Můj příběh

Vlastina Svátková v podstatě účinkuje v raritní hlavní roli a v raritním českém filmu. Realizační tým si o unikátním výsledku ale může nechat zdát. Během devadesáti minut absolvuje sympatická herečka znetvoření obličeje v téměř "cronenbergovském" ladění, zapříčiněné jejím tyranským mužem, posléze se v započaté nové fázi života schází s novými upovídanými kamarádkami jak z nejpitomějšího seriálového šuntu a na golfovém hřišti její churavé city vzplanou k muži s úchylnou vizáží, který je kupodivu ženatý, navíc stihne o svém turbulentním životě informovat celý internetový svět. Tvůrčí tým, který povětšinou čítá samé debutanty na poli scénáře a režie, ji vrhá do žánrového mišmaše, který má značně nevyrovnanou fazonu i strukturu. Počáteční neotřelý psychologický ráz je necitlivě vystřídán scenáristickou nemohoucností, která vzorně plní to nejhorší z filmů pro ženy, kdy se herecky málo snesitelné pizdy scházejí u latte a debilně řeší řadu debilit. S nástupem Pavla Kříže na green už je nadmíru jasné, že se realizační tým vymaní z jakékoliv působivého psychologického ševelení, a šance na částečně originálně pojatý film se definitivně rozplynou. A přitom Vlastina Svátková se zhostila své role týrané ženy, která si prochází životním traumatem a následným vývojem, poměrně zdatně, násilnický Saša Rašilov jí zdatně sekundoval (stěžejní scéna znetvoření probíhá prostřednictvím četných flashbacků, načež sledujeme jakýsi pokus celou "záhadnou" událost vypointovat), ovšem řada realizačních neduhů, zejména nešťastně zvolený odklon od psychologického bujení, postupně pohřbila zajímavý námět a přetavila jej do upoceného průměru, kde si především naivní divačky přijdou na své a na konci jim v titulcích zapěje Lucie Bílá. A Vlastina už poprsí filmové kameře neukazuje. 5/10 (11.06.2020)

Pro mě těžce nezvládnuto. Drsný příběh, který přímo vyžaduje citlivé a hlavně precizní pojetí, žel tohle bylo takové to klasické české klišé, přeplácaný dort od pejska a kočičky, ve kterém bylo všechno možné, ale celkově k ničemu, film velmi rychle ztrácí atmosféru i potřebné dramatické tempo. Začátek slušný, stejně tak doplňující scény (flashbacky), jež odhalují detaily brutálního chování manžela Elizabethy, nicméně po několika úvodních minutách se film přetransformuje do sérií scén nudného kvokání u latte a hraní golfu, přitom všem si naše oběť také najde nového chlapa, který tedy nejdřív musí opustit svou manželku, aby naší baletce pomohl při novém startu do života a ona mohla pokračovat v životě plném odporného luxusu, který je v každém druhém záběru. Jediné pozitivum vidím v herectví Vilmy Cibulkové a ve zmíněném počátečním startu, vše ostatní opravdu nestojí za nic. [Kino Citadela - Litvínov] (09.01.2020)

Tři za, pro některé ženy, naléhavé téma. Domácí násilí není pouze záležitostí nevzdělaných žen ze sociálně nižších poměrů, možná by společnost byla zaskočená, kolik úspěšných, pohledných, ambiciózních květin „padá ze schodů“, „padá v koupelně“ nebo „padá při sportu“. Pamatuji jednu, která přišla po svých (!!!) se zlomeninou stehenní kostí (taková baseballová pálka se manželíčkovi šikne na kde co) nebo jinou, která skončila apalická týden po svatbě, když ji novomanžel omlátil hlavu o vanu a umyvadlo. Trvalo to 6 měsíců, ale konkrétně tato paní se z kómatu probrala a po dlouhých rehabilitacích přišla následující rok poděkovat všem, kteří o ni pečovali. Přišla sice o hůlce, ale po svých, rozvedená, doprovázel jí tatínek, kterému najednou nebylo padesát, ale od pohledu přes devadesát let. Toto sledovat byť jen zprostředkovaně, bylo velkou lekcí pro desítky sestřiček, lékařek, ba i pro chlapy. Taky mají sestry, dcery, matky... Každý věděl, že toto ne! Že žádný ocas za tohle nestojí. Čili jakékoli postrčení k důslednému definitivnímu rozhodnutí a tlusté čáře je vždycky vítáno. Pokud to pomůže jediné ženě, má tento film, přestože je slabší, význam. Vlastina Kounická Svátková je krásná, příjemná dáma, která má co říct, pěkně píše, její aktivity k výše uvedenému tématu ráda vyzdvihnu. Zamrzelo mě, že se jí nechutně vymstily (krutá daň za otevřenost a popularitu), ale tato paní některým ženám prokazatelně pomohla a já jí držím palce, aby anabázi s pošahanou stalkerkou dotáhla k vítěznému cíli. Rašilova mohlo být víc, ale odporný byl dostatečně, Pavla Kříže sice moc nemusím, ale v tomto kusu se mi líbil hodně. Bohužel mi neseděla linie rozežraných kamarádek. Uznávám, kamarádky důležité jsou, však tady byly jejich party rušivě komediální, nepřirozeně tlačené na pilu, dialogy šustily papírem, přestože obsazení bylo moc fajn. Naopak scény s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem byly tradičně kvalitní. Tato nevyváženost filmu příliš neprospěla. Navíc se film začal lépe rozjíždět, až když se schylovalo ke konci. Domnívám se, že by se takové téma dalo uchytit dramaturgicky lépe. Ode mě by to bylo na dvě hvězdičky, ale jak zmiňuji výše, s ohledem na téma přihodím. Pokud by byl zájem, doporučím snímek Portrét dámy, který je zde sice také v šedých číslech, ale po shlédnutí mě na Johna Malkoviche přešla chuť na řadu let, a nebo vypíchnu z českého rybníčka nezapomenutelný Hadí tanec, kde se s Aloisem Švehlíkem nůžkama popasovala Ivana Chýlková. (01.05.2020)

Není to žádný zázrak, ale nejde ani o tragédii. Herecky vyčnívá Vilma Cibulková, což už se dá označit za tradiční a nepřekvapivou záležitost. Film je natočen podle skutečné události a je škoda, že jej asi nejvíce sráží scénář. Ke konci to už vážně působí trochu jako odpolední seriál na komerční televizi, kde spolu parta kamarádek u kafíčka řeší život a muže. Úsměvné je obsazení několika postav z Rebelů, téměř bych si toho nevšiml, ale když jsem se díval na osazenstvo stolu, napadlo mě to. A je dost osvěžující vidět Kříže, Kňažka a Noska v kladných rolích, to se mi už dlouho u těchto herců nestalo. (28.09.2020)

Silné téma zůstalo na papíře. Vždy je komické, když se na režisérskou židli posadí lidé, které údajně dobyli svět v příbuzných oborech a mají potřebu svoje schopnosti prezentovat ve filmech. Přes slušné obsazení jde od začátku o hroznou zívačku. Snobské fňukání nikoho nezajímá a emoční rovina je na bodu mrazu. (15.08.2022)