Byli jednou dva písaři

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... (24.01.2007)

Ti dva rozšafní pánové, hloupí ve své vychytralosti, jsou občas geniální, občas mi neskutečně lezou na nervy. Tedy v tomto seriálu. Jejich rozmluvy a "moudra" jsou právě tak občas skvělá, občas na levačku. A také oba herci - Horníček mi přijde, že jede stále v dané linii (není poznat, že během natáčení došlo k tragédii v jeho rodině), u Sováka mi to přijde ale velmi nevyrovnané - jednu chvíli jede na plný plyn, jindy to celé ak nějak šolíchá. Ještě že je tam okolní osazenstvo, třeba Klára Jerneková, jež tomu dodává chvílemi větší šmrnc. (30.10.2014)

Jednoznačně nejlepší český komediální seriál minulé éry. To co Jiří Sovák a Miroslav Horníček předvádějí s humorem sobě vlastním způsobuje záchvaty smíchu. Improvizace na špičkové úrovni, která by se neobešla bez kvanta odborných knih...i s obrázky. Na počest tohoto veledíla jsem si ráčil vypůjčit pro uživatelské jméno "odborný vědecký termín" který zde zazněl. Dokáži si velmi dobře představit, že bych také odjel někde na chalupu a tam se do konce života oddával vědám, umění a filosofickým rozpravám - určitě lepší náplň života než chodit z práce do práce.. (30.06.2011)

Zázrak - tady můžu (za sebe) napsat - kam se hrabe knižní předloha na české seriálové zpracování! Naprosto geniální, nepřekonatelné, perfektní! Koncert Horníčka se Sovákem a spoustou dalších hereckých es (velmi zdařilá a mnou oblíbená postava faráře v podání Hrzána) si nechávám čas od času ráda rozehrávat a vždycky se bavím královsky. (08.11.2010)

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)