Kytice z tisíce a jedné noci

Mám rád kontroverzní filmy a baví mě, když umělecké dílo provokuje. Miluju všechno od Mechanického pomeranče po Život Briana. Ale Pasolini mi tam prostě nepasuje. Jeho Trilogie života mi nepřijde provokativní, ale prostě jenom hloupá, rádobyumělecká blbost, kde většinu času pobíhají oškliví nebo nazí lidé a nebo úplně nejhůř oškliví a nazí lidé. Nemám nic ani proti sexu ve filmech. Naopak. Ale tohle rozhodně není hezká, umělecká erotika. Je strašně primitivní - tohle je hezkej kluk, fajn, tak jak z něj ty šaty servu tentokrát? Sebere mu je moře, sundá si je, aby si mohl zatrkat nebo z něj prostě jenom spadnou? Žádné velké intelektuální myšlenky tam nevidím, ale je možné, že se mýlím. Každopádně ty dvě hvězdy jsou za scény, které napsané v knize působí nejspíš vážně hezky. (15.10.2006)

Film plnými hrstmi, nezkaženě, zprostředkovává bezprostřední důvěru v život, oproti západnímu plánování a vymáhání slibů, které ústí jen v pseudosebedůvěru, potlačený strach, bolesti hlavy, tiky, tlaky a nervové poruchy, tady se postavy přirozeně oddávají, v každé příští vteřině se důvěrně noří do nového rozpoložení světa, dávají se mu, sobě, i sobě navzájem, zalíbeně, okouzleně, zvědavě, beze strachu naplno jsou, ve vší síle a kráse... a takto čistě se se sebou nemůžou nepotkat, nemůžou neprožít právě svůj život. Dobrodružství, pravda i krása tady vyjevují svůj původní skalní a velice prostý význam. *** Stavba scén stojí na východním vyplývání, které diváky ze Západu rozčiluje... protože přece rozhodnutí učiněná ze zalíbení v momentu, z vytržení, ohrožují zdárný konec příběhu. A náš divák ví, jak to má dopadnout, aby to bylo dobře. *** Tady je to jinak... teprve oceníme-li v každém životním momentu zalíbeně vše, co se v něm nabízí, přitakáme-li nadšeně a plnou pozorností, odbočíme-li po svěžích pěšinkách, když se nám předestřou, budeme naplno sami sebou, abychom se vůb --- zbytek komentáře mi při ukládání po banální úpravě požrala chyba v matrixu a správci nereagují, budu-li mít přebytek energie, doplním, prozatím si bujaře extrapolujte, milení. *** (29.06.2012)

Po režisérské stránce je to fantastické, některé povídky jsou víceméně nudné a nějak více vynikají pouze odhalenými těly. Většina až na povídku o Zummurud, ta povídka je krásná. I atmoféra orientálního světa je vykreslena dokonale. Přesto když pominu "Saló aneb 120 dnů Sodomy", musím usoudit, že Pasolini neby zase takový úchyl jak jsem si původně myslel. Byl to velice inteligentní člověk a své postoje k danému tématu dělal naprosto po svém a doslova bez příkras. Tento film mě nudil a na druhé straně zaujal. S hodnocením jsem velmi na vahách. Tak dám za čtyři a hotovo. (26.08.2006)

Tak, tenhle Pasolini se mi líbí ze všech nejvíc. Film nese klasický rukopis režiséra, takže je to asi předloha, která mě tak zaujala. Nebo, že by se jeho styl hodil právě pro Pohádky tisíce a jedné noci? Tak či tak, ty dvě hodinky utekly jako voda a kdo tam vidí jen souložící lidi, tak je sexista a nebo zakomplexovanec... (25.08.2006)

Výrazná, tvůrčí a přitom pozoruhodně propracovaná a výrazná umělecká Passoliniho metoda, patrná již ve VEPŘINCI či ORESTOVI, stojí za asi nejzdařilejším evropským zpracováním POHÁDEK TISÍCE A JEDNÉ NOCI, jež určitě nebyly určeny - pokud vůbec - jen dětem. Kratochvilné příběhy, vyvolávající asociace spíše na DEKAMERON , jsou zaramovány vstupním příběhem nekonvenčního milostného páru, řízeného bystrým ženským mozkem, který dříve či později vyzraje na každou formu mužské brutality a je s to ji trestat třeba i způsobem, který v moderním Evropanovi vyvolává velmi rozporuplné pocity. Pestrobarevný svět vrcholného vzmachu Arabské říše je i rozmanitě založeným obrazem jeho doby. Způsob a kvalita, jakou se pro Pasoliniho filmy charakteristická kamera dokázala vyrovnat s celou škálou orientálních exteriérů i přímočarost, s jakou si režisér všímá intimních detailů pozakryté části lidského života, jsou nadčasové a nepředpojaté a zaujmou i dnes. Právem. (20.10.2007)