Čas sluhů

Manipulativní a chladně vypočítavá Ivana Chýlková je fakt na ranu. Tahle role jí sedla perfektně a skoro jako všude, ukáže i zde svoje nádherné vnady. Ale nejen intriky hlavní postavy jsou náplní tohoto snímku. Prvotina režisérky Ireny Pavlásková je nestrašnější a nejhrůznější v tom, jak se tohle typické podlé čecháčství a malost vůbec nezměnily. Ukázkový příklad naší "krásné a čisté" národní povahy. V tomto marