Jarmark marnosti

Mira Nair natočila velmi výpravný, exotický a energický pohled do života smetánky osmnáctého století.Ze začátku tu máme dobré tempo, sympatickou hrdinku a jemný humor.Jenže s přibývající pasáží se tempo drolí, děj se zaměřuje na dalších dvacet postav a ona humorná nadsázka je pryč.I tak ale "Jarmark" nabízí stravitelnou podívanou, hlavně v rámci žánru. (28.09.2006)

Pro Anglii 19. století mám opravdu slabost, a tak jsem se na tento film docela hodně těšila. Asi první hodinu jsem byla naprosto nadšená, vtip, obrazová krása a ironie mě naprosto dostali. Ale pak film náhle začal ztrácet na rytmu, následně na vtipu i ironii a zůstala jenom ta krása, která ale další hodinu a něco utáhnout sama nemohla.Vcelku vtipný konec mě potěšil; kdyby ale chudák střihač zřejmě v polovině filmu neusnul, byl by to docela zábavný film. (21.10.2005)

Útraty jara v austenovských stáncích. Za rajské karty, které vynáší. Faustovské šálky rozpustného štěstí, na kolotoči bytí. Vír atrakcí obrací. Blátivé spodničky v blyštivý dekolt. Ten ve vlající suitu bohémy. Koktejlovou krmi fines sirény. Maškarní siluetu stínové múzy. Držitelku všech těch odletivších balónků se sny. V pomačkaném světě p(r)ózy, z odloupnutých pozlátek varietních. Madam Miláček. Neustále ve frontě na iluzi. (14.11.2023)

K adaptacím slavných literárních děl zaujímám velmi skeptický, především těch amerických. Souhlasím s názorem, že národní literární klenot může úspěšně natočit pouze ten stát, jehož občanem byl autor onoho díla. Od W.M.Thackerayho jsem bohužel žádnou knihu nečetl, vzpomínám si jen z gymnaziálních let, že byl představitelem realismu v Anglii a tepal šplhounství, kariérismus, pokrytectví, snobství a sobeckost. Jarmark marnosti je jeho nejznámějším dílem a podle filmu soudím, že do něj všechna svá témata zahrnul. Pokud mám tedy hodnotit film neznaje knihu, líbil se mi velmi moc, dialogy byly propracované, několik nadčasových pravd bilo do očí a sešla se zde pestrá herecká sestava. Reese Whiterspoon už pro mě tedy není jen Pravá blondýnka, světice z Nebezpečných známostí a duch z A co když je to pravda?, ale také Rebecca Sharpová, žena inteligentní, bystrá, vzdělaná, ovšem bez urozeného původu, což v Anglii devatenáctého století hrálo velkou roli. Na povrchnost vyšších vrstev chtěl určitě Thackeray poukázat, nepřekvapuje mě, že právě v anglické literatuře vystupuje silná a obdivuhodná ženská hrdinka. Velmi se mi líbila také Romola Garai, ne nadarmo si ji do svého Scoop vybral Woody Allen, ten se nikdy ve výběru herců nemýlí. Rhys Ifans a Jonathan Rhys-Meyers odvedli svůj standard. Takových zfilmovaných klasik bych si dal líbit klidně víc a víc. (16.09.2008)

Tento film jsem měla na kazetě dlouho nahraný, ale až dnes jsem se na něj stihla podívat. Nelituji, že jsem tak učinila, Reese mám ráda, Romola Garai je taky výborná herečka (ukázala se třeba v Pokání), zhlédnout film je další možnost, jak si doplnit mezery v literatuře poměrně snadněji než čtením knihy. Příběh se mi líbil, dojal mě, sem tam vtípky, závan ironie, ale i vážné scény, které, jak říkám, mě dojaly. Kostýmy, anglické prostředí, pro to mám slabost a sídla té doby se mi náramně líbí. Docela mi ale vadilo, že herci (tedy jejich postavy) vůbec nestárli a vypadali stejně. Toto je ale jen malá vada na kráse tohoto holčičího filmu. (16.06.2013)