Režie:
Alan ParkerKamera:
Gale TattersallHrají:
Angeline Ball, Maria Doyle Kennedy, Bronagh Gallagher, Glen Hansard, Johnny Murphy, Colm Meaney, Andrea Corr, Eanna MacLiam, Alan Parker, Lance Daly (více)Obsahy(2)
Příběh dublinské soulové kapely The Commitments od vzniku na inzerát přes koncertování až k vrcholu šoubyznysu. Jimmy je nadšený muzikant a podnikatel z hudební branže, který je přesvědčen, že Dublin potřebuje špičkovou soulovou skupinu. Najít v Dublinu prvotřídní soulové muzikanty ovšem není jen tak, takže se musí spokojit s tím, co je zde k dispozici. Po nekonečném martyriu konkurzů nalezne dva talenty: první z nich je Deco (Andrew Strong), drsný řidič tramvaje, který má problémy s pitím, ale zpívá jako obživlý duch Otise Reddinga, druhým pak je Joey Fagan (Johnny Murphy), muzikant, který má soul v malíčku a tvrdí, že hrál snad se všemi od Wilsona Picketta po Elvise. Zanedlouho se kapela (pod názvem The Commitments) oťukává v místních klubech, má však na to opravdu uspět? Snímek vychází z románu Roddyho Doyla, který také spolupracoval na scénáři, a vyniká skvělými výkony mladých herců i mnoha soulových hvězd ze 60. let. Poté, co se z filmu stal hit, se herci dali opět dohromady a vyrazili na koncertní turné. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (93)
Přestože Josepha Tylera, amerického zpěváka, rappera a textaře, vůbec neznám, drze si vypůjčím jeho citát: „Zdá se, že hudba drží všechno pohromadě. Občas dělá věci méně chaotickými. Občas dává věcem smysl.“ Ač to netušil, krásně tím shrnul děj filmu The Commitments. Na tu chvíli, kdy se partička Dubliňanů rozhodla založit svou dublin-soulovou skupinu, na tu chvíli jejich život dostal smysl a přestal být až tak chaotickým. I když je ten film špinavý až běda a rozhodně se nejedná o žádnou muzikálovou selanku, je to film, který se vám nemůže nelíbit, pokud máte jen trochu rádi hudbu, která má srdce. Andrew Strong rulez (i když tady hrál hrozného pancharta 😃). ()
Silně pohodový film okouzlující svou náladou a jemným vtipem. Podobně jako ostatní jsem si užíval muziku překypující energií a obvzlášť některé písně gradovaly tak jako na skutečném živém koncertě. Nicméně od prvních záběrů mě nejvíc oslovil právě nenápadný humor, kterým Alan Parker film okořenil, např. scéna ze svatby hned na začátku má řadu pěkných fórků ve druhém plánu. Takový styl komediální režie mám moc rád. Líbilo se mi, jak i přes lehkou nadázku (nebo právě pro ni?) příběh i postavy působily otřepaně řečeno jako ze života. Parkerovi se navíc povedlo natočit hudební scény natolik živě, že nezačnou nudit, s čímž by si mnozí režiséři tak lehce neporadili. Moc děkuji Willymu Kufaltovi za doporučení, soundtrack si určitě seženu. ()
„Struny se zachvějí, saxofon zapláče, přináší naději, útěchu pro rváče.“ Konečně chápu hrdost, s jakou V Bruggách mluvil o svém rodišti Colin Farrell. Dublin. Krásné historické město plné památek, ale i drsné místo k chudému životu z ruky do huby, až do poslední zaplivané uličky prorostlé kořeny irské tvrdohlavosti a nesnášenlivostí protestantů s katolíky, ale i líheň skvělých muzikantů, s drzostí mládí křičících do světa: „Tady jsem!“ Jako se zjevil i sedmnáctiletý umaštěný vágus s úžasným hlasem Deco Cuffe (Andrew Strong, dodnes válí). Ten mě vzal pořádně za pajšl! OKÉNKO SLÁVY: [][] Svých pět minut si zaslouží: ♫♪ Kdo při koncertu odhodí paličky, u baru čapne vola, dá mu hlavičku, pak skočí zpět na pódium a v zakrváceném nátělníku divoce bubnuje dál. ♫♪ Ta, která se v šatně porve s dalšími vokalistkami, kvůli mrštnému jazýčku trumpetisty, a takto nažhavená se vrací zpátky do sálu, dát přídavek. ♫♪ Ten, jehož srdce hraje soul. Muziku, co tě chňapne za koule a vytáhne nad svinstvo bídy a všednosti. [][] Děkuji Willy Kufaltovi za lístek na koncert a možnost hodit mé slipy zpěvačkám na pódiu, za oživení srdce, bušícího do rytmu, za fajn meditaci i příležitost bilancovat. Zda i můj naplno prožitý život, byť bez odlesků slávy, stál za to. Pod nebem plným hvězd. ()
Z počátku se z toho rýsovala čistá kule, ale pak mě trochu utahalo to neustálé koncertování. Já vím, je to film o zrodu (a neprodleném zániku, což není spoiler - dalo se to čekat) jedné irské soulové kapely, hlasu to proletariátu, ale přesto nám Alan Parker při svých neutuchajících režisérských schopnostech mohl nabídnout krapet víc. Kdo si tohle prohlášení vyložil tak, že jsem se nudila, je ovšem na omylu - to bych ty dvě hoďky nesměla strávit v tak vybrané společnosti jako je filmový ansámbl. Oni, perfektní scénář a veskrze pohodová hudba mi berou ze rtů jakoukoli další kritiku. ()
Jeden z těch lepších hudebních filmů, byť určitě ne nejlepší. Navíc ono se to má u mě se soulem tak, že bych si moc přál, aby se mi líbil (tak jako třeba jazz), ale prostě... nějak jsem do něj pořád nedorostl (a se zahanbeným výrazem diletanta se jdu vrátit k tomu špinavému rocku a ještě špinavějšímu punku :-). Ale atmosféra tehdejšího Dublinu musí okouzlit každého, přestože na ní vlastně nic moc krásného nebylo. Jenže filmy, kde se to hemží životními lůzry, pro které je hudba vším, mě nepřestanou bavit asi nikdy. O to spíš, když tu jednu z rolí hraje tehdy dvacetiletý Glen Hansard. Kromě skvělých hudebních čísel zaujal ještě zajímavý finiš a parádní přízvuk irské angličtiny. ()
Galerie (53)
Photo © Twentieth Century Fox Film Corp.
Zajímavosti (15)
- Cameo - Colm MacConiomaire, houslista skupiny Glena Handsarda The Frames, hraje mladého houslistu na konkursu kapely. (D3VIL)
- Alan Parker chtěl původně do role Joeyho Fagana obsadit Vana Morrisona. (D3VIL)
- Alan Parker považuje práci na tomto snímku za nejpříjemnější a nejradostnější zkušenost své filmařské kariéry. (D3VIL)
Reklama