Il Boemo

Ačkoli se v souvislosti s novým životopisem Josefa Myslivečka hovoří o objevení zapomenutého, jde spíše o připomenutí jeho osoby a tvorby širší veřejnosti. Myslivečkův příběh žije v romanetu Jakuba Arbese, v životopisném románu Sonji Špálové, v opeře Stanislava Sudy a dávno před Petrem Václavem Myslivečkovi věnoval dokument Jaromil Jireš a televizní inscenaci Zdeněk Kubeček. Přesto jde v případě nového počinu o radostnou událost navazující na Václavův dokument ze zkoušek nového uvedení Myslivečkovy opery Olimpiade. Navíc Il Boemo přichází do kin souběžně s jiným českým životopisem Arvéd, což mě činí ještě spokojenější, protože domácí životopisy patřily k žánrům nejzanedbávanějším. Je skvělé, že projekt vyšel jako koprodukční a bylo možné naplno zobrazit italská léta z Myslivečkova života. Souhra Dyka a italských herců (a především hereček) je ideální, dialogy jsou převážně v italštině, ale zaznívá i němčina, čeština a angličtina. Jednotlivé obrazy jsou silné v mnoha emocích, opera je neskutečně živá a energická, naposledy se něco tak výjimečného podařilo snad jen ve Farinellim. Dokázala bych si představit ještě půlhodinu navíc, abychom mohli vidět některé kapitoly z dětství a dospívání a cosi navíc z toho pádu na dno, který byl sice nevyhnutelný, ale důvod pro něj jen naznačený. Čekala jsem hodně a dostala jsem ještě víc. (23.10.2022)

Objektivně nejlepší (protože nejpropracovanější a nejstravitelnější) Václavův snímek. Kromě České republiky se natáčelo také v Benátkách a Janově, výprava, kostýmy a prostředí divadel a operních domů dávají logicky vzpomenout na Formanova Amadea. Tím největším triumfem je ovšem Vojtěch Dyk v životní roli, který se naučil svoje dialogy v italštině a zároveň patří mezi největší hudební talenty své generace. Vytknout ovšem musím (a dělám to poslední dobou hodně často) přehnanou stopáž filmu a také poněkud jednoduchý scénář, který nepřináší prakticky žádný dramatický oblouk a omezuje se zejména na Myslivečkovy pletky s ženami. Přesto se jedná o jeden z nejlepších českých filmů minulého roku právem vyslaný na Oscary (i když se do úzké nominace nedostal). Držím palce aspoň na Lvech. (11.02.2023)

Jestli nám chtěl Petr Václav sdělit, že jakýsi Mysliveček, obdivovaný kdoví proč Italy, byl velký kurevník, a tak nějak mimoděk přitom složil i nějakou hudbu, tak se mu to povedlo. Víc jsem si z filmu neodnesl. Jinak temporytmus filmu je podivný, nebýt titulků, netuším. kdy a kde (a proč) se máme nacházet, délka scén je ubíjející, postavit film převážně na detailech je šílenství, a i když oceňují, že se Vojta Dyk naučil kvůli roli italsky, celé to prostě vypadá jako televizní inscenace či dokonce papundeklová televizní pohádka, sklouzávající k docudramatu a občas dokonce k výukovému stylu, který by se hodil tak na osvětové DVD s pár vloženými hranými scénkami. A vlastně ani ta hudba není prezentovaná tak, aby si z toho neznalec sedl na prdel a pochopil, v čem tkvěla Myslivečkova genialita. (06.01.2024)

