Letec

Absolutně nevadilo, že jste o HH nic nevděděli. Snímek podává jeho posedlost režírováním, létáním, milováním žen i obsesi z čistoty naprosto maximálně. Opravdu se musím pořádně "vrhnout" na Scorseseho. Výkon Leonarda DiCapria je naprosto vynikající, takže hnidopichové od Titanicu mají snad už zacpanou hubu... (29.03.2006)

Co Scorseseho sakra v posledních letech tak změnilo? Ano, Letec je vizuálně úchvatné dílo, na které se zatraceně dobře kouká, ale kam sakra zmizela ta komorní poetika jeho scén? Kdysi dávno, když Bobby De Niro ještě neoslavil ani třicáté narozeniny, Scorsese natočil Špinavé ulice. Použil několik zaprášených newyorských lokací, postavil na ně pár herců a zrežíroval scény, které se vám zapíší svou atmosférou do paměti. Dnes má milionové rozpočty, točí scény s desítkami komparzistů, ale kde je sakra ta bezchybná atmosféra? Kde je barová rvačka za zvuků nějaké známé písně, proč proměna Howarda Hughese trvá tak krátce? Osobně mám tuto osobnost americké historie spojenou s jedním z nejzáhadnějších politických manipulátorů šedesátých a sedmsesátých let, který rok nebyl spatřen a posílal peníze na konta významných lidí. A tak trochu bych čekala, že Scorsese jeho příběh dokáže podat více zajímavě a osobitě, zvlášť když DiCaprio zvárnil svou roli nesmírně suverénně. (06.07.2008)

Cesty k životnímu úspěchu mohou být různé. V našem povědomí zdomácněly životní příběhy osobností bližší i vzdálenější minulosti, ale jaksi opomíjena je nepozlátkově podávaná americká oblast. Novodobá americká Atlantis - jak ji kdysi pokřtil Anatole France - je v našem prostředí pověstná rázností a dravou důrazností svých protagonistů. LETEC přibližuje zvláště významné životní okamžiky jednoho z nich. Silná, současně mimořádně rozporuplná osobnost Howarda Hughese (1905-1976) je en passant poněkud atypickým ztělesněním amerického snu, který v tomto případě začíná ne v příslovečných chudých poměrech, ale naopak z více než solidních zazobaných milionářských východisek. Na dramatičnosti to Hughesovu životu rouhodně neubírá; dá se říci, že spíše opak je pravdou. Pozoruhodná syntéza stříbrného plátna, konstruktérského prkna, pilotní kabiny, podnikatelské odpovědnosti a ojedinělé hypochondrie velmi často na pokraji psychického normálu však současně nikdy nebyla planým žvatláním, ale především skutečnou tvůrčí prací s prokazatelnými výsledky. Soukromý život v této idealistické sebestřednosti nemohl nestonat. Letadlo HERCULES, jedno z Hughesových nejdospělejších dětí, bylo ve výzbroji americké armády - pokud se dobře pamatuji na dobové zprávy - ještě v osmdesátých letech minulého století. Okouzlit ženu tak náročnou a v pravém slova smyslu emancipovanou, jakou byla geniální herečka Katherine Hepburnová, nebylo snadné. Je jasné, že vedle Spencera Tracyho byl její další životní láskou. Velký život si vyžádal i nevšední filmové zpracování. LETEC režiséra Martina Scorseeho je i není typickým hollywoodským velkovýtvorem. Hvězdná výprava a nesporné okouzlení velkým příběhem jsou víc než vyváženy zvolenou formou filmu-ságy, pro niž je důležitější téma než timing za každou cenu. Hughes je tu bez zbytečného moralizování zobrazen ve všech rozporuplnostech svého americky totálního lidství. Výborný výkon Leonarda Dicapria je však podle mého názoru přebit ještě skvostnější a propracovanější kreací Hughesovy osudové ženy v strhujícím podání Cate Blanchettové, která i tady potvrdila, že na tehdejším prahu svého zralého ženství vyzrála ve světovou herečku mimořádných kvalit. Stranou by neměl zůstat ani senátor Brewster v neméně strhujícím podání kultivovaného herectví u nás ne zcela doceňovaného Alana Aldy. Opěvovat kameru i výpravu by po tom, co jsem již o filmu napsal, bylo nošením dříví do lesa. LETEC je hlubokým, zasvěceným pohledem do nitra amerického snu. Pohledem věcným, nic nezamlčujícím, současně však pohledem uctivým a láskyplným. A pro nás nadmíru zajímavým. (18.05.2009)

