Andělin popel

Očividně do filmu kecali víc Irové než Amíci, a tak tu, naštěstí, máme silné drama zcela prosté jakéhokoliv hollywoodského plačtivého balastu. Ten film je tvrdej jak pěst irskýho boxera, nelítostnej jak jejich počasí, přesto, nebo právě proto, opravdovej jako Irsko samotné. Není nad to si jej v jednom upršeném podzimním dni vychutnat jako doušek Guinnesse... oukej, už těch přirovnání nechám :-) Krásný film, u kterého jsem si po celou dobu říkal, jak moc skvělá musí být i knižní předloha, přestože bych se musel obejít bez Roberta Carlyla nebo Emily Watson, a to by byla škoda. (14.09.2018)

Velice pěkný a koukatelný film, který bych definoval jako takové "parkerovské Lásky mezi kapkami deště". Škoda, že obsahoval jednu scénu, která mě přišla jedím slovem debilní. Když patnáctiletý fakan udeří matku, tak mu snad už jen z principu vrátí tři a ne že s pláčem uteče, tomu prostě jsem tak strašně nevěřil a ta scéna mi přišla tak sentimentálně debilní, že jsem kvůli tomu chtěl dát hvězdičku dolu a furt si nejsem úplně jistý, to prostě Parker trošku ulítil. Když pojmu tento fakt, tak mrazivá a deštivá atmosféra opravdu temného prostředí mi sedla 80 - 85 %. (08.05.2014)

Ortodoxný ľavičiar bude tvrdiť, že Anjelin popol je krásny príklad protikapitalistického sociálneho filmu, ortodoxný pravičiar zase, že Anjelin popol krásne ukazuje, že si ľudia za svoju biedu a osud do vysokej miery môžu sami. Alebo môžeme film, čo bude pravde najbližšie, brať jednoducho ako príbeh jednej chudobnej rodiny, ktorej hlava má rada alkohol a v Írsku zrovna nie je na ekonomických ružiach ustlané. Hlavnou postavou je dieťa, čo u mňa inklinuje k porovnávaniu k Svěrákovmu Po strništi bos, čo je ale diametrálne odlišne pojatý film. Anjelin popol namiesto hlášok a láskavosti ponúka temné obrazy a smrť. Napriek tomu nie je ubíjajúco depresívny a dve a pol hodiny utečú až prekvapivo rýchlo. (07.08.2017)

To není chladný odstup, to je chvályhodná snaha nedělat z toho všeho tragického, co se na plátně stane, slzopudný kýč. Jak jinak přežívat takovýhle osud, než že se člověk mírně zatvrdí a bere život bez velkého patosu, místy až trochu cynicky – s posunutým pohledem na to, co je a není k nepřežití. Pro mě jeden z filmů, kterým se mimořádně daří zprostředkovávat „jaké by to bylo žít jako…“ v tomto případě jako chudý klučina v Irsku třicátých let 20. století. Přesné, věcné, psychologicky věrohodné, emoce tam rozhodně jsou a je jich tak akorát, aspoň v první cca. polovině; pak to chytne náběh do takové té líbivé amarcordové lidičkovské laskavosti, která mi odjakživa poněkud leze krkem, takže i když jsem (taky pro svou lásku ke všemu irskému) pošilhával po páté *, zůstávám protentokrát u čtyř. (08.09.2012)

Tenhle film má obrovský problém, není v něm snad ani jedna jediná pozitivní scéna, i když vhození sešitu se jmény dlužníků do řeky by se za pozitivní možná označit dalo. Proto tento snímek bude určen jen úzkému okruhu diváků, kteří jsou ochotni dvě a půl hodiny sledovat bezútěšnou sociální sondu do života irského hocha. (27.04.2019)