Téměř dokonalá tajemství

Na tento snímek jsem narazil při psaní biografie Jessicy Schwarz, jedné z hlavních představitelek této komorní komedie, která si zde zahrála terapeutku Evu a zaujalo mě na něm to, že to byl nejnavštěvovanější německý film roku 2019. Jen za rok 2019 ho navštívilo přes dva miliony diváků v německých kinech a do dnešního dne ho vidělo přes pět milionů platících diváků po celém světě a vydělal neuvěřitelných 45 milionů eur. Tak jsem si řekl, že se na tento úspěšný skvost německé kinematografie podívám a neprohloupil jsem. Jedná se o remake italské komedie z roku 2016 s názvem Naprostí cizinci, který jsem posléze také zkouknul a nezbývá mi než srovnávat tyto dva snímky. Jedná se téměř o totožné filmy se stejnýma zápletkama, ale v té italské mi to připadalo takové nezáživné a někdy až na sílu tlačené. Asi to bylo špatným castingem, ale zato v této naší německé verzi mi připadali vybraní protagonisté sympatičtější, spontánnější a hlavně mladší a celkově to odsýpalo jako sluneční hodiny a fakt to stálo za to. Zápletka je originální a zábavná a měl by si jí vyzkoušet každý občan virtuální říše, aby si uvědomil, co všechno o nás tyto černé skříňky jsou schopny vypovědět, ale hlavně, aby zjistil, kdo je jeho opravdový přítel. Takovýchto snímků, kde se něco řeší u večeře v kruhu blízkých přátel je celá řada, pro příklad uvedu aspoň jeden, který je trochu s nádechem sci-fi a jmenuje se Coherence. Člověk, když to vidí, jak tam vaří ty dobroty, ať už ty deutsche špecialité z reichu či ty italské speciality s příchutí Středozemního moře, tak mně celkem zaráží, jaké množství jídla snědí těsně před tím než jdou spát a přitom to na nich není vůbec vidět. Já osobně si dám maximálně nějaký ty párky z akce s chlebem a hořčicí a jako dezert pár koblih, zapiju to párem lahváčů ze sedmýho schodu a mám vystaráno. Za originální nápad a za ještě lepší ztvárnění dávám 100% a ať se takovýchto filmů točí klidně víc. (17.08.2021)

Loni mě mile překvapila nápaditá komedie Bez věcí nad věcí. I tady kamarádi uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Sic v opileckém rozpoložení, přesto měla konzumní společnost dostat pořádně přes prsty. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Tak to stejné cítím i tady. Navíc oba snímky spojuje jméno Floriana Davida Fitze (minule i režisér a scénárista, tady „jen“ herec). Patří mezi sedmičku přátel, která také lehce ovíněná vymyslí při společné večeři hru, kdy všichni položí doprostřed stolu mobily a dají svým kamarádům nahlédnout do svého osobního života. Vždyť se přeci dobře znají, o nic tedy nejde. Jenže! Objeví se drobné nepravdy i velké lži. U výše zmíněné komedie platilo, že se solidní námět v druhé polovině krapet rozmělnil a ztratil kouzlo, tady mi naopak přišlo, že to bylo přesně naopak. Série nepříjemných situací získává solidní tempo, pochopitelně je ale třeba myslet na to, že je to celé hodně přitažené za vlasy. Prakticky každá z postav má tu smůlu, že zrovna v daný večer „něco“ vyplave na povrch. S tím (!!!) je třeba počítat. A nejsou to žádné malichernosti (nevěra, skrytá homosexualita, chybějící komunikace ve vztahu, stížnosti na sexuální život). Pod režijním vedením Bory Dagtekina, jenž se u německých sousedů proslavil trilogií Fakjů pane učiteli (a vzal si s sebou i několik herců), každopádně vznikla svižná záležitost s výbornými herci. Koutek mi cukl mnohokrát, se záchvaty smíchu to bylo horší. Přesto spokojenost. (18.05.2020)

Viděla jsem jen kousek traileru a tak jsem šla do kina v domnění, že zde bude základní zápletka filmu Naprostí cizinci použita trochu jiným způsobem, s novými příběhy. Víc jsem se mýlit nemohla. Nikdo, kdo tomu tady dal víc než tři hvězdičky, nemohl film Naprostí cizinci vidět. Téměř dokonalá tajemství jsou totiž jeho naprosto zbytečnou a ještě dost trapnou kopií s poněkud odlišným, mnohem debilnějším koncem. No nic, můžu si za to sama, mohlo mě to napadnout. Každopádně absolutně nechápu smysl tohoto "díla", asi už němci (a jak jsem teď zjistila nejenom oni, ale spousta dalších národů, které mají svoje vlastní kopie Naprostých cizinců) nedokázali přijít s ničím svým a tak uboze vykradli fakt dokonalej film, kterej rozhodně žádnou kopii nepotřeboval. (08.07.2020)

Tento film je příkladem, jak dokáže německá kinematografie vyprodukovat vážně zajímavé a dobře zpracované nápady. Zde téma večeře party přátel a nápad okrýt všechna tajemství tím, že si navzájem čtou přijaté zprávy. Jasně, realisticky není úplně možné, aby se v jeden večer provalilo tolik nevěr, orientací, atd. Už jen proto, že přece nemohou všem náraz chodit zprávy jak o závod. Ale v rámci tohoto snímku to funguje, představitele člověk dostatečně pozná, udělá si k nim i nějaký ten vztah, potažmo názor, a je pak jednodušší vnímat váhu jejich vzájemného přátelství, ale i zášti, nepochopení, či přijetí i přes životní chyby. Film jsem si užil, pobavil jsem se skvělým humorem, ale i dramatickou stránkou, která postupem času příjemně a přirozeně gradovala. Prezentace atraktivního nápadu zde vyšla na jedničku! (01.08.2020)

Tohle se moc povedlo a obsazení nemohlo být lepší. Konverzační lahůdka a musím hned vzpomenout na Vorname, protože to je ještě o fous lepší. Škoda, že nešlo také do kin. Vyvolená rasa má jeden lepší zářez do pažby, jak druhý. Elyas a Florian jsou na vrcholu sil a hrají, jak o život. Nebojí se žádného žánru a v Německu plní kina o sto šest. Tuhle telefonní taškařici, by si měl zahrát každý se svým okruhem blízkých přátel a asi by se nestačil divit, co by vyplulo na povrch za průsery. V kině je to paráda a dabing povedený, ale v originále je to ještě lepší. Ta konverzačka v němčině prostě nemá chybu. Všichni mají velmi příjemné hlasy, takže to lahodí ouškám. (17.07.2020)