Dravci a vrabci

Ten film asi opravdu potřebuje více setkání. Poprvé před 5-6-ti lety jsem z něj měl trochu rozporuplné pocity, vycházející hlavně z toho, že jsem ho ne zcela chápal a spousta věcí mi unikala. Teď po letech už to všechno zapadalo a sedělo. Na Pasoliniho filmech se mi vždycky strašně líbí, že ač to z nich není na první pohled patrné a jejich pozadí, kulisy a prostředí tomu dokonce mnohdy odporují, je v nich obsažena, navzdory veškeré jejich kritičnosti, oslava života jako takového. A Pasoliniho prostitutky mají opravdu velké kouzlo. Až na pár maličkostí neuvěřitelně krásný film. (30.04.2012)

Marxistická pohádka na dobrou noc. František z Assisi zvěstuje příchod Karla Marxe, moudrý mnich hledá pomoc v sobě, svém mozku a hlavně ve vědě - stačí jen věřit ve vědu a pak už je Bůh zbytečný, protože rájem je život na zemi. Levicový intelektuál krásně žvaní, chvíli se to dá poslouchat, ale nikdo se z toho nenají. Všichni přijímají poselství lásky a ve stejné chvíli se žerou navzájem - chudák ještě většího chudáka, a jen proto aby ho boháč neuvěznil. Kdyby zůstal Pasolini celý film u lehkého uměleckého zobrazení marxismu zabaleného do lidového mudrování nad během světa, bylo by vše v mantinelech angažovaného umění. Jenže chvíli před koncem se objeví směrovka: Kuba 13000km a film se změní v ideologii, neboť pro Pasoliniho už je konec cesty nedaleko. Kdo nechce vidět, nevidí nic - a stačilo si poslechnout lidi utíkající z područí SSSR. (12.05.2009)

No, fakt nevím, co to mělo za myšlenku a všechny ty symboly měly znamenat - Italové asi tuší, já ani za mák nee. Ale kupodivu o tom filmu hodně přemýšlím, nechápu proč a čím mě tak zasáhl. Možná je Pasolini fakt génius, který útžkovitými nesmyslnými záběry vnukne pocity a názory. Každopádně podobné "zazpívané" úvodní titulky jsem nikde neviděla a antolik mě dostaly, že jsem si je pouštěla snad 10X dokola ;-) (20.11.2008)

Můj první Pasolini, konečně. A jsem rád, že to vyšlo právě na Dravce a vrabce, které mám v merku už pár let a spolu s Evangeliem sv. Matouše mě z celé jeho tvorby lákali nejvíc. Moc to sice nedopadlo, ale na základě jednoho filmu ho soudit nebudu a určitě se od něj ještě na něco podívám. Tohle je vizuálně nápadité a poutavé podobenství, ale zároveň dost naivní a prakticky nepoužitelné, stejně jako celý marxismus, na který se tu neustále nadšeně odkazuje a to přehnaně i na poměry Itálie. Budiž, ať si tomu Pasolini věří, ale prakticky to nikdy nikde nefungovalo a teoreticky může fungovat spousta ideologií. Celé poselství mě tedy míjelo, ale uznávám, že ho Pasolini umí gradovat, jen nedokážu pořádně docenit ani to, když mi ty ideologické výkřiky lezly na nervy - a že jich nebylo málo. Takže oceňuji hlavně nápaditost, některé povedené vtipné scény (byť to občas do grotesky sklouzne až moc) a celkově formu, kterou má Pasolini dost povedenou a nejspíš i dostatečně svou, ale to budu moct posoudit až časem. Herzogův styl se taky nedá soudit jen z Temného úsvitu, tak nevím, jestli náhodou Dravci a vrabci taky nebudou určitou výjimkou, ačkoli si to moc nemyslím. Jen nechápu Pasoliniho vztah ke křesťanství - celý příběh s mnichy, kteří mají šířit náboženství mezi ptáky, se mu vyloženě vysmívá, ale v závěru má Bůh patřit do ideální komunistické společnosti? To si tam dost odporuje, ale možná mi něco uniklo... Jo, a Kuba coby zobrazení ráje mě chtě nechtě rozesmála. Slabé 3* (06.11.2023)

♫ Spievajúce TITULKY: hneď na začiatku, ale zároveň i na konci? ♫ • Prečo, nie; aspoň i konečne poriadne privítam nejaký poriadny inovatívny prístup, ktorý sa určite každý deň len tak kdesi [vo filmových tituloch] nevidí, resp. nepočuje! A v podstate už iba kvôli tomu by si Pasoliniho, zväčša: experimentálne dielko, kľudne podľa mňa zaslúžilo i plný počet hviezdičiek, ale samozrejme, že to ani nebolo vonkoncom možné; nakoľko blížiaci sa vskutku naprosto »rozmanitý obsah«, akosi teda príliš nekorešpondoval s celkovými očakávaniami z mojej strany, no i napriek určitým výhradám, som väčšinou s týmto titulom i nadmieru spokojným. • Skrátka; «P3», ma zatiaľ príliš ani extra zvlášť nesklamal, pretože čo počin, to ["veľké"] nadšenie, no nasledujúce príspevky už nemusia byť presne také ideálne, ako tomu bolo práve predtým...? • A síce momentálne recenzovaný počin ani nedosahoval samotných kvalít predchádzajúcich, geniálnych titulov: Accattone & Mamma Roma, asi možno aj preto, že sa v jednej z hlavných, či povedzme vedľajších úloh, proste neobjavil: Franco Citti, i keď ani akurátne ponúkaní, »hereckí umelci«: Totò s Ninettom Davolim, sa absolútne nenechali nikým a ničím zahanbiť, keďže mali správny CIT na navodenie prichádzajúcich situácií, ale súčasne sa predsa i trochu prehrávali, čo napokon trošku znižovalo ich herecký kredit... • Ja som vďačný za každý, kvalitný titul, aký sa mi dostáva, a tento rozhodne patrí k jednému z nich. (05.12.2023)