Pink Floyd: The Wall

V době, kdy se mi poprvé prorašilo chmýří nad ohanbím, zasáhl mě tento umělecký počin s neskutečnou silou. Dovoluji si odhadnout, že poměrně významně ovlivnil budoucí vývoj mého myšlení i osobnosti. Co se týče odporu k nesmyslným válečným konfliktům, řadím jej na úplnou špičku. Zároveň se jedná o snad jediný film, ve kterém mne vložená animace nerušila, ba naopak, dokázala skvěle umocnit a zdůraznit samotné vyznění díla. Klaním se tvůrcům. (15.05.2012)

Pink Floyd: The Wall je dost možná jeden z nejzvláštnějších filmů všech dob a přesto právě o něm jeho titul zvláštního filmu znamená velmi lákavou lichotku. S použitím hudby Pink Floyd a inspirovaním skutečného života frontmana této skupiny Rogera Waterse vznikl film, který vznikl společně s novým albem Pink Floydů- The Wall. Režie se ujmul velký fanda Pink Floydů Alan Parker a právě on je strůjcem téhle šílené podívané, která vlastně vznikla bez žádného sepsaného scénáře a jenom stála na textech a vnitřních pocitech Rogera Waterse. A přesto vznikl jeden z dost možná nejosobitějších filmů všech dob. Pink Floyd má prvky muzikálu, fantasy a zároveň obsahuje výrazné a důležité animované sekvence. Je to celé velmi ambiciozní spojení Watersových vnitřních konfliktů s velmi silným pojetím, které velmi snadno jde do morků kostí. Hlavní hrdina Pink je na založen na traumatech ze života Rogera Waterse- Stejně jako Roger přišel Pink o otce za 2. světové války což byla zásadní událost jeho života, která ho ovlivnila a Waters velmi často na chybějícího otce vzpomínal i ve svých textech. Zároveň film pojednává o Watersově/Pinkově až příliš starostlivé matce, komplikovaného manželství a následného pohledu na svět. Celé tohle inspirování Watersovým životním příběhem je poté doprovázeno skutečně nepříjemnými výjevy a především je The Wall filmem, který vyniká především hudbě Pink Floydů. Hudba Pink Floydů, jejich album The Wall a film Pink Floyd- The Wall společně fungují v silné symbióze a ve finále dohromady tvoří opravdu výrazný filmový zážitek. Waters si měl původně zahrát i hlavní roli Pinka, Alan Parker mu ale upřímně řekl, že je jako herec neschopný a zvolil tak právě Boba Geldofa, který do role rozpolceného a zničeného umělce sedne bravurně. Zároveň na mně ale Geldof už pohledu působí nesympaticky a měl jsem kvůli tomu tak trochu problém k The Wall pevně přirůst. Tohle ale není film, který by sázel na herecké výkony či postavy samotné o sobě (ten film vlastně pořádně nemá ani jedno z toho). Jde totiž především o skutečnou ukázku silného vizuálního zpracování a především velmi komplikované mysli právě Rogera Waterse. Je Pink Floyd: The Wall vlastně skutečně film nebo jenom 90-minutový videoklip? Za mně jde o něco mezi tím a rozhodně to neznamená něco negativního. Je to velmi zvláštní snímek ke kterému se dost možná automatická cesta hledá příliš těžko. A přesto divák po zhlédnutí pozná, že viděl něco mimořádného. Pink Floyd: The Wall rozhodně není jen další kostkou ve zdi ale specifický filmařský unikát, který je dnes právem označován za kultovní klasiku....... (01.09.2020)

V současné době Floydy poclouchám docela dost. Album the Wall se mi líbilo ze všech jejich alb téměř nejméně a nechápal jsem proč je zrovinka okolo tohoto alba takový humbuk. No a tak jsem se pustil film a už to chápu. V kombinaci s tímto filmem dostává hudba zcela nové obrysy a kombinace písniček, filmu a kreslených scén je úžasná. Waters si to tady účtuje s celým světem a jeho vztek/smutek efektivně přenáší i na diváky. (07.09.2005)

Pane režisére, když se mi některý váš kolega líbí, poznám jeho styl. Jen u vás to mám tak, že čím víc vašich filmů jsem viděla, tím méně vás poznám. Pokaždé něco nového. Nyní jste se mi představil jako úžasný obrazotvůrce. Především animované pasáže překonávají hranici geniality. Tak už jste se Švankmajerem dva. Jen na okraj podotknu, že jsem ráda, že jste nenatočil poctu Evě a Vaškovi, protože se obávám, že by se mi takový film líbil a až by mi došlo, co to poslouchám, omdlely by mi uši. Hudba Pink Floydů je aspoň snesitelná, i když nepatří k mým favoritům. (15.04.2019)

The Wall je veľmi zvláštny filmársky počin. Samozrejme, že najviac si ho užijú fanúšikovia tejto skupiny, ku ktorým sa radím, ale aj poslucháči jemnejšej rockovej muziky celkovo. Film nieje muzikálom, nemá to ani súvislý dej a najviac asi pripomína dlhý videoklip zosrihaný z viacerých výborných skladieb. Výber skladieb je pekný a zaznie aj pár mojich srdcoviek. Alan Parker je skúsený režisér a tento kúsok teda namiešal fakt parádne a z filmu doslova sála magickosť. Bob Geldof zahral veľmi solídne a uživil by sa nielen ako muzikant. Ťažko film nejako žánrovo zaradiť, ale v tom čím vlastne je, je ojedinelým dielom a aj preto dávam plný počet. 90%. (06.10.2011)