La Gloire de mon père
My Father's Glory
Oteckova sláva
Režie:
Yves RobertHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Benoît Martin, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Provence 1895, městečko Aubagne. Malý Marcel vzpomíná na své dětství. Noří se do vůní, barev a bezstarostnosti mládí, kdy jako malý chlapec chodil za tatínkem do školy a sám se tak naučil psát, vzpomíná na své blízké - na svou maminku, krásnou a veselou ženu, na svou tetu Rózu a jejího bonvivánského muže Julese. Když mu byly tři roky, odstěhovali se na předměstí Marseille, kde jeho tatínek získal místo učitele. Ale ze všeho nejvíc mu učarovaly prázdniny, které rodina trávila v kopcích Provence, v nádherné divoké přírodě, kde malý Marcel chytal motýly a cikády, kde se učil poznávat květiny. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (89)
Francouzský film a jeho neopakovatelné kouzlo, lehkost i humor, pro nějž ho miluje mnoho diváků. A který by mohl být jedním z nejtypičtějších než právě Tatínkova sláva podle slavného románu Marcela Pagnola,který číst je požitek. Myslím, že film se se ctí vyrovnal s knižní předlohou a krásná krajina Provence mu dodala skvěle vizuální podobu. Je to film plný slunce, pohody i neopakovatelné atmosféry, která panuje v rodině pana učitele. Zobrazuje prostý venkovský život počátku 20. století a konečně i přátelství mladého Marcela s vesnickým chlapcem Lilim z Bellons, jakož i rivalitu jeho otce a strýce Julese, který tráví prázdniny společně snimi na malé usedlosti v kopcích. Pro neopakovatelnou atmosféru dětství, dobrou režiii i herecké výkony dávám 5 hvězdiček a zároveň už dlouhou dobu sídlí tento film v mé TOP 10. ()
Poprvé jsem tento film viděl v prvním ročníku na gymplu při cestě autobusem na školní zájezd do sladké jižní Francie, do Provance.... a náš franštinář nemohl vybrat lépe. Pokaždé když film vidím, vybavím si nádhernou krajinu Provance s vůni levandule i když v ještě lepší knižní předloze voní tymián....tak jak hlavní hrdina (mladý Marcel Pagnol) nostalgicky vzpomíná na své dětství neubráním se ani já trochu té nostlagie po krasných časem tam na jihu. ()
Pravdou je, že knižní předloha Marcela Pagnola byla nepřekonatelná, její úrovně film prostě dosáhnout nemohl. Ale přesto se o to tvůrci velice sympaticky pokusili a výsledek, jehož dosáhli, předčil má očekávání. Krásný lyrický příběh s poměrně nenáročným, ale o to procítěnějším dějem, se mi vryl nadlouho do paměti. Film se dočkal volného pokračování s názvem Maminčin zámek. ()
Když vidím filmy z Provence, tu krajinu, bodrý lid, říkám si že tam se musím někdy zajet podívat. Jak tyto snímky o Tatínkovi a Mamince, tak dramata o hrbatém Jeanovi a nádherné Manon jsou krásné nejen kamerou, scénářem, ale i "duší" kterou vyprávějí své příběhy. K takovým se moc rád vracím. A i když byl příběh o Tatínkovi a jeho slávě vyprávěn velmi příjemně a vtipně, raději mám ty dva později zmiňované, hlavně pro to drama, které obsahují. ()
Roztomilý, úsměvný příběh malého chlapce ve vzpomínkách pojatých ve filmu formou nezvykle zajímavého humorného vyprávění. Zážitky malého předškoláka se snoubí s poznáváním narození svého mladšího bratříčka (rozpínání pupíků) a následně v odrostlejším věku objevování velkého dobrodružství o prázdninách s rodiči ve skalnaté oblasti Provence. Lov motýlů, cikád, tatínkův lovecký úspěch a tatínkova střelba na kadibudku má na chlapce takový vliv, že když nastává doba odjezdu, volí před návratem domů raději poustevnický život hluboko v horách. :-) Příjemné pokoukání pro děti i vyspělé dospělé. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (1)
- Při výuce zeměpisu naříká tatínek nad tím, že Alsasko-Lotrinsko již není součástí Francie. Tehdy po prohrané prusko-francouzské válce bylo A.-L. skutečně připojeno k novému Německému císařství. Francie jej získala zpět po první, resp. po druhé světové válce. (junxi91)
Reklama