Homolka and Pocketbook
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Šebánek, Marie Motlová, Helena Růžičková, František Husák, Petr Forman, Matěj Forman, Jiří Hrzán, Iva Janžurová, Věra Křesadlová, Eugen Jegorov (více)Obsahy(1)
Komedie Homolka a Tobolka je závěrem trilogie o slastech a strastech rodiny Homolků. Tentokrát se s pražskou rodinou setkáváme na zimní rekreaci v Krkonoších, kterou si sem přijeli (s předsevzetím, že na sebe budou po celou dobu hodní) za své peníze jaksepatří užít. A jak už titul nasvědčuje, peníze se jim na dovolené stanou hybnou pákou veškerého jejich počínání, o němž tvůrci vyprávějí se satirickým, až sarkastickým akcentem. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (2)
Recenze (301)
Ačkoli se ještě dvojce dala přiznat jakási vesnická melancholie a sentiment stáří, stejně si myslím, že Homolkovi stačily víceméně jednou, poprvé. Zde už jako by sálá soudružská normalizace a otravné nucené "barevné" veselí, které má přetřít všudypřítomnou šeď. Má-li být terčem jisté satiry čecháčkovství, zdá se mi, že série tak dlouho patřila do propasti, až se jí sama de facto stala... nudnou nechytrou taškařicí, jednoduchou komedií plnou děsivě prvoplánovitých vtipů a momentů padajících lidí přes kufr a neřízených lyžařů jedoucích za velkého řevu ze svahu. Meh. ()
Pro mě jako rodáka ze Špindlerova Mlýna jest to lákavé... film mě zaujal hned napoprvé. Bohužel jsem hodně dlouho neměl čas na shlédnutí tohoto filmu. Avšak po asi třech letech nesledovanosti - jsem se opět musel zasmát scéně: ,,Když někdo tluče, a někdo na něj zatluče, tak to proto aby netlouk!" :-D ()
Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). ()
Filmem Homolka a tobolka byl proces transformace stylové satiry v čistokrevné komediální dílo dokončen. Vzhledem k politickému vývoji se nelze ničemu divit. Tvůrci v čele s Jaroslavem Papouškem naštěstí nezaprodali celou svou duši normalizačnímu molochovi a divák dnes nemusí obracet oči v sloup, jen se bavit a podle potřeby a nálady se usmívat a smát. Filmové komedii prospělo zapojení dalších postav do vytvoření lehce karikaturního prostředí organizované zimní rekreace. Herecké výkony jsou opět tou nejvýraznější složkou a jen díky nim není celá kontinuita trilogie Homolků zpřetrhána. Za hlavní postavu příběhu považuji akademického malíře Bedřicha Bradáčka (dobrý Jiří Hrzán) se svým nesmělým pokusem o vykonávání funkce kulturního referenta. Zatnout zuby někdy nestačí, pokud je vám protivné vše, co s novou prací souvisí. Následuje osvědčený čtyřlístek děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), babi Homolková (dobrá Marie Motlová), snacha Heduš (skvělá Helena Růžičková) a syn Ludva (dobrý František Husák) s rozmíškou malicherností, do nichž zapojují snad celé osazenstvo zimního rekreačního střediska. Výraznou postavou je vedoucí zotavovny (vynikající Stanislav Dytrich), který sám samotný má nadbytek sil k zábavě početného osazenstva horské chaty ve Špindlerově Mlýně. Nejvytíženější dětskou postavou je vedoucího syn Pepík (zajímavý Petr Kakeš) se svou upřímnou dychtivostí po pozornosti. Z dalších rolí: neposedná dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), po soukromí bažící novomanželé Burdovi (dobrá Iva Janžurová a zajímavý Eugen Jegorov), stejně postižení manželé Novákovi (šarmantní Věra Křesadlová a sympatický Jiří Čutka), neodbytná důchodkyně Dernáčková (velmi zajímavá Ludmila Roubíková), či bezprostřední sportovní referentka Pavla Chadimová (Eva Emmerová). Co Homolka, to jiný styl a subžánr, a přesto jsou navzájem propojeni. K zábavnému odreagování je tobolka vhodným doplňkem. ()
Hele děti, postavte kufry a pojďte si něco slíbit. Celej rok jsme na sebe takový vošklivý, tak si slibme, že aspoň tady za ty peníze budeme na sebe hodný. Jste pro? – Já jsem pro! – Já taky! – Tak hele, tak budeme jako všichni pro. – Ale já jsem doopravdy pro! A pak už se to jen sype jako domeček z karet. Otravní sousedé, kteří chtějí stůj co stůj vyhandlovat nevyhovující pokoj, zásadový vedoucí hotelu, nemotorný kulturní referent, neodbytná soudružka Dernáčková, lyžařský kurs a ztracená tobolka. Čecháčkové. ()
Galerie (23)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (16)
- Helena Růžičková (Heduš) k natáčení uvedla: „Když jsme ve Špindlerově mlýně točili třetí díl, vsadila jsem se s kameramanem Miroslavem Ondříčkem o bednu šampaňského, že mě Jirka Hrzán v náručí přenese přes celý parket. Když se to dozvěděli ostatní, chtěli se do sázky zapojit. Samozřejmě všichni viděli snadný přivýdělek, mysleli si, že se mu to nemůže povést. My to ale s Jirkou měli vyzkoušené, takže mě v pohodě přenesl tam a ještě nazpátek. A šampáňo pak teklo proudem. Dokonce tak, že se pak objevilo v Rudém právu, že se herci po natáčení koupali v šampaňském. Tak to ale nebylo, my jsme se v tom nekoupali, my jsme to všechno vypili.“ (alonsanfan)
- Ve filmu lze spatřit 3 typy českých autobusů – Škoda 706 RTO KAR, Škoda 706 RTO LUX z roku 1958, Škoda 706 RTO MTZ z roku 1959. Sněžná rolba je Ratrac S – švýcarská firma Ratrac byla v šedesátých a sedmdesátých letech jednička na výrobu roleb. (sator)
- Výtvarné artefakty kulturního referenta Bradáčka (Jiří Hrzán) pocházejí z ateliéru Jindřicha Hegra – malíře, grafika a ilustrátora. (sator)
Reklama