Reklama

Reklama

Hříšní lidé města pražského

(seriál)
  • Velká Británie The Sinful People of Prague
TV spot 4
Československo, (1968–1969), 10 h 25 min (Minutáž: 38–54 min)

Předloha:

Jiří Marek (povídka)

Scénář:

Jiří Sequens st.

Kamera:

Miloslav Harvan

Hrají:

Jaroslav Marvan, Josef Bláha, Josef Vinklář, František Filipovský, Gustav Nezval, Helena Růžičková, Luba Skořepová, Jaroslav Mareš, Jaroslav Raušer (více)
(další profese)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Třináctidílný seriál kriminálních případů ze třicátých let 20. století podle povídek Jiřího Marka. Pražská "mordparta" policejního rady Vacátka bojuje s podsvětím. Ani ten nejrafinovanější zločinec nemá šanci uniknout dedukčním schopnostem inspektorů Mrázka (František Filipovský), Brůžka (Josef Bláha) a Boušeho (Josef Vinklář). Jejich práci si ze svého postu kriminálního rady hlídá Karel Vacátko (Jaroslav Marvan). Se stejným obsazením vznikly v letech 1970 - 71 čtyři celovečerní filmy - Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále. V roce 1986 byl jako volné pokračování natočen seriál Panoptikum Města pražského. (mibara)

(více)

Videa (20)

TV spot 4

Recenze (276)

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Tři neděle nevyšel pan Zeman z bytu. / A to vám nebylo nápadný? / Abych vám pravdu řekla, pane vrchní policejní rado, tý potvore to přeju. 13 případů komisaře Vacátka. V helénské barevné kombinaci soli, pepře a krve vyvedený televizní noir, který stylově sugeruje, že lidé sice jsou bestiemi jaksi od přirození, ale že mívali dřív trochu větší glanc. Pravdivá je spíše jen první část podprahové zprávy, o dalších podprahových ideologických sděleních, jimiž se kvalifikoval Jiří Sequens k dalším tvůrčím počinům, nemluvě. Série nejvíce fascinující v žánrové a kvalitativní schizofrenii, která mezi epizodami střídá frašku s hororem a kvalitní detektivní drama s břečkou. Též v momentech čiré makabrozity, k níž se Sequens uchýlil ještě zřetelněji v pozdějším tvůrčím období: scéna přestřelky s kreténem v epizodě Turecké náušnice či vysekávání tváře ze sádry ve Svědomí. Jedna hvězdička k dobru za 0.4 vteřiny odhalených kyvadel dentální hygienistky Květy Fialové, leštící chrup olovem. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Za jedinečnou atmosféru starý Prahy, za případy plné napětí, za herecké výkony, za partu ze štyrky v čele s radou Vacátkem, za to že se člověk prostě těší na další díl. A mohl bych tady to "za" vláčet z věty do věty a pořád by to "za" bylo před co psát, ale jako odůvodnění proč dávám pět hvězd vlastně stačí poslat "za" před jedinou větu..... . Za ten báječně prožitý čas ve společnosti hřísných lidí. ()

Reklama

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Zajímavé na tomto seriálu je především to, že je to nejspíš to první, co vás napadne, když se řekne poctivá česká detektivka, ale přitom některé díly tak ryze detektivkové nejsou. Zrovna ten s tím olovem. Nebylo žádné mrtvoly, detektivové toho moc nevyšetřili, v podstatě mohli jít najisto, ale aby tento díl neměl deset minut, nějak se to prostě natáhlo a tak vlastně vznikl docela humorný film, který v prvé řadě zcela brilantně vykresloval nedávnou naší historii a především lidi. A vlastně takové jsou všechny díly. Jedná se spíš o takové televizní humoresky z policejního prostředí. A to mě rozhodně baví. Jednak mám rád tu dobu, ten citlivý humor v nuancích společenské korektnosti a především ony proklamované detektivní metody, totiž ty, kdy místo nějakých osvědčených forenzních praktik, přijde na paškál osobní znalost celé galerky. Jo, kruhový výřez do sklepních oken dělal vždycky ten Božetěch z Košíř, ale ten si zase s sebou nebral žebřík. To máme novou krysu v rajónu anebo pustili starýho Houžvičku z pankrácký věznice. Vy se jdou podívat na toho Božetěcha, ověřej, kde byli a co dělali v době inkriminované a vy jdou s sebou prověřit toho Houžvičku. Pánové, do oběda chci nějaké výsledky. A vsaďte se, že do oběda ho měli a nebyl to ani Houžvička ani Božetěch, byl to nějaký Franta Jetel z Kobylis. Byl spatřen jedním z detektivů, jak si nese žebřík a náčiní na vyřezávání kruhových otvorů. Přiznal se až na separaci. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Jedinečný detektivní seriál ze staré Prahy. Už jen úvodní výstřel "do diváků" a nezapomenutelná melodie Zdeňka Lišky je kultovní. A co teprve mordparta ze štyrky, pánové Bouše, Brůžek a Mrázek pod vedením laskavého i drsného rady Vacátka? To jsou nezapomenutelné ikony českého filmu a seriálové tvorby. U dílu Kaprova smrt se zasmějete, u dílu, kdy Mrázek vyšetřuje na dráze starý případ vraždy zase pořádně zamrazí, prostě jedinečná podívaná. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. ()

Galerie (301)

Zajímavosti (81)

  • Předlohou 4. dílu s názvem „Otisky prstů“ se stal skutečný případ z 20. let 20. století. Dne 19. října 1927 se neznámý pachatel vloupal oknem do spořitelny ve Smolnici, kde vyloupil pokladnu. Pod rozbitým oknem se našly střepy skla s otisky prstů Aloise Košťála. Ten v té době ovšem seděl v pankrácké věznici, odkud byl propuštěn až 27. 11. 1927. Při dalším šetření kriminalisté zjistili, že úlomky skla zajištěné na místě činu nepocházejí z rozbitého okna, ale donesl je tam Košťálův spolutrestanec, který byl před touto loupeží propuštěn na svobodu. Alois Košťál se tímto způsobem snažil obelstít daktyloskopii. Právě kvůli otisku svého prstu byl totiž odsouzen za vyloupení pokladny, které provedl v dubnu 1924. [Zdroj: Svět ženy] (Gabretta)
  • Jedová chýše, která kdysi stávala na Albertově, byla postavená v ateliéru architektem Karlem Černým, ale v hojné míře bylo koncem 60. let filmovat také v exteriérech. Praha nabízela bezpočet zákoutí, která vypadala téměř stejně jako za první republiky. Filmovalo se ještě před tím, než se začalo budovat metro, kvůli kterému se bouraly staré Holešovice i další periferie. Právě tam vznikla řada scén, podobně jako ve starém Podolí u Vltavy či na Břevnově, v Záběhlicích a v Hostivaři. (Cucina_Rc)
  • V seriálu si zahrál i známý bernardýn z mikrokomedie Bohouš (1968). (M.B)

Reklama

Reklama