Švestka

Švestka graduje. To jak v seminář, tak v samotné hře. Cimrmany mám strašně rád a tahle hra (speciálně verze se Svěrákem) je opravdu povedená. Jen to prostě všechno trvá. Člověk Cimrmana znalý už spoustu vtipů očekává a tak třeba všemi vzpomínaný Smoljakův monolog o stáří mi přijde z celé hry nejslabší. Naopak, to, co Smoljakovci předvádí na konci semináře je opravdu nezapomenutelný zážitek, který bych bez ostychu zařadil do zlatého fondu Cimrmanů. Jedná se o dokonalou choreografii u písničky "Na železnici dějou se věci." Stejně tak je to i se hrou. Tentokrát se tu a tam objeví i koření v podobě sprostých slov a musím říct, že to sedne. Využití japonských masek je další z nezapomenutelných momentů. Opět jen škoda, že než se hra dostane do zničující fáze (do fáze, kdy postava Václava Kotka sází jeden nekompromisní vtip za druhým) trošku to škobrtá, trošku klopýtá a kolikrát si řeknete:"To už v některé hře bylo." Jasně, je to záměr a navíc je to hra o stáří, ale trošku to narušuje spád hry. Což je asi taky záměr. Všechny pochybnosti ale maže protřídní finále, takže Cimrman opět nezklamal. Palec nahoru i pro švestku. (26.01.2008)

,,To prej se stalo! V Lurdech!“ Švestce pravda chybí jakási lehkost a hravost předchozích her, která se však tu a tam objeví ve formě úderné hlášky. Úvodní seminář se mi líbil jen z půlky, doslova nadšen jsem byl však z příspěvku Smoljaka, který opět dokázal, jak dobrým hercem je. Hra samotná má svoje hluché momenty, především když se na scéně zpívá či se objevuje Brukner v maskách dívek nebo Kašpar, který je tradičně ve svém hereckém projevu o třídu níž než ostatní. Tyto nedostatky ale bohatě kompenzuje sklerotický Smoljak a hlavně nenápadná menší role Pence důchodce Motyčky, který většinu času prospí, aby se tu a tam jako uragán vřítil s nějakou svou důchodcovskou hláškou a totálně mě tím uzemnil. Takže duo Penc Smoljak tuto hru jednoznačně podrželi a jejich zásluhou patří mezi ty povedené. (07.01.2015)

Viděl jsem to naživo a...Smoljakova geniální parafráze Nejedlého přechází v ještě větší genialitu o senilitě a skleróze!!! Skleróza je hrozná věc, jeden můj známý touto nemocí trpěl, byl to nějaký vzdálený příbuzný, ne nejbližší rodina, naše rodina je hodně rozvětvená, můj kamarád má například jen otce a matku, to někdy není dobré, vzpomínám si na jednu vtipnou historku ohledně jejich zajímavého vztahu, vždycky si na ni vzpomenu, když vidím nějakého trafikanta či výpravčího... (16.10.2003)

Při téhle hře je třeba mít neustále na paměti úvodní seminář o senilitě, snad implikované jako nevyhnutelná součást stáří. Samozřejmě se bude vkrádat myšlenka, jestli je tedy servírování humoru, v této hře jaksi tenisové (totiž že člověk celou dobu sleduje v zásadě pár fórů lítat tam a zpátky), schválně a tudíž demonstruje onu senilitu zachycenou stejně okatě podvratným způsobem, jakým je nám vnucována existence samotného Járy Cimrmana, či jde zkrátka o určité tvůrčí zadrhnutí. U některých děl se možná rozhodneme snadno, jde-li o způsob vyprávění nebo o zfušovanou práci, tady budou asi furt fungovat určitý rozpaky. Na atraktivitě to ale stejně nepřidá, takže Švestka – meh, jedna ze slabších Cimrmanových her. (04.11.2014)

Jak začít. ,,Červená značka, jdu po ní a najednou šlus, značka v hajzlu. Á vektrovna. Nazdar mládenci, já jsem Jeny, dramatická spisovatelka a sufražetka a jak právě vidíte taky turistka. Jak se jmenuješ ty? Patka. Křestní, křestní. Kamil. Nazdar Kamile, líbíš se mi. Já jsem Jeny, jak se jmenuješ ty? Nevstávej, klidně seď. Blažej. Nazdar Blažeji, nelíbíš se mi. Já jsem Jeny. Nevstávej, klidně seď a jak se jmenuješ ty? Svatopluk. Nazdar Sváťo, líbíš se mi a co vy kluci, vy se tady držíte, jak dva buzeranti. Mé jméno je Eda Wasrfaul. Ani nevíte, milá slečno. Tykej mi Edo. Ani nevíš, milá slečno, jak rád tě vidím. Edo na rovinu, líbíš se mi, ale tu ruku mi hezky rychle koukej pustit. Vy chlapi v tý ženský nevidíte rovnocenýho partnera, ale jenom ten sexuální objekt a přitom vás v mnoha ohledech převyšujeme, takže mi tu ruku dovopravdy pust, protože to už hraničí s vilností todleto.“ Kamile, už jsem ti říkala, že se mi líbíš? Jeny a ty jsi organizovaná turistka, nebo divoká? Já jsem divoká, Kamile. A taky vobčas píšu. Zrovna dělám na hře Louny. Je to o mladém převozníkovi. Mladý Helmut vozí už 50 let na své pramici..........no, řeknu vám mládenci, na pramici jsme se loni v létě nablbli, tomu snad ani nebudete věřit, no a to počasí, to vám povím nádhera, každý den bylo slunečno, no úplně na procházku, jen tak se vydat po značce do divoké přírody, to je nádhera, víte mládenci, já jsem totiž taky turistka, to byste nevěřili, co na takovém vejšlapu potkávám chlapů. Kolikrát jsou to takový poživační samci, no tudle jsem potkala nějakého, počkejte, jak von se to jen jmenoval, jo Helmut to byl. No,vidíte Helmut, tak se jmenuje i postava z mé nové hry Louny. Víte pánové, že já taky totiž vobčas píšu. Kamile, už jsem říkala, že se mi líbíš? Co dodat, Švestka je má nejoblíbenější hra. No ono pánové, takové švestky nemyslete si, něco zavařím, něco nasuším, většinu vypálím. :oD (13.03.2012)