Il Boemo

Při rozsáhlé stopáži 140 minut se nelze divit, že bych určitě našla nějaké mouchy, přesto je nehledám a skláním se před všemi, kdo se podíleli na tomto filmu, který bez jakýchkoli příkras přibližuje život a tvorbu mnohdy neprávem opomíjeného českého skladatele Josefa Myslivečka. Po výpravné a režijní stránce jde o řemeslně velmi dobře odvedenou práci. Vojtěch Dyk svým umírněným, leč výstižným projevem v titulní roli konečně prokazuje, že patří nejen k talentovaným zpěvákům, ale i hercům. Na své si tady přijdou zejména milovníci vážné hudby, ti ostatní se asi budou trochu nudit. Každopádně já jsem si to celkem užila. (75%) (04.05.2024)

Jestli nám chtěl Petr Václav sdělit, že jakýsi Mysliveček, obdivovaný kdoví proč Italy, byl velký kurevník, a tak nějak mimoděk přitom složil i nějakou hudbu, tak se mu to povedlo. Víc jsem si z filmu neodnesl. Jinak temporytmus filmu je podivný, nebýt titulků, netuším. kdy a kde (a proč) se máme nacházet, délka scén je ubíjející, postavit film převážně na detailech je šílenství, a i když oceňují, že se Vojta Dyk naučil kvůli roli italsky, celé to prostě vypadá jako televizní inscenace či dokonce papundeklová televizní pohádka, sklouzávající k docudramatu a občas dokonce k výukovému stylu, který by se hodil tak na osvětové DVD s pár vloženými hranými scénkami. A vlastně ani ta hudba není prezentovaná tak, aby si z toho neznalec sedl na prdel a pochopil, v čem tkvěla Myslivečkova genialita. (06.01.2024)

Za mě nakonec docela příjemné překvapení (ač jsem s projekcí dlouho váhal), pohupující se nenuceně a s rozmyslem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Narodil se jako jednovaječné dvojče, vysokou školu nedokončil, vyučil se mlynářskému řemeslu, nakonec ale zvítězila hudba. Josefa Myslivečka sledujeme při jeho hudebním tažení napříč Itálií, kde stále silněji nakukoval do světa přepychu, kde složil několik oper, oratorií a symfonií, a kde jeho práci obdivoval i samotný Mozart. Právě třeba scény s malým Wolfgangem si budu z vydřeného kousku Petra Václava pamatovat asi nejsilněji. Ambiciózní látka o skladateli známějším v zahraničí, než u nás možná místy zbytečně vynechává „důležité“ souvislosti, chybí jí ucelenost motivů. Mysliveček si nakládal, byl k sobě kritický, snažil se zorientovat ve spletité vztahové síti italských domýšlivců, ale lehce chybí ústřední téma. Chtělo to víc emocí, nějaké to rozuzlení, chtělo to pohlídat si tempo. Jinak skvělé masky, kostýmy, scénografie, „hezky“ nesmělý Vojtěch Dyk, k tomu přetvářka italské smetánky a odhalené hrudníky. PS: Dlouhé operní sekvence mi nevadily. (23.02.2024)

Petr Václav opustil svá sociální témata a je to zajímavý úkrok stranou. Jistě, snímek má své chyby, ale díky netradičnímu tématu, přiblížení Myslivečka současnému divákovi a upřímné snaze o "jiný český film," i když v koprodukci, si to ode mě těch 70% zaslouží. A Dyk je výbornej a hudba nám má co říct i po staletích. (29.06.2023)

Jakkoliv jsem rád, že Petr Václav udělal otočku o 179° a natočil něco úplně jiného než dosud (i když toho Zdeňka Godlu si propašoval i sem (ale naštěstí tu nemluví (protože větu v italštině by se nedokázal naučit))), výsledek není o mnoho koukatelnější, a hlavně není jasné, pro koho je určen. Českého diváka film v italštině o zapomenutém českém skladateli zajímat nebude. Zahraničního diváka film o zapomenutém skladateli taky zajímat nebude. Oscarovou komisi tento pokus o kopii Amadea taky zajímat nebude. No, tak snad se aspoň vrátí náklady. K filmu samotnému: když si odmyslíme přehnaně dlouhé operní sekvence, tak už tam toho moc není. Vlastence může těšit úspěch českého skladatele v tehdejším centru hudebního světa, na film to ale nestačí, i když se Dyk, hudebníci a kostýmní výtvarníci snažili. Z nudy tak vytrhnou jen občasné cudné orgie, Dykova proměna v zombii, a roztomilý malý Mozart (ne Rosický, ale skutečný malý Mozart). Ze dvou nejambicióznějších českých filmů roku - IL BOEMO a BANGER, tak u mě s přehledem vede druhý jmenovaný, protože má poslouchatelnější hudbu. Viděno na VIP premiéře ve Slovanském domě. (20.10.2022)