Mamma Roma

Môj tretí a zatiaľ bezkonkurenčne najlepší Pasolini. Najsilnejší vo felliniovských momentoch (prechádzka cez “rajón” nočnou ulicou), klasickej hudbe a úžasnej kamere. Slabší herecky a v prvej polke by som trochu strihal, ale tak je to skoro 60 rokov starý film, že. 85%. Edit: S odstupom času zvyšujem na 5*. Odkedy som to videl ubehol takmer rok a furt na ten film neviem prestať myslieť. (21.02.2019)

Nemôžem si pomôcť, ale filmy z obdobia talianskeho neorealizmu ma buď nudia alebo rozčuľujú. A pritom si pamätám, že v mladosti som bol nimi takmer nadšený. Pravda v tej dobe boli jedinými filmami, ktoré k nám usilovní cenzori pustili. Osobitne neznášam filmy trojpéčkového úchyla a to je čo povedať, pretože som ešte nevidel jeho vrcholné dielo Saló. Takže Pasolini v mojom ponímaní už patrí iba do filmovej histórie, pretože súčasný divák aj v tomto filme okrem hereckého prejavu Anny Magnani ťažko nájde niečo, čo by ho mohlo zaujať. (05.12.2020)

Mamma Roma je zralejší film oproti Pasoliniho prvotině Accattone, ze které bylo cítit až příliš velké okouzlení světem prostitutek a pasáků. V tomhle filmu už Pasolini ukazuje spíš tu odvrácenou stranu života na okraji velkoměsta i společnosti. Jeho hrdinové jsou ukázkou naivních snů a bolestné neschopnosti překročit hranice své společenské třídy a svého postavení. Film je depresivní nejenom tím, že ukazuje paneláková ghetta bez náležité infrastruktury za hranicemi lepších čtvrtí, vyžilé prostitutky, samolibé pasáky a chudé obyvatele periferie, ale i samotným příběhem, který končí tragicky. Celkový dojem: 75 %. Pasolini opět nezapře své levicové přesvědčení, když se svými hrdiny ze dna lidské společnosti při vší jejich nedokonalosti sympatizuje a zbytečně jejich skutky nemoralizuje. (03.10.2008)

Na MAMMĚ je znát, že ji točil režisér sice začínající, ale víc než dostatečně vzdělaný a poučený celým vývojem italské poválečné kinematografie počínaje řekněme Sicovým ZÁZRAKEM V MILÁNĚ. Až dokumentární kamera, místy opravdu ulicově odposlouchané dialogy, z nichž proudí ne virtuální, ale skutečné italské prostředí bohatnoucího okraje římské periférie, i skvělý výkon Magnani v hlavní roli naznačují zajímavý pohled na kladný příklad společenského vzestupu, na vůli pozvednout se z polosvěta ne mezi milionáře, ale vlastně docela normální slušné lidi. Metody, které matka volí, sice tu a tam páchnou víc než je zdrávo, ale ze svého původního záměru nic neslevují. Zhruba ve dvou třetinách filmu, který dospívá ke kýženému happy endu (plačící matka při pohledu na syna-číšníka roznášejícího pizzy) se doposud jasný příběh náhle láme. Vypadá to tak, jakoby se Pasolini-režisér chtěl pomstít Pasolinimu-scénáristovi za matčin hanlivý výrok o komunismu v synových názorech (motocyklová scéna). Od tohoto okamžiku se námět i scénář s režií degeneruje do tklivého, tradičně komunistického rádoby sociálního kvilu, který se negativisticky snaží ignorovat nesnadné cesty života směřující k vzestupu, vzmachu a vrcholu. Kvalitu tohoto díla tak nakonec zachraňuje již vyzrálé Pasoliniho řemeslo, navíc umocněné, jak tu iiž bylo uvedeno, sugestivní hudbou. MAMMA ROMA díky tomu zůstává zralým klasickým dílem končícího vrcholného období italského neorealismu, malým obtížně postradatelným polodrahokamemm, který syrově zachycuje první viditelné známky italského hospodářského zázraku klasického "zlatého" období evropského sociálního státu. (23.07.2009)

Niekomu sa zahryzne až do duše, iný si vychutnáva Vivaldiho tóny a niekoho ten taliansky neorealizmus proste nudí. Film je pre mňa dobrý hlavne v tom, že potvrdzuje hereckú veľkosť Anny Magnani. Tú prirodzenosť, na ktorej tak bazírovala. Emocionálne ma ale film nepresvedčil. A to bolo myslím jeho zámerom. (18.12.2022)