Dekameron

Pasolini byl skutečně svéráz. Dekameron sice víceméně úspěšně zachycuje ducha Boccacciových povídek, strukturou vyprávění i lehkým erotičnem, ale místy „lidovost“ této ani ne komedie překračuje hranice dobrého vkusu. Samí oškliví a nesympatičtí herci, že je toužíte vidět hořet na hranici a navíc montypythonovská středověká špinavost, kdy jenom král není celý od hoven (což je velmi názorně demonstrováno hned v prvním příběhu). Nevím jestli to brát jako provokaci nebo jako umění, moc dobrý film to každopádně není. 55% (14.08.2006)

Nechápu jak to Pasolini udělal, ale přesto, že je to čistě povídkový film, tak drží naprosto dokonale pohromadě, všechno navazuje a tvoří perfektní jednotný celek. Nemáte u toho ani náznak pocitu nějakého rozpolcení nebo nevyrovnanosti mezi jednotlivými segmenty. Dnešní tvůrci by se mohli a měli od tohoto italského velikána učit, jak že se to dělá. Pět hvězdiček nedávám snad jenom proto, že jsem nedávno viděl ještě fantastickou Mammu Romu. Akorát mám pocit, že je potřeba to vidět v pořádné kvalitě, jinak nevyniknou detaily (nejen) tváří, prostředí a kompozic obrazu. A taky ty cvrlikající cikády... (19.04.2013)

Pasolini je pro většinu lidí silně kontroverzní postava, která je většinou posuzována podle jeho posledního díla Saló aneb 120 dnů Sodomy. Přitom si asi málokdo uvědomuje, jak velký je to vlastně režisér... Svým nezaměnitelným rukopisem dokáže přesně vyjádřit to, čeho se druzí štítí a pokrytecky nad tím zavírají oči. Dekameron je první částí Trilogie života a zřejmě je ze všech tří filmů "nejstravitelnější" a především "nejslušnější"... Pro Pasoliniho je charakteristický výběr (ne)herců. Díky jejich ne příliš přitažlivému vzhledu dokonale navodil atmosféru "lidovosti" středověké Itálie a přispívá tak k mnohem větší uvěřitelnosti, než tomu je u načančaných hollywoodských manekýnů, kteří se nás v historických velkofilmech snaží přesvědčit, že ve 14. století měli všichni krásné bílé zuby a lesklé voňavé vlasy..:-) Mimoto si režisér střihl jednu z průvodních rolí - malíře Giotta. Pasoliniho Dekameron je kromě toho neskutečně vtipný, což ale vychází z vynikající Boccacciovy předlohy. P.S.: Můj obdiv České televizi, že si troufla Pasoliniho vysílat... Ovšem zážitek z kina to asi nepřekonalo... (11.08.2006)

Upraveno v dubnu 2021. Boccacciův Dekameron je jedním ze základních prvků celé italské kultury, středověk barvitě ožívá v jeho vnitřní rozpolcenosti mezi katolickou zbožností a lidskou přirozeností. Pier Paolo Pasolini, marxista, provokující standard morálního pokrytectví, nemohl charakter Dekameronu odmítnout, pro svůj účel ho zlidovět a přenesl do Neapole a jižních oblastí. Pasolini vykouzlil italskou renesanci, ozdobil ji zpěvem neapolských lidových písní, za klášter jeptišek zvolil středověkou rezidenci a ve dvacátém století palác bankéře Becketta a dneska luxusní hotel Villa Cimbrone, staré kamenné domy s podloubími a oblouky Neapole a Casertavecchia začlenil kameraman Tonino Delli Colli do živoucího tepotu středověku v zábavnější, poetičtější i erotičtější podobě. Éros je základní lidskou podstatou, avšak mocenské ambice katolictví prodávají Thanata, přesto se nikdo před svodem Érota neuchrání, důvěřivost je znakem naivnosti, nevinnost je pokoušena, dobro se zlem jsou cestou v prachu zprzněny a čest nebývá vždy ctností. K hlavním protagonistům Pasoliniho obcování s Dekameronem patří: důvěřivý, oklamávaný, a přesto šťastný Andreuccio z Perugie (příjemný Ninetto Davoli), utajený svět jeptišek zjasňující mladík Masetto z Lamporecchia (sympatický Vincenzo Amato), nevěru zatajující Peronella (zajímavá Angela Luce), hříšník mravopočestnosti z podstaty samotné věci až do posledního dechu života Ciappelletto (dobrý Franco Citti), svého umění znalý renesanční malíř a Giottův žák (směle provokativní i meditativní režisér filmu Pier Paolo Pasolini), tak nedočkaví mlaďoučcí milenci Caterina (Elisabetta Genovese) a Riccardo (Francesco Gavazzi) a sexuální příležitost využívající kněz Don Gianni (příjemný Lino Crispo), Z dalších rolí: Peronellin milenec Giannello (Vincenzo Ferrigno), malířův doprovod na cestě (Giacomo Rizzo), ubohý prosťáček Lorenzo (Giuseppe Arrigio), Andreucciova falešná fešná sicilská sestra (Maria Gabriella Maione), horlivě zbožný Ciappellettův zpovědník (malíř Giuseppe Zigaina), Caterinin pragmatický tatínek Lizio da Valbona (Giorgio Iovine), či představený přemalovaného kláštera (Gianni Rizzo). Pasoliniho Dekameron je podařeným převodem podstaty slavného literárního díla na filmový pás, nesnesitelná lehkost středověkého bytí dostala stylovou podobu. Rozervanost lidských duší mezi katolickou výchovou a mravní společenskou normou na straně jedné a živočišnou a ziskuchtivou lidskou přirozeností na té druhé nemohla dostat zábavnější a smyslovější tvary. (02.02.2010)

Tak jako Kytice z tisíce a jedné noci se odvíjí v rytmu nezkalené lidské zvědavosti a zalíbení, scénu za scénou, až k přirozenému vyústění, syntax tohoto snímku tvoří naopak nedokonalé úsměvné ženské i mužské pletichy, hrdlivost, hloupost, hbitý mámivý chtíč i neobratná panika před žárlivou prudkostí, krátkodechá lstivost a všemožné pozdní lítosti. *** Pasolini je pozoruhodný tím, jak do vnitřní struktury filmu dovede ladně a hladce přetavit určující lidská puzení jednotlivých společností, dějinných údobí, takže diváky rozčiluje či laská už jenom samotné plynutí scén, jejich vnitřní rytmus a logika, pokračování mikrodějů i jejich opouštění. Canterburské povídky pak sledují ještě jiný vzorec mezilidského dění. *** Neuvěřitelný kousek se však Pasolinimu podařil i se zachycením biblické rozklenutosti a věčnosti na všedních dnech Matoušova historického údobí. Jako by se mu podařilo ukázat, proč právě ta krajina a ta doba disponovaly takovou silou umocňovat osobní příběhy a povyšovat je na závazná podobenství všelidského konání. *** Nejen tedy Trilogie života, ale i s Evangeliem sv. Matouše by se měly tyto filmy chápat jako vzájemně se dourčující celek, výpověď o možnostech prožívání času, významovosti lidského života, životní syntaxi různých dějinných etap. (A snad k nim v tomto širším rámci patří i Saló, film, k němuž teprve uzrávám.) (30.06.2012)