In America

Otevřeně se přiznám, že se mně koulely slzy po tváři a to zcela nezastavitelně. Vystřídala se tu celá škála emotivních momentů, jak těch mírně úsměvných až po ty hluboce smutné, kterých bylo určitě víc. Už jen ten jeden z prvních momentů, kdy sedí rodina pohromadě a malá Ariel si vylévá svoje srdíčko : "Stýská se mi. Po čem se ti stýská? Prostě tak. Nemám si s kým hrát. Můžeš si hrát se sestrou. Nemůžu, ona má na hraní kameru. A já nemám nikoho, komu bych řekla své tajemství." Celkově to na mě dýchlo takovou osobní smutnou atmosférou, kterou tomu vtiskli svým scénářem všichni tři, JIm, Naomi a Kirsten Sheridanovi. Ovšem nejúžasnější a nejdojemnější byly sestry Bolgerovy, které to hrály tak, jako kdyby před nimi nebyl žádný štáb s kamerou, hlavně malá Ariel v podání Emmy. A na konci to všechno do sebe tak nádherně a přirozeně zapadlo, že pětihvězda je v tomhle případě určitě na místě. A to nemluvím o krásném závěrečném titulkovém songu. (20.02.2013)

Slabé. Že by byl Sheridan po mozkové mrtvici a stával se senilním? Herci nejsou dobří. Scéna, kdy roztomilá holčička zpívá v klobouku pěknou písničku je agresivně sentimentální. Sheridan na nás střílí hollywoodskými pistolemi, ale dost nepřesně a špatně. Konec byl taky bídnej. Skoro jako kdyby to točil Emerich. Takovéhle filmy dávají denně na Hallmarku. Taky mi dost vadila rozháranost příběhu a herci byli někdy opravdu velmi podprůměrní. Laciný kýč. Sheridan má navíc, nebo alespoň měl. (18.11.2004)

Hodně zvláštní film, který dokáže oslovit hodně diváků. Přehršle melancholie, kterou film oplývá je ale trochu přehnaný a místy i vadí. Ke konci toho bylo i na mě moc: umírající přítel, novorozeně na umření, matka na umření a do toho strach z nakažení. Ve své podstatě jde ale o film velmi působivý a upřímný. (12.08.2004)

Velmi působivý snímek. Sheridan ví, jak zasáhnout něčí srdce. Jsou tam úžasné scény, které vás nenechají nadechnout. Při životě vás drží jen kapka naděje a že jich tam je dost. Hlavně scéna, kde otec bojuje o plyšového E.T.ho mě dostala. Sheridan to zdojemnuje přidáváním scén z amatérské kamery, kde je vidět rodiná radost a pohoda. Po celou dobu filmu nevíte, jak film dopadne, ale přesto si budete přát ať jim to vyjde. Rozhodně tento snímek stojí za shlédnutí ať to stojí co to stojí. (12.01.2004)

V dobe, keď Írčan Jim Sheridan pricestoval so ženou a dvomi deťmi - dievčatkami - do New Yorku, bola ešte štvorica silne otrasená úmrtím ich piateho člena rodiny, malého chlapčeka, ktorý spadol zo schodov. Sheridan podľa scenára členov svojej rodinky natočil autobiografický film, v ktorom si spolu s nimi lieči dávnych démonov. Ide o veľmi smutnú a osobnú výpoveď, venovanú pamiatke syna. Na Sheridanovom mieste by som urobil to isté. I keď by išlo skôr o záplatu na moje rany, než plnohodnotný divácky zážitok. Po filmárskej stránke filmu niet čo vytknúť. Herci sú slušní, psychológia silná, ale obsahovo vás neroztrhá, ak sa vám nestalo niečo podobné a odpovede na svoje otázky ste nenašli na miestach, na ktorých ich našiel sám Sheridan. (21.05.2003)