The Commitments

Pěkné, vtipné drama o tom, jak vznikají kapely; a také jak zanikají. Příběh drsně a bez mentorování sděluje, že k tomu, aby kapela byla skvělá a něčeho dosáhla, nestačí ji poskládat z výborných muzikantů. Stejně důležité, ne-li důležitější je, poskládat ji tak, aby spolu lidé vycházeli. Horší muzikanti přátelé udělají lepší muziku než špičkoví hráči neschopní kooperace. To je opravdu ze života. (16.01.2010)

"I'd like to introduce you to the hardest-workin' band in the world. On bass, Derek "Meatman" Scully. On piano, Steven "Soul Surgeon" Clifford. Dean "Mr Nipple" Fay on sax. Joey "The Lips" Fagan on trumpet. Our gorgeous chanteuses are Bernie, Imelda, and Natalie. Deco "Deep Throat" Cuffe on vocals. On lead guitar, Outspan "Fender Bender" Foster. Finally, on drums, Mickah "Don't Fuck With Me" Wallace. Ladies and gentlemen, The Commitments." Je to film, u kterého se budete smát, budete si zpívat, budete chtít tančit. :) Ale hlavně..nebudete chtít z kina odejít! Přistihl jsem se, že se někdy v polovině snímku přihlouple usmívám (možná to je můj normální stav, ale posuďte sami..hlášky jako "Do you not get it, lads? The Irish are the blacks of Europe. And Dubliners are the blacks of Ireland. And the Northside Dubliners are the blacks of Dublin. So say it once, say it loud: I'm black and I'm proud."..tomu se nejde nesmát:). K tomu všemu si pohupuji nohou do rytmu a zpívám si Jamese Browna. Let's soul! :) (14.04.2006)

Jeden z těch lepších hudebních filmů, byť určitě ne nejlepší. Navíc ono se to má u mě se soulem tak, že bych si moc přál, aby se mi líbil (tak jako třeba jazz), ale prostě... nějak jsem do něj pořád nedorostl (a se zahanbeným výrazem diletanta se jdu vrátit k tomu špinavému rocku a ještě špinavějšímu punku :-). Ale atmosféra tehdejšího Dublinu musí okouzlit každého, přestože na ní vlastně nic moc krásného nebylo. Jenže filmy, kde se to hemží životními lůzry, pro které je hudba vším, mě nepřestanou bavit asi nikdy. O to spíš, když tu jednu z rolí hraje tehdy dvacetiletý Glen Hansard. Kromě skvělých hudebních čísel zaujal ještě zajímavý finiš a parádní přízvuk irské angličtiny. (18.09.2014)

V rámci filmového klubu, běžícího v našem kině, jsem navštívil tento skutečně vytříbený filmový kousek. To, co jsem od filmu neočekával, jsem byl velmi potěšen. Skvělé písničky, neuvěřitelné hlášky plné fuck slovíček, skvělí a sympatičtí herci - neherci a krom toho také pohled na tehdejší život v dělnické čtvrti Dublinu. Jo, tenhle film mě na dvě hodiny přikoval do "pohodlného" křesla v našem kině:-) (08.02.2009)

Nějak mi v tom chybělo něco navíc. Něco, co dělá dobrými filmy jako Perný den, Rok ďábla nebo již zmiňované Leningradské kovboje. Tohle je sice příjemně (avšak časem poněkud zdlouhavě) plynoucí historka o založení, prvních neúspěších, prvních úspěších, úspěších a rozpadu jedné skupiny z chudé části Dublinu. Humor tu sice je, ale na můj vkus velmi zřídka (zajišťují jej vlastně jen hlášky zpěváka a pak občasné scény jako ta na koncertě se slipami), ten pokus o určitý nadhled zde příliš nefunguje, a vlastně ani to prostředí chudého Dublinu není vykreslené uvěřitelně (pro mne překvapivě), třeba hned z úvodního pouličního bazárku čiší ta kašírovanost na hony daleko (jako bych slyšel rejžu: "Teď jakože se dohadujete o tu cetku na stole, herec projde kolem, vy si ho nevšímáte, tamhle se zastaví..."). A ani ta muzika mne kupodivu tolik nebrala, přišla mi jako odvar z dávno slyšeného (asi jako u Hudbu složil, slova napsal). (05.06.2023)