Tatínkova sláva

Je veľa chlapčenských filmov, ktoré som ako malý premeškal. Len sa obávam, že tento by ma aj vtedy svojou lyrickosťou nudil. Dej sa veľmi neponáhľa, myšlienky o márnivosti sú pekné, ale poučenie by bolo treba deťom objasniť. Moment, keď chlapec držal v rukách otcovu slávu, ten stál za to. Veľmi nepochopim, čo sa na prírode Provensálskej oblasti ľuďom páči, veď je to v podstate púšť bez trávy a stromov, samý kríkový porast a vodu treba urputne hľadať, o čom sú často aj celé filmy. –––– Povedal si zaujímavú vec. Ďeťom sa klamať môže, ak ide o ich dobro. (05.12.2015)

Tento báječný výlet do časů na přelomu 19. a 20. století na francouzském venkově viděný bezstarostnou dětskou optikou a servírovaný s patřičnou dávkou humoru vemlouvavým hlasem Viktora Preisse musí okouzlit snad každou vnímavou duši. Nádherná krajina kopcovitého prostředí Provence umocňuje poetiku celého vyprávění takovým způsobem, že se člověku chce vykřiknout: „Bože, jak je na tom světě krásně!” (85%) (21.01.2021)

Ce n’est pas de moi que je parle, mais de l’enfant que je ne suis plus. 1) "Nemluvím o sobě, ale o dítěti, kterým už nejsem," napsal 62letý spisovatel, dramaturg a od svých 47 let člen Francouzské akademie Marcel Pagnol, když v roce 1957 dokončil La gloire de mon père. Film s obrovským citem pro věc režíroval 70letý jinak také herec, scénárista a producent Yves Robert. Souběžně natočil i pokračování: Le château de ma mère, které bylo uvedeno do kin jen o čtyři týdny později._____ 2) Filmy mi připomínají českou Babičku, jsem zvědav, zdali si tento dojem potvrdím i četbou společného vydání všech částí pod souhrnným českým názvem Jak voní tymián v překladu Evy Musilové. Už teď se těším..._____ 3) Z herců mě nejvíce oslovili, jak jinak, milí chlapci: 12letý Julien Ciamaca (Marcel) a Joris Molinas (Marcelův provensálský kamarád Lili). Pro oba to byla dosud ojedinělá herecká zkušenost. Ing. Ciamaca dnes konstruuje atomové elektrárny třetí generace; to jsou konce, věřili byste tomu?_____ 4) A závěrem trochu libozvučné francouzštiny. Autor opěvuje svou lásku ke slovům: J’avais la passion des mots ; en secret, sur un petit carnet, j’en faisais une collection, comme d’autres font pour les timbres. J’adorais “grenade, fumée, bourru, vermoulu” et surtout “manivelle” : et je me les répétais souvent quand j’étais seul, pour le plaisir de les entendre. (16.01.2015)

Tento film je pro mě takové příjemné uvolnění, útěk od všedních každodenních starostí a otravných věcí někde na jih Francie do kraje Provence do časů, kdy bylo ještě vše v pořádku a do nejkrásnějšího období - dětství. Krásná rodinka, krásná maminka Augustýnka, ateistický učitel otec Joseph, bratří Marcel a Paul, malá sestřička a vše zvládající strýc Jules s tetou Rose. Padly zde zajímavé předpovědi o tom, jak to bude ve 20. století, že se všichni budou mít díky strojům dobře a každého bude respektovat celý svět, no reálně jsme se dočkali fašismu, nacismu a komunismu. Další moudro je o tom, že i dospělí umí lhát jako děti, což mladého Marcela překvapilo, ale tak snad časem pochopil, že svět dospělých je sám o sobě dost zkažený. Dobrodružství v divoké a vyprahlé středomořské krajině Provence, lov koroptví, a také kamarád Lilek, který zná celou krajinu a ví, kam se schovat před bouřkou. Na závěr jsem plně soucítil s Marcelem, když prázdniny končily a museli se vrátit zpátky do Marseille, úplně mě to vrátilo do časů, kdy jsem se taky s brekem loučil s prázdninami a dobrodružstvím. Dětství je prostě super, dospělost už taková sláva není. (26.11.2021)

Já bych se do toho domu z fleku přestěhoval. Nádhernější prostředí pro život jsem snad ještě neviděl. Sice nevím, zda by mě ty hovna na chodnicích, pravidelné dávky čerstvýho smogu a odpadky přetékající z kontejnerů nechyběli, ale risknul bych to. Nádherně a realisticky vyprávěný příběh z pohledu malého kluka ve kterým jsme ušetřeni, do extremu vyšroubovaných dramat, rádoby uměle vytvořených komických situacích, všechno plyne příjemně a přirozeně jako kdysi moje prázdniny v jižních Čechách. (04.01.2014)