Tak nám to tu místní znalci i kritici sepsuli co se do Josefa Myslivečka i Petra Václava vešlo! Amadeus z chodbince prej... Jsem si jist, že nejeden z komentujících ani kdo byl Mysliveček do doby než viděl film nevěděl. Mysliveček? To je malej panák Staré myslivecké ??? --- Samozřejmě má každý na svůj názor právo, ale ruku na srdce. Kdy někdo něco takového naposledy natočil aby to obstálo a já teď asi budu šokovat v celosvětovém měřítku? (Ne Jíšku prosím nezmiňujte!) Vždyť ten film byl úžasný. Příběh z konce rokoka o jednom z našich geniálních skladatelů ! To jsme na tom my Češi s patriotismem fakt tak blbě? S hrdostí na naše lidi a s hrdostí, že o nich konečně někdo natočil životopisný film? To si ty naše vlajky umíme dávat jen na profil na FB??? Srovnávat to s Amádeem jde možná tak jen díky stejné době, kdy se příběhy geniálních skladatelů odehrávaly (byť Mozart byl spíše později). Ale z hlediska rozpočtů tu srovnáváme nesrovnatelné. Já sám nejsem zrovna příznivcem oper, byť vážné hudbě holduji. Ale k operám si razím cestu jen velmi těžko a jsou to spíše jednolivé kousíčky co se mi líbí, než abych šel na něco co bude trvat 2 hodiny...  Přesto mi tohle moc sedlo. Vzpomněl jsem si u toho na nádherný film Farinelli, kterému je už taky nějaký pátek. Jestli jste Il Boemo ještě neviděli, rozhodně volte verzi v italštině. Dává to filmu nádherný dobový feeling. Vojta Dyk tu předvedl skvělé herectví a je sakra dobře, že se role Myslivečka zhostil někdo, kdo hudbě rozumí tak jako on. Už párkrát jsem s ním viděl jeho výlety do vážné hudby a vždy to stálo za to. Vždy je lepší když do not kouká někdo, kdo ví co tam ten zápis znamená (byť nezpívá), než někdo, kdo to jenom hraje. Výprava byla skvostná. Já mám rád detaily a tak jsem se občas během probíhajícího děje zaposlouchával i do zvuků z ulic linoucí se jako podkres otevřenými okny. Klapot koňských kopyt a kola kočárů, hlahol měšťanů při jakési zábavě či jen uklidňující zpěv kosů... Nádhera. Někdo si s tím vyhrál a to já umím ocenit. V Benátkách jsem byl opravdu hodněkrát, ale vždy až na jednu vyjímku svatby jen na ulicích. Vždy mne zajímalo jak to asi vypadá uvnitř v těch palácích, jejichž od řas zelené zdi zdi omývají slané vody kanálů. Jaká staletá tajuplná zákoutí a prostory asi uvnitř skrývají. Většina z nich měla vždy zavřené okenice a nebylo to věru siestou jejich obyvatel. Město se díky turistům vylidňuje a stává neobyvatelným. Teď byla možnost do těch paláců z dob kdy Benátky byly republikou nahlédnout. Na jejich nádherné fresky na zdech, iluzivní malby... Prostě nádhera. Do toho příběh našince, který miloval hudbu a chtěl se v ní zdokonalit a následně i prosadit v daleké Itálii, která tehdy diktovala tón.  Jistě, to mohlo dobrodružnější, vášnivější, napínavější, dramatičtější... Ale co když byl záměr natočit to tak jak se nakonec povedlo? Já byl spokojený, film jsem si užil a vzhledem k nízkému hodnocení přihazuji ještě jednu napsanou operu ! Tleskám! * * * * * (26.03.2023)

Jakkoliv jsem rád, že Petr Václav udělal otočku o 179° a natočil něco úplně jiného než dosud (i když toho Zdeňka Godlu si propašoval i sem (ale naštěstí tu nemluví (protože větu v italštině by se nedokázal naučit))), výsledek není o mnoho koukatelnější, a hlavně není jasné, pro koho je určen. Českého diváka film v italštině o zapomenutém českém skladateli zajímat nebude. Zahraničního diváka film o zapomenutém skladateli taky zajímat nebude. Oscarovou komisi tento pokus o kopii Amadea taky zajímat nebude. No, tak snad se aspoň vrátí náklady. K filmu samotnému: když si odmyslíme přehnaně dlouhé operní sekvence, tak už tam toho moc není. Vlastence může těšit úspěch českého skladatele v tehdejším centru hudebního světa, na film to ale nestačí, i když se Dyk, hudebníci a kostýmní výtvarníci snažili. Z nudy tak vytrhnou jen občasné cudné orgie, Dykova proměna v zombii, a roztomilý malý Mozart (ne Rosický, ale skutečný malý Mozart). Ze dvou nejambicióznějších českých filmů roku - IL BOEMO a BANGER, tak u mě s přehledem vede druhý jmenovaný, protože má poslouchatelnější hudbu. Viděno na VIP premiéře ve Slovanském domě. (20.10.2022)