Jarmark marnosti

K adaptacím slavných literárních děl zaujímám velmi skeptický, především těch amerických. Souhlasím s názorem, že národní literární klenot může úspěšně natočit pouze ten stát, jehož občanem byl autor onoho díla. Od W.M.Thackerayho jsem bohužel žádnou knihu nečetl, vzpomínám si jen z gymnaziálních let, že byl představitelem realismu v Anglii a tepal šplhounství, kariérismus, pokrytectví, snobství a sobeckost. Jarmark marnosti je jeho nejznámějším dílem a podle filmu soudím, že do něj všechna svá témata zahrnul. Pokud mám tedy hodnotit film neznaje knihu, líbil se mi velmi moc, dialogy byly propracované, několik nadčasových pravd bilo do očí a sešla se zde pestrá herecká sestava. Reese Whiterspoon už pro mě tedy není jen Pravá blondýnka, světice z Nebezpečných známostí a duch z A co když je to pravda?, ale také Rebecca Sharpová, žena inteligentní, bystrá, vzdělaná, ovšem bez urozeného původu, což v Anglii devatenáctého století hrálo velkou roli. Na povrchnost vyšších vrstev chtěl určitě Thackeray poukázat, nepřekvapuje mě, že právě v anglické literatuře vystupuje silná a obdivuhodná ženská hrdinka. Velmi se mi líbila také Romola Garai, ne nadarmo si ji do svého Scoop vybral Woody Allen, ten se nikdy ve výběru herců nemýlí. Rhys Ifans a Jonathan Rhys-Meyers odvedli svůj standard. Takových zfilmovaných klasik bych si dal líbit klidně víc a víc. (16.09.2008)

vizuálně velmi působivý snímek se zajímavým dějem, který ke konci bohužel trochu trpí roztříštěností a snahou tvůrců ukončit všechny osudy včas (a zkratkovitě) bez ohledu na to, že to může působit poněkud nepravděpodobně, ale i tak nelituji, dlouho to bylo za 80... mimochodem - na rozdíl od mnohých si myslím, že by filmu prospěla větší délka, ovšem smysluplná... (18.05.2006)

(Ne)veselá sonda do prohnilé společnosti. To vše pod rouškou jakési bláznivé romantické komedie, která ovšem trpí přílišnou délkou a zbytečným množstvím postav (což je ovšem pochopitelné, když původní novela měla podtitul Příběh bez hrdiny, avšak zde možná autor odkazoval na protagonistky Becky a Amelii, hrdinKy). Pokud ovšem tohle všechno překousnete, dostane se vám zajímavého příběhu plného korupce, podvodníků a klepů a bůhví, čeho ještě. Poměrně zdařilá adaptace, jen škoda kvapného konce, Becky v knížce měla v rukávu ještě jeden podvodnický trik, tentokráte na Jose v Indii. Absence jakékoliv památné scény či dialogu bohužel zřejmě dokazuje, že tento film nebyl příliš pamětihodný. Srovnání s Barry Lyndonem si doplním co nevidět (ideálně již dnes). (29.05.2010)

Takový jakoby "ženský" Barry Lyndon - dobovým umístěním (skoro), pointou (poučením ?) a taky (mohl za jistých okolností) i kvalitou - jenomže je velmi znát, že se muselo skracovat, spěchat s dialogy (zúsporňovat je) a sem tam hodit nějaký ten vtípek, aby to mohlo být snesitelné a použitelné pro běžného diváka. Taky jsem moc nepochopil tu vsuvku s indickým discem (režisérka je původem z Indie - tak snad proto). Kdyby byl film o hodinku delší a oprostil se od všech prvoplánových efektů, mohl opravdu být jedním z nejlepších historických filmů. Jinak : herecké výkony precizní, děj má spád, hluchá místa veškerá žádná, pěkná a docela věrohodná výprava. Co se týče filmových postupů, výc klasických hollywoodských klišé jsem pohromadě neviděl - ale (nevím proč) vůbec mi to tu nevadilo. Taky mi nevadila hudba, která zněla prakticky nepřetržitě a která u podobných filmů většinou všechno zabetonuje nebo donutí diváka pousmát se. Naopak : hudba byla krásná a snad ona povíšila tento snímek někam výš. Mně se to prostě líbilo... Nebýt lehce nezvládnutého (jakoby uspěchaného) závěru, přemýšlel bych velmi vážně o pěti hvězdičkách. (01.10.2006)

Ona je cílevědomá, afektovaná, strojená i vyzývavá - navlas stejná jako její příběh, neboť autoři na ni (i na něj) shlíží odněkud z emancipovaných a maličko přezíravých výšin jedenadvacátého století ... nedokáží se dívat starosvětskýma očima její doby, aby jí (i jemu) mohli upravit na míru dnešní poněkud neomalené způsoby. Z čehož vyplývá, že název je převelice výstižný, jen jeho význam se trochu posouvá. (23.01.2018)