Panoptikum Města pražského

Nástupce legendárních "Hříšňáků", který má možná o něco menší kouzlo, ale i tak je atmosféra celého seriálu velice dobrá. Adamíra se snaží, přesto je asi nejslabším článkem celého seriálu, nemá potřebné charisma. I Souček v podání Havelky je lepší. O starých bardech Brůžkovi s Boušem netřeba hovořit... (17.02.2006)

Rada Vacátko se poroučel na pravdu Boží a jeho místo zaujal nový policejní rada Korejs. Řada případů svým stylem navazuje na předchozí seriál Hříšní lidé města pražského, jen s částečně obměněným obsazením. Jinak jede vše v zajetých kolejích. Dobrý kriminalistický seriál stojí za zhlédnutí i po tolika letech. Hudba: Ivan Kurz (30.07.2010)

Říká se, ža nastavovaná kaše už není to pravé. Po HŘÍŠNÝCH LIDECH a jejich volné tetralogii klasických hraných filmů se zdálo, že už nemůže přijít nic lepšího. Když se v polovině osmdesátých let takový projekt přece jen objevil, a nejen objevil, ale i realizoval, vyvolal smíšená očekávání jak divácká, tak odbornická. Výsledek následných ohlasů a hodnocení jim plně odpovídal: rozhodně se nejednalo o propad a neúspěch, ale na místě nebyl ani nadměrný jásot; slovo průměrný však také nepostihovalo kvalitu této velmi volné druhé řady o radovi Korejsovi a jeho mordpartě. Spíše se dalo říci, že světlo světa spatřilo osobité, do sobe poměrně uzavřené dílo s jasně odlišnou a téměř nesrovnatelnou kvalitou oproti HŔÍŠNÝM LIDEM. Adamíra sice nebyl - a ani být nemohl a určitě nechtěl - Marvanovým Vacátkem, ale o tu vlastně vůbec nešlo. Jeho akademicky vzdělaný rada Korejs má své zásady, je mnohem rozhodnějším a ostřeji vymezeným šéfem svých detektivů z ulice, nepropadá však šéfovské psychóze a dovede, je-li to nutné, své radní mimikry i shodit. Nepochybně zajímavé oživení do PANOPTIKA vnesl svým ostýchavým zjevem a neúnavným mladickým elánem i zpěvák a herec Ondřej Havelka. Prvorepublikové mordpartě i pražské galérce, která ji svým způsobem živila, tak byl postaven další nezapomenutelný pomník. Česká filmová detektivka dosáhla na další ze svých nečetných vrcholů. (03.01.2008)

Že by jakýsi předchůdce Četnických humoresek? Chvílemi to tak vypadá, ale bude to spíše osobitým "filmopisem" pana Moskalyka. Hodně příběhů je utahaných, upovídaných, neakčních. Celé to drží nad vodou klasická socialistická výprava a herecká elita, o které se nikdy nikomu ve světě ani nezdálo a která je, bohužel, nenávratně pryč!...Úvodní nápěv je nelíbivý a zbytečně dlouhý. (15.10.2018)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)