Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
Slabší Cimrman, kterého drží nad vodou jen geniální Smoljakova přednáška, Skutečně jsem nechápal, proč se ve hře dějí některé věci (co má být ten motiv s držením ruky? Je to vtipné - ale PROČ to tam je?), stejně jako kde se tam najednou vzala ta sufražetka. Tato hra je bezpochyby senilní - jen nevím, kde končí záměr a začíná omyl. ()
O hře Švestka jsem již něco slyšel, netuše ovšem o čem vlastně je. Nyní už to vím, Švestka je o stáří. Přednáška před hrou samotnou byla obstojně vtipná, jen ke konci natahovaná na hraně trapnosti. Problémem Švestky samotné je příliš pomalý rozjezd a neschopnost včas skončit. Na pár bravurních vtipů zpravidla připadá dvojnásobné množství nudné vaty, ke konci se hra mění spíše v promenádu bizarních postav s nejasnými záměry. Ano, Švestka je o stáří, jenže o stáří jejích autorů, bez nadsázky bych ji označil za hru senilní a chaotickou, příliš nostalgickou, bezmocně se potácející odnikud nikam. Stáří je smutné. 60% ()
Kdyby byla Švestka klasickým filmem, visela by na nejvyšším vrcholu mé TOP desítky. Viděl jsem ji již minimálně 3x a pořád mám dojem, že to je málo. "Holka Krev a Mlíko, Kryštof Harant..., První pád, Vodopád.." Rozplývám se radostí nad vzpomínkami na tyto úžasné slovní hříčky. Zajisté nejlepší Cimrmanovka! ()
Jak začít. ,,Červená značka, jdu po ní a najednou šlus, značka v hajzlu. Á vektrovna. Nazdar mládenci, já jsem Jeny, dramatická spisovatelka a sufražetka a jak právě vidíte taky turistka. Jak se jmenuješ ty? Patka. Křestní, křestní. Kamil. Nazdar Kamile, líbíš se mi. Já jsem Jeny, jak se jmenuješ ty? Nevstávej, klidně seď. Blažej. Nazdar Blažeji, nelíbíš se mi. Já jsem Jeny. Nevstávej, klidně seď a jak se jmenuješ ty? Svatopluk. Nazdar Sváťo, líbíš se mi a co vy kluci, vy se tady držíte, jak dva buzeranti. Mé jméno je Eda Wasrfaul. Ani nevíte, milá slečno. Tykej mi Edo. Ani nevíš, milá slečno, jak rád tě vidím. Edo na rovinu, líbíš se mi, ale tu ruku mi hezky rychle koukej pustit. Vy chlapi v tý ženský nevidíte rovnocenýho partnera, ale jenom ten sexuální objekt a přitom vás v mnoha ohledech převyšujeme, takže mi tu ruku dovopravdy pust, protože to už hraničí s vilností todleto.“ Kamile, už jsem ti říkala, že se mi líbíš? Jeny a ty jsi organizovaná turistka, nebo divoká? Já jsem divoká, Kamile. A taky vobčas píšu. Zrovna dělám na hře Louny. Je to o mladém převozníkovi. Mladý Helmut vozí už 50 let na své pramici..........no, řeknu vám mládenci, na pramici jsme se loni v létě nablbli, tomu snad ani nebudete věřit, no a to počasí, to vám povím nádhera, každý den bylo slunečno, no úplně na procházku, jen tak se vydat po značce do divoké přírody, to je nádhera, víte mládenci, já jsem totiž taky turistka, to byste nevěřili, co na takovém vejšlapu potkávám chlapů. Kolikrát jsou to takový poživační samci, no tudle jsem potkala nějakého, počkejte, jak von se to jen jmenoval, jo Helmut to byl. No,vidíte Helmut, tak se jmenuje i postava z mé nové hry Louny. Víte pánové, že já taky totiž vobčas píšu. Kamile, už jsem říkala, že se mi líbíš? Co dodat, Švestka je má nejoblíbenější hra. No ono pánové, takové švestky nemyslete si, něco zavařím, něco nasuším, většinu vypálím. :oD ()
Spolu se sev. pólem, dlouhým a širokým a Záměnou se u mě jedná o nejvtiopnější Cimrmany. Hlavně postava vysloužilého výpravčího v podání pana Smoljaka s jeho podáváním ruky je výtečná, ale i ostatní mu zdatně sekundují. Výborné nápady, hlášky, detaily, určitě se podívám znova. Škoda, že jsem neviděl naživo. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Dentistické básně byli původně v semináři hry „Cimrman v říši hudby“. Avšak kvůli délce hry byly vyřazeny a v roce 1997 navráceny do semináře hry „Švestka“. (mnaucz)
Reklama