Hříšní lidé města pražského

Kultovní záležitost a podle mne nejlepší detektivní seriál všech dob. Proč? Pro tu jeho nádhernou atmosféru, pro laskavý i dravčí pohled páně Vacátkův, pro to krásné panoptikum staropražských kapsářů, zlodějíčků, kasařů i mordýřů, pro ty krásné, byť kolikrát čitelné, případy. Sequensovi se podařilo vykřesat nádhernou atmosféru, kterou krášlí skvělé herecké výkony Marvana, Filipovského, Bláhy a Vinkláře. Seriál s ryzí českou duší. Klasika. (22.02.2004)

Naprosto úžasná klasika, kdy už herci dávno nehraji „komicky“ jako po přechodu od němého filmu ke zvukovému, ale je znát jejich profesionalita. Kromě reálií „Staré Prahy“ potěší fakt, že tehdy ještě nebylo nutné, aby dílo bylo zábavné... Sledování tohoto seriálu je vždy pohlazením duše. Jelikož na ČSFD jsou problémy se „schvalováním“ Zajímavostí, informace připojím sem. V epizodě č. 6. Případ lichého střevíce, jde pan rada vyšetřovat na zámeček, kde proběhla bujará oslava narozenin továrníkova syna, při které nešťastně zemřela místní učitelka. Zámeček se nachází v obci Líšno sousedící s Bystřicí u Benešova. Zpustlý hrad (zvaný Léštno) pro svoji rodinu přestavěl Čeněk Daněk z Esse, spoluzakladatel firmy ČKD. Po válce mu byl zámek odebrán a přiklepnut Českému červenému kříži, momentálně je opuštěn. Zahrál si i v jisté detektivce. Tennisové kurty, kde zlatá mládež předstírala, že je svěží tam ovšem nenajdete. Filmovaly se na slavných kurtech na Vyšehradě vedle Jedličkova ústavu. V jednom záběru je vysoko nad kurty vidět Leopoldova brána. (30.11.2015)

Letitý český komplex, vylučující možnost vzniku kvalitní původní detektivky (chcete-li krimi, thrilleru, gangsterky, akčního filmu; dobrá detektivka z toho všeho má v sobě kousek a zpravidla cosi nevyslovitelného navíc k tomu), byl již před drahnou dobou překonán. Literární Markova předloha umožnila vznik atraktivního, skutečně divácky vděčného a přitom umělecky suverénního seriálu, který v požehnané době svého vzniku - byla to zlatá léta šedesátá a jejich vrchol, legendární Pražské jaro - přinesl jakoby mimochodem nevratný průlom do čínské zdi mlčení, lží a polopravd o prvorepublikovém Československu a jeho hlavním městě Praze. Jakoby důvěrně sousedská atmosféra pražské galérky a její servisní kontaktní organizace - pražské kriminální policie - vedle čtyř hlavních postav, ztvárněných dnes již bez výjimky mrtvými velikány našeho hraného filmu Marvanem, Bláhou, Vinklářem a Filipovským, v jehož případě to byla role životní navazující vlastně bezprostředně na jeho nezapomenutelný cruchotovský dabing, umožnily další příležitosti pro podstatnou část tehdejší české herecké thálie: Bohdalovou, Zímu, Brzobohatého, Kopeckého, Lipského, Prachaře, Kodeta, Zelenohorskou, Zázvorkovou a k tomu nádavkem přidaly přesvědčivou drobnokresbu všech vrstev tehdejší prvorepublikové společnosti. Aniž upadali do sentimentální nostalgie, dokázali HŘÍŠNÍ LIDÉ a jejich hlavní tvůrcové - režisér a spluscénárista Jiří Sequens s dalším scénáristou Jiřím Markem - podat nezkreslený obraz vysoké profesionální i lidské úrovně klíčových osobností i ostatních pracovníků tehdejší kriminální policie. Vzoru, ze kterého posléze po celou komunistickou éru žila i kriminalitou se zabývající část policie jiné - VB SNB. Nezapomenutelná vzpomínka na kruté zločiny, nápadité zápletky i až idylicky působící evokovanou provorepublikovou společnost v nás zůstává, ať už jsme pamětníky tohoto pozoruhodného členitého díla, nebo naopak jeho prvními, dychtivě nadšenými fanoušky objevujícími krok za krokem tuto klasickou, osvědčenou ameriku našeho národního filmového dědictví. (01.01.2008)

A dejte mi zahrát, pane inšpektóre. Dejte mi zahrát, už jsem zase dóle. Dejte mi zahrát v čistým dur, než přišijou mi číslo na mundur, na mundur, šedivej, vošklivej. Zákon, zákon šlape jim na pérka. Brání se, brání, pražská galérka. Jo, člověk míní, ten nahoře to změní a potom zbejvá jen mřížový snění. A dejte mu zahrát, pane inšpektóre. Dejte mu zahrát, než vypadne z róle. Dejte mu zahrát v černým mol, ať pozná sám ten velkej lidskej bol ze zrady, velikej, falešnej. A dejte jim zahrát, pane inšpektóre. Dejte jim zahrát, a každýmu sóle. Jeden zná pravdu, druhej lež, malér je svázal k sobě za faleš, na řetěz, za faleš, na řetěz, za faleš. Hříšní, hříšní, hříšní hříšníci. Hříšní, hříšní, hříšní viníci. Vini, vini, viní viníci. "Hříšní lidé města pražského". **** (15.11.2017)

Herecky famózní, ale scenáristicky a režijně velmi nevyrovnaný a často k smrti nudící krimiseriál natočený koncem 60. let, časově ovšem spadající do doby první republiky, a to někdy téměř organicky, někdy dost pitomě. Liškova hudba je kongeniální, stejně jako titulky -- bez nich by to nebylo ono. Odvázat se, vystoupit z kruhu -- tahle potřeba tvůrcům chyběla a vlastně celý seriál uzavřela do našeho malého, pseudočeskopražského prostředí. Měšťácké koukání pro měšťáčky, nebo spíš ospaléé důchodce. On Jiří Marek nebyl Karel Čapek, že, a ani Josef ne. A Sequens byl poslušně mýdlovitý "režisér". (31.05.2010)