Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek je adaptací stejnojmenného autobiografického románu Franka McCourtha, v němž vzpomíná na své nelehké dětství, které strávil v chudinské čtvrti irského města Limerick. Vydání románu provázel v USA menší skandál, neboť autorova rodina se od něj distancovala a zpochybňovala pravdivost vzpomínek F. McCourtha. Film samotný poměrně věrně kopíruje dějovou linii knihy, avšak místy vyznívá poněkud chladněji. Děj se převážně odehrává v Limericku, kde Frank vyrůstá se svou matkou Andělou a otcem Malachym, jenž svým sklonem k alkoholismu ožebračuje celou rodinu. Frank ztratí hned několik sourozenců ze své početné rodiny a jediné východisko postupně spatřuje v odchodu do Ameriky. Matka Anděla trpně snáší osud a pro své potomky je ochotná udělat téměř cokoliv, co by bylo v jejich silách. Snímek zaujme svým naturalistickým zachycením dobového života v chudém a deštivém Limericku. Film získal cenu diváků na 35. MFF v Karlových Varech 2000. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (81)

Autogram 

všechny recenze uživatele

To detstvo vo filme bolo úplne zúfalé, aké sa nevidí ani vo vojnových filmoch. Keď sa dieťa nemôže spoľahnúť ani na svojich rodičov, dokonca ani na jedného z nich, čo je to za detstvo. Sledovať postupné umieranie súrodencov a rozmýšľať, kto bude ďalší, za neustáleho hladu, zimy a vody na prízemí svojho domu, to by otriaslo vierou v Boha u každého. Ale v Limericku nie, tam čo učiteľ a kňaz povedal, to bezvýhradne platilo. Keď je film dokonca autobiografický, tak o to viac klobúk dolu pred autorom, ako sa z toho všetkého dokázal dostať. Film ma aj pri svojej dĺžke prinútil pozorne sledovať celý osud a udialo sa toho skutočne dosť, niektoré momenty by som si možno vedel predstaviť menej napriamo zobrazené. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Čekám, že až tenhle film uvidí nejčestnější a vůbec ne arogantní ministr Kalousek, rozjede se s "reformama typu, všem vemem, sobě dáme" teprve tím správným tempem. Chudoba a beznaděj z toho filmu chčije jak voda z Iguazu a bejt sociálně nejslabší, tak tohle by byl ten poslední hřebíček před mým životním endem, fakt že jo. Jenže každá stránka mě dvě mince a tou druhou tady je otec Malachy, měl x možností jít alespoň do fightu s nepřízní osudu, ale co on udělal, prochlastal i příspěvek na miminko. Přesně takovej typ chlapů bytostně nesnáším už jenom chybělo aby ty svý ženě dal dělo a viděl bych rudě. Právě díky tomu, že mám averzi na tyhle hospodský ochlasty, lidský trosky co se nedokážou a ani nechtějí postarat o svou vlastní ženu a děti, jsem si tenhle téměř tříhodinový trip po všech atrakcích, které deprese nabízí užil na max. Skvělá práce s obrazem, vynikajcí výběr exteriérů- interirérů, kvalitní herecký výkony dělaj z Andělčina popela pořádně hořkej irskej drink. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Ortodoxný ľavičiar bude tvrdiť, že Anjelin popol je krásny príklad protikapitalistického sociálneho filmu, ortodoxný pravičiar zase, že Anjelin popol krásne ukazuje, že si ľudia za svoju biedu a osud do vysokej miery môžu sami. Alebo môžeme film, čo bude pravde najbližšie, brať jednoducho ako príbeh jednej chudobnej rodiny, ktorej hlava má rada alkohol a v Írsku zrovna nie je na ekonomických ružiach ustlané. Hlavnou postavou je dieťa, čo u mňa inklinuje k porovnávaniu k Svěrákovmu Po strništi bos, čo je ale diametrálne odlišne pojatý film. Anjelin popol namiesto hlášok a láskavosti ponúka temné obrazy a smrť. Napriek tomu nie je ubíjajúco depresívny a dve a pol hodiny utečú až prekvapivo rýchlo. ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Chlap, ktorý prepíja peniaze pre bábätko, zašiel príliš ďaleko.“ Angelin popol som nikdy neplánoval vidieť. Nič som proti nemu nemal, ale proste niektoré druhy filmov ma nezaujímajú. Napríklad izraelsko-bulharské road movie. A Angelin popol. Alana Parkera mám síce rád za Angel Heart a Horiacu Mississippi, ale tým to haslo. No a potom som sedel na nočnej a nudil som sa. Prepínal som stanice a zrazu ma zaujala mimoriadne pochmúrna výprava nejakého filmu na RTVS. Bol to Angelin popol. Pozrel som si úvodnú polhodinu, viac som nemal čas, ale povedal som si, že si to musím raz zohnať a pozrieť celé. A tak sa aj stalo. A neľutujem. Emily Watson som nikdy nemal rád a Robert Carlyle to s tým svojím vyhláseným pošukovstvom občas preháňa, ale treba dodať, že tu sú obaja dobrí. Watson nie je vyložene nesympatická a ku koncu mizne z plátna a Carlyle sa šokujúco (ak vezmeme do úvahy veci, ktoré stváral v Trainspottingu a Pláži) drží pri zemi. Takisto ostatní herci sú vybratí typovo dobre, dospelí i detskí. A všetkému dominuje nechutná, temná, megadepresívna výprava/atmosféra. Rozbahnené cesty a chodníky, odporné búdy, v ktorých živoria celé rodiny, totálna chudoba ako z post-apokalyptického filmu, deti rodiace sa do špiny a hnusu, stále prší (alebo aspoň popŕcha) a to som vám ešte radšej nepovedal o stave miestnych latrín. Najväčší problém je nakoniec paradoxne v režisérovi, ktorý sa príliš drží pri zemi a hoci je scenár plný vyhrotených okamihov a tragických úmrtí, Parker netlačí na pílu. Akoby len neškodne kĺzal po povrchu. Mohla to byť epická megasága, ale zostalo to uprostred cesty. Napriek solídnej minutáži by filmu možno prospela ešte hodinka navyše, aby bol ešte precítenejší a silnejší. 3,5* ()

vanadium 

všechny recenze uživatele

Obyčejnou nebo svěcenou?:))) Zezačátku dosti depresivní, potom se ale díky lehce ironickému nadhledu divák i občas zasměje. Domodra vytónovaný obraz i nádherně smutná hudba výborně podporují depresivní a zoufalou atmosféru. Postava matky se mi zdála upozaděná a charakterově méně propracovaná než postava otce. Pár zajímavých přirovnání (Shakespeare je jako bramborová kaše - nikdy se ho nemůžete nabažit), několik dosti vtipných momentů (babička-bigotní katolička řešící tělo a krev Páně na svém dvorku, hádka o poslední slovo). Délka mi ani tak díky barvitě a komplexně vylíčenému vyrůstání v chudobě a bídě nevadila, jen mi film celkově připadal trochu nevýrazný a vlastně ničím výjimečný, asi jako tento můj komentář. ()

Galerie (42)

Zajímavosti (1)

  • Po svém odjezdu do Ameriky pracoval Frank v hotelu za 25 amerických dolarů týdně. Pravidelně posílal 10 dolarů své rodině do Irska. Jeho bratři a posléze i matka jej brzy do USA následovali. Frank nakonec vystudoval v USA vysokou školu v oboru angličtina. Zemřel v roce 2009 na rakovinu a zanechal po sobě dceru Margaret, pojmenovanou po své jediné zesnulé sestře. (Riley)

Reklama

Reklama