani, se kterými jednají se směsí zdvořilosti a přehlíživosti, skutečně žijí - cvičí norníky, pijí kořalku, sedí po ránu na lesním posedu, místo toho, aby se dřeli na auto a snažili se zaplnit každé významnější místo v republice (Karlštejn, Konopiště, nic nemůže být typičtější) svojí hlučnou, otravnou přítomností. (05.10.2012)