Saló aneb 120 dnů sodomy

Film morálně spletitý jako osobnost jeho provokativního tvůrce - lze ho snadno zavrhnout pro kýženou skandálnost a zobrazování společenských tabu, těžší je ho přijmout jako neskrývanou satiru, která mnohem více zesměšňuje než samoúčelně šokuje. Nedívá se na to dobře a Pasolini skutečně atakuje ty nejnižší lidské pudy, ale činí tak s nezpochybnitelnou uvědomělostí a v rámci neustálého podrývání výchozí interpretace - čtyři magoři se uspokojují absolutní mocí a proměňují své vězně ve zvířata. Námět na pomezí renesance (Danteho schéma Pekla, architektonický ráz vily) a moderní hrozby fašismu a konzumerismu totiž dělá zvířata ze samotných mocipánů, kteří nikdy k uspokojení nedojdou a jednají směšně vůči sami sobě, zatímco převážně anonymní oběti jsou poslušnou spotřební masou a ohroženou budoucností lidstva. S tím souvisí fakt, že Saló vlastně není vůbec psychologické - od všech postav si musíme držet odstup a v závěrečné šmírovací fázi je divákovi jasně dáno najevo, že to on provozuje nevědomky voyerismus a sám čerpá, byť i nevědomky, potěšení z šokujících a symbolických výjevů. Je to vlastně dokonalý 'loutkový' film, kde je vše sestaveno ve prospěch samotného sdělení, a zkrátka se to nesmí brát smrtelně vážně. Samozřejmě bych se na to znovu jen tak nepodival a to schéma se občas utápí v mechaničnosti, ale z pohledu nátlaku na diváka a vyvolání názorové odezvy tohle kontroverzní dílo zkrátka nemá moc konkurenci. (22.11.2020)

Pasoliniho poslední film je dosti perverzní, plný trýznění, sadismu, požívání exkrementů, mučení... a to vše doprovázeno (pro silnější účinek) Chopinovou hudbou a Baudelairovými citacemi. // Jeho poselství je jasné: obžaloba fašismu. // Povídky markýze de Sade během druhé světové války obživly v italském Saló a výsledkem je tento - nechutný - film. Pro někoho dokonalá ukázka zhoubného vlivu zla, ovšem pro někoho je tento počin nestravitelným. Patřím do kategorie číslo 2. // Vizuální stránka ve mně zabila jakoukoliv schopnost vnímat cokoliv jiného než vlnu nevolnosti, která v závěrečných scénách vygradovala do divoké bouře. Nebyla jsem schopna vidět každý záběr. A nikdy se o to už ani nebudu pokoušet. To fakt ne. // Zkrátka film, u něhož forma (v tomto případě dost násilná) totálně zabila obsah (resp. sdělení filmu). // Z mého vnitřního pohledu si myslím, že svět kolem nás je dost hnusný, brutální a šílený... a já absolutně nemám potřebu se na taková zvěrstva ještě dívat na plátně. (29.07.2008)

Pasolini bohužel udělal tu chybu, že se snažil předlohu zpracovat až moc věrně (když nebereme v potaz reálie) a trochu se mu to vymklo z rukou. Poselství samozřejmý, nicméně to, co knížka unese, bohužel mnohdy film neunese a tudíž se tu člověk začne po chvíli enormně nudit. Hlavní herci/postavy, jak je u Pasoliniho už tradiční, absolutně nesympatický držky (přičemž to ale tady až tak nevadí, vzhledem k tomu, že v rámci děje by to tak i mělo bejt) takže člověk musí hledat v pozadí někoho, ke komu si alespoň trochu vytvoří nějakej diváckej vztah. Předloha filmu mě v jednom směru překvapila svojí filosofickou vrstvou, která se rozhodně nedala brát jako zanedbatelná. Ve filmu je ta vrstva taky, ale bohužel jí člověk sloupne už tak nějak během začátku a zbytek filmu až tak moc nenabízí. (25.12.2020)

Kontroverzní? Jistě, nemá cenu tvrdit opak, když v řadě zemí je stále zakázaný. Zvrácenost či sociální výpověď o společnosti? Výpověď o zvrácené společnosti. Dobře rozumím tomu, že nejde o pohled na společnost totalitní ( ta je jen zástěrkou), ale soudobou. Pasolini se nikdy netajil svým levičáctvím. Dnes by se mu mohlo u nás lépe porozumět. Pokud jste zažili socialismus, je to jasné. Pokud zažíváte kapitalismus ( mám obavy, že jsme ve fázi raného kapitalismu 19.století), je to jasné rovněž. Nic nemění na tom, že socialismus byl dobou zrůdnou a zlou! Dnešní člověk má možnost svobodně cestovat, svobodně se vyjadřovat, má svobodný přístup k informacím i umění, trh je přesycen zbožím....a přeci. A přeci se tak snadno dostanete do role obětí Pasoliniho filmu. Stačí jen obyčejný střet s úředníky, nevypořádané restituce, firmy těžící z nedostatku práce v určitých místech naší země, bezmoc po záplavách, podvodné firmy, které vás dokážou připravit o vše ( cílené skupiny, např. staří lidé, se mnohdy bránit nedokážou) ...dlouhý seznam. Tady vidím jasnou paralelu. K dokonalé společnosti máme zatím hodně daleko, ba co dím, i k demokratické společnosti západního typu, jako je třeba v Německu či ve Francii ( o USA nemluvě...). (24.08.2010)

No nevim, co tim chtel Pasolini ukazat, jestli proste jen svoje choutky prenes na platno a maskoval to tim, ze zadaptoval Sadeho romany nebo to mela bejt proste nejaka ukazka zneuziti moci, faktem je, ze v roce 75 to muselo bejt hodne kontroverzni, ale dneska to je spis smesny. Navic bohuzel dost stereotypni, po uvodnim vyberu chlapcu a devcat se dej presune do jakehosi zamku, kde nejaka stara rasple vzdycky vypravi dobytkarskej pribeh, aby ostatni naladila a pribehy jsou si vetsinou dost podobny, nasledne si tam nadrzeny dedci zacnou vopichavat prdele, pripadne zrat hovna. A to je cely, nic jinyho se tu nedeje, film navic nema zadnou pointu a konec pusobi lehce useklym dojmem, hlavni ctyrka sefiku jsou trapny prasata, obzvlast pan pidlovokej presidente je desnej chudacek, sem tam se podari nejaka hnusarna typu zrani hoven nebo vydloubnuti oka, ale vinou spatnejch triku to uz nijak zvlast nezapusobi, aspon, ze devcata jsou docela pekny a film i presto, ze je hodne stereotypni a v podstate o nicem, tak ty dve hodiny ani moc nenudi. Takze za me 3*. (06.06.2010)