Martin Scorsese po filmu Gangy New Yorku razantně změnil styl a natočil biografii nezapomenutelného Howarda Hughese. Nevykresluje však klasicky celý jeho život, ale seznamuje nás s tímto nadšeným filmařem, letcem a výrobcem letadel až v jeho dospělosti, během natáčení nejnákladnějšího filmu té doby, Pekelní andělé. Postupně jsme režisérem vtahováni do příběhu megalomana, který se stal slavným v oblasti letectví i v Hollywoodu. Scorsese nám svým osobitým způsobem umožňuje proniknout do života muže, který žil s Katherine Hepburn, získal zakázky na letadla pro americkou armádu, natáčel drahé filmy a zároveň bojoval se sebou samým a svou psychickou poruchou. Obrazová stránka snímku je opět brilantní, film je opravdu strhující podívanou, jen škoda, že je tak dlouhý. Vzhledem k tomu, že nelíčí celý Hughesův život, stačily by Scoresesemu na převyprávění jeho příběhu bohatě dvě hodiny. Překvapením je především strhující výkon Leonarda DiCapria, který zase po delší době vytřel všem svým kritikům zrak a výtečná je také Cate Blanchett, která se dokázala s bravurou sobě vlastní zhostit role Katherine Hepburn. Scorsese zkrátka natočil další film, na který nelze zapomenout a jenž mu nejspíš opět vynese nějakou tu oscarovou nominaci. Update: Po druhém zhlédnutí musím konstatovat, že ta délka vlastně není až tak velkým problémem a měním tak své hodnocení na celých pět hvězdiček. 11 nominací na Oscara je zcela na místě, Scorsese opět natočil film, pod jehož povrch se divák dostane až po opětovném zkouknutí. (05.01.2005)

9 / 10 Scorsese prechádza režisérskou pubertou a je to vidieť. Letec je oveľa megalomanskejší ako taký Taxikár alebo Zúriaci býk, to je jasné už na prvý pohľad, no je potešujúce, že to čo robí jeho filmy svetovou klasikou, ten základný motív, ktorý sa ťahá celou jeho kariérou ako zlatá niť, zostáva stále rovnaký - hrdinovia jeho filmov sú vždy budovatelia, vodcovia klanov či kmeňov a hlavy rodín, na ktorých pleciach leží obrovská zodpovednosť za prežitie svojho okolia a jeho blahobyt, či už ide o samotného Krista (Posledné pokušenie Krista), otca snažiaceho sa uchrániť svoju rodinu pred pomstychtivým fanatikom (Mys Hrôzy), alebo o vietnamského veterána, samozvaného vykonávateľa apokalyptickej očisty (Taxikár). Toto všetko platí v plnej miere i o Letcovi - Howard Hughes ako majiteľ firmy zamestnávajúcej tisícky ľudí určite nemal pri opätovnom natáčaní Pekelných anjelov pokojný spánok... No ale späť k filmu - čo sa týka hereckých výkonov, tie boli skutočne per excelancé, od DiCapria cez Blanchetovú a Aldu až po Baldwina ba dokonca i Holma, každý z nich išiel na plný plyn a vdýchol svojej postave život tak ako sa na takýto film patrí. Po stránke režisérskej je film rovnako dokonalý, Scorsese je jednoducho Scorsese, jeho štýl sa od filmu k filmu mení a práve na Letca pripadlo jedno z jeho najlepších období. Fakt, že opäť nezískal Oscara je námet na film sám o sebe (tým nechcem spochybňovať Eastwoodovo režisérske umenie, to ani v najmenšom). Také chuťovky ako hudba Howarda Shora či strihová skladba filmu (hlavne tá havária, mňam!) sú už len čerešničkou na torte - päť *, síce nie stopercentných, ale stále ešte päť. (19.03.2005)