Nejkrásnější věk

"Pojďte radši mluvit o ženskejch." - "No, a, smrt není ženská?" Debut Jaroslava Papouška jsem dodnes neviděl a musím říct, že je stejně skvělý jako (první dva) filmy o Homolkových, ačkoliv na rozdíl od nich nejde o klasický příběh, nýbrž spíš o "mozaiku na téma věk". Je to moudré zamyšlení stejně jako k popukání suchá komedie - přehlídka neskutečných point, v níž si snad každá postava potřebuje něco dokázat, ale málokterá to má zapotřebí. Scénář a s ním i divák se chvíli posmívá penzistům, kteří se jako malí kluci předhánějí, kdo bude stát modelem, a za chvíli mu je vtipně - trapno z toho, když uhlíři začnou všeználkovsky kritizovat sochy, které "potřebují vypracovat". Nakonec je vždycky nejlíp u piva. (29.03.2020)

Nejlepší komedie 60.let. Na rozdíl od většiny zde se mi líbily všechny tři části v podstatě stejně. Jenom mi vadí, že film tak nějak nerozhodl, kterýže věk je ten nejkrásnější, jestli 20-30, 50, nebo důchod. No, tu první hranici bych vyloučil... neboť jestli jako tohle mělo bejt moje nejlepší životní údobí, tak to mě teda podrž voči. A vzhledem k tomu, že ani k padesáti, natož k důchodu jsem se ještě nedoplazil, tak o tom nemůžu rozhodnout... holt se nechám překvapit. Možná bychom měli věřit těm stařečkům ve filmu, protože oni přeci už všechny tři etapy prožili, tak mohou srovnávat. No na druhou stranu, paměť jim už tolik neslouží, tak jsme zase tam, kde jsme byli, nevíme nic! (18.07.2011)

Usínající doochodce mě moc nebavil, na části s Brejchovou mě doslova přivádělo k šílenství neustále brečící dítě, ale druhá polovina filmu, kdy se na scéně objeví Šebánek, je výborná. Zase jeden film z tzv. nový vlny, kterej zachránil samotnej Šebánek. Ještě musim teda zmínit Jiřího Hálka v jedný z vedlejších rolí. Ten byl taky výbornej. První polovina skoro na hranici odpadu, druhá na 5 hvězd. Co s tim? Dávám průměrný 3 hvězdy. (18.05.2012)

Myslíte si, že (mile) absurdní ukecané scény vymyslel až Quentin Tarantino? I kdepak, nejspíš se učil u českých filmařů 60. let. Na rozdíl od Tarantina však české filmy téhle doby těmi rádoby nesmyslnými dialogy něco říkají. Nejenže se tak na perifériích mluvilo a často mluví, ale posunují i onen vnitřní děj kupředu. Vnitřní děj, na rozdíl od vnějšího, akčního, se posouvá v oblasti hodnot, psychologizace postav a prostředí. Ve svém režijním debutu se Jaroslav Papoušek vrací do doby svých studií na fakultě sochařství a představuje různorodou směs penzistů, kteří se nechávají za drobný obnos portrétovat studenty, mladou dívku na mateřské, i tři uhlíře středního věku, kteří už ani nemají o čem si povídat. Plus samozřejmě osazenstvo školy. Film sestává z různých miniepizod, které jsou ale vzájemně provázány (malá holčička, která neustále zapomíná, co šla koupit, dilema mladé dívky stát nahá pro akt, když vedle brečí v kočárku dítě a manžel je žárlivý, dialogy důchodců na téma koní a žen, neustálé telefony učitele ročníku, že jeden ze studentů pořád nemá holku...) a gradovány po malých kouscích v jemných humorných nuancích, jaké známe z pozdějších Homolků stejného režiséra. Vzhledem k tomu, že chybí ucelený děj vnější, bude asi mnoha současným divákům připadat film nudný. Proto upozorňuji, že je určen jen vnímavému divákovi, který se dokáže naladit na podobně mírně absurdní vlnu jako režisér a užít si mnoha vtipných narážek skrytých tak trochu pod povrchem. I když - nahá Hana Brejchová (sestra slavnější Jany) je opravdu k nakousnutí. :-) Disk načíná uřvaný protipirát, v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (1:33) a rozhovory. Architekt Karel Černý (2:30) a dramaturg Václav Šašek (8:10) mají moc hezké a obsažné vzpomínky na Jaroslava Papouška, Věra Křesadlová (6:11) neřekne nic moc, kromě toho, že natáčení bylo příjemné s příjemnými lidmi, jen trošku víc připomene neherce Josefa Šebánka. Obraz filmu sice vykazuje filmové kazy, ale v rámci podkladů jde asi o lepší obrazový přepis. (10.08.2019)

"Udělal to někdo hodně rozčílený, ne moc silný, velikost boty 42 - to bude manžel". Rozbíjet sochy hambaté paní Vránové je hřích. Naštěstí tady mají sochaříci k dispozici ještě pravděpodobně spavou nemocí postiženého důchodce Hanzlíka a uhlíře Voštu křičícího v roli raněného bojovníka své hrdinné Huráááá!, takže je co sochat. A taky musí zjistit, který věk je nejkrásnější, ale to je těžká otázka, protože já na něj již 145 let svého života marně čekám. (13.01.2016)