Il Boemo

O zpustlých mravech 18. století jsem viděl dost mnohem lepších filmů, k tomu nebylo nutné zaštiťovat se jménem českého hudebního skladatele, o němž se tady dovídáme dost málo. Nejiskří to ani v ději ani v dialozích, zoufalá nuda. Zaujala mě jenom dobře vystihnutá fyzická podoba neapolského krále Ferdinanda IV. a jeho nevšední teorie o konzistenci hoven. (08.03.2023)

Za mě nakonec docela příjemné překvapení (ač jsem s projekcí dlouho váhal), pohupující se nenuceně a s rozmyslem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Narodil se jako jednovaječné dvojče, vysokou školu nedokončil, vyučil se mlynářskému řemeslu, nakonec ale zvítězila hudba. Josefa Myslivečka sledujeme při jeho hudebním tažení napříč Itálií, kde stále silněji nakukoval do světa přepychu, kde složil několik oper, oratorií a symfonií, a kde jeho práci obdivoval i samotný Mozart. Právě třeba scény s malým Wolfgangem si budu z vydřeného kousku Petra Václava pamatovat asi nejsilněji. Ambiciózní látka o skladateli známějším v zahraničí, než u nás možná místy zbytečně vynechává „důležité“ souvislosti, chybí jí ucelenost motivů. Mysliveček si nakládal, byl k sobě kritický, snažil se zorientovat ve spletité vztahové síti italských domýšlivců, ale lehce chybí ústřední téma. Chtělo to víc emocí, nějaké to rozuzlení, chtělo to pohlídat si tempo. Jinak skvělé masky, kostýmy, scénografie, „hezky“ nesmělý Vojtěch Dyk, k tomu přetvářka italské smetánky a odhalené hrudníky. PS: Dlouhé operní sekvence mi nevadily. (23.02.2024)

Ačkoli se v souvislosti s novým životopisem Josefa Myslivečka hovoří o objevení zapomenutého, jde spíše o připomenutí jeho osoby a tvorby širší veřejnosti. Myslivečkův příběh žije v romanetu Jakuba Arbese, v životopisném románu Sonji Špálové, v opeře Stanislava Sudy a dávno před Petrem Václavem Myslivečkovi věnoval dokument Jaromil Jireš a televizní inscenaci Zdeněk Kubeček. Přesto jde v případě nového počinu o radostnou událost navazující na Václavův dokument ze zkoušek nového uvedení Myslivečkovy opery Olimpiade. Navíc Il Boemo přichází do kin souběžně s jiným českým životopisem Arvéd, což mě činí ještě spokojenější, protože domácí životopisy patřily k žánrům nejzanedbávanějším. Je skvělé, že projekt vyšel jako koprodukční a bylo možné naplno zobrazit italská léta z Myslivečkova života. Souhra Dyka a italských herců (a především hereček) je ideální, dialogy jsou převážně v italštině, ale zaznívá i němčina, čeština a angličtina. Jednotlivé obrazy jsou silné v mnoha emocích, opera je neskutečně živá a energická, naposledy se něco tak výjimečného podařilo snad jen ve Farinellim. Dokázala bych si představit ještě půlhodinu navíc, abychom mohli vidět některé kapitoly z dětství a dospívání a cosi navíc z toho pádu na dno, který byl sice nevyhnutelný, ale důvod pro něj jen naznačený. Čekala jsem hodně a dostala jsem ještě víc. (23.10.2022)

Amadeus z Wishe. Má to jedinou dobrou scénu, a tu zrovna vykrádá od Formana. Druhou hvězdu dávám za Karla Rodena. Jeho nejlepší role za roky. Jinak to nic nehází. Přesně takový, jaký jsem čekal. V kině víc berlí, než lidí. Do teď je mi neznámo, proč tohle někdo točí a co na Myslivečkovi bylo zajímavého než, že byl Čech. (16.10.2022)

Tak nám to tu místní znalci i kritici sepsuli co se do Josefa Myslivečka i Petra Václava vešlo! Amadeus z chodbince prej... Jsem si jist, že nejeden z komentujících ani kdo byl Mysliveček do doby než viděl film nevěděl. Mysliveček? To je malej panák Staré myslivecké ??? --- Samozřejmě má každý na svůj názor právo, ale ruku na srdce. Kdy někdo něco takového naposledy natočil aby to obstálo a já teď asi budu šokovat v celosvětovém měřítku? (Ne Jíšku prosím nezmiňujte!) Vždyť ten film byl úžasný. Příběh z konce rokoka o jednom z našich geniálních skladatelů ! To jsme na tom my Češi s patriotismem fakt tak blbě? S hrdostí na naše lidi a s hrdostí, že o nich konečně někdo natočil životopisný film? To si ty naše vlajky umíme dávat jen na profil na FB??? Srovnávat to s Amádeem jde možná tak jen díky stejné době, kdy se příběhy geniálních skladatelů odehrávaly (byť Mozart byl spíše později). Ale z hlediska rozpočtů tu srovnáváme nesrovnatelné. Já sám nejsem zrovna příznivcem oper, byť vážné hudbě holduji. Ale k operám si razím cestu jen velmi těžko a jsou to spíše jednolivé kousíčky co se mi líbí, než abych šel na něco co bude trvat 2 hodiny...  Přesto mi tohle moc sedlo. Vzpomněl jsem si u toho na nádherný film Farinelli, kterému je už taky nějaký pátek. Jestli jste Il Boemo ještě neviděli, rozhodně volte verzi v italštině. Dává to filmu nádherný dobový feeling. Vojta Dyk tu předvedl skvělé herectví a je sakra dobře, že se role Myslivečka zhostil někdo, kdo hudbě rozumí tak jako on. Už párkrát jsem s ním viděl jeho výlety do vážné hudby a vždy to stálo za to. Vždy je lepší když do not kouká někdo, kdo ví co tam ten zápis znamená (byť nezpívá), než někdo, kdo to jenom hraje. Výprava byla skvostná. Já mám rád detaily a tak jsem se občas během probíhajícího děje zaposlouchával i do zvuků z ulic linoucí se jako podkres otevřenými okny. Klapot koňských kopyt a kola kočárů, hlahol měšťanů při jakési zábavě či jen uklidňující zpěv kosů... Nádhera. Někdo si s tím vyhrál a to já umím ocenit. V Benátkách jsem byl opravdu hodněkrát, ale vždy až na jednu vyjímku svatby jen na ulicích. Vždy mne zajímalo jak to asi vypadá uvnitř v těch palácích, jejichž od řas zelené zdi zdi omývají slané vody kanálů. Jaká staletá tajuplná zákoutí a prostory asi uvnitř skrývají. Většina z nich měla vždy zavřené okenice a nebylo to věru siestou jejich obyvatel. Město se díky turistům vylidňuje a stává neobyvatelným. Teď byla možnost do těch paláců z dob kdy Benátky byly republikou nahlédnout. Na jejich nádherné fresky na zdech, iluzivní malby... Prostě nádhera. Do toho příběh našince, který miloval hudbu a chtěl se v ní zdokonalit a následně i prosadit v daleké Itálii, která tehdy diktovala tón.  Jistě, to mohlo dobrodružnější, vášnivější, napínavější, dramatičtější... Ale co když byl záměr natočit to tak jak se nakonec povedlo? Já byl spokojený, film jsem si užil a vzhledem k nízkému hodnocení přihazuji ještě jednu napsanou operu ! Tleskám! * * * * * (26.03.2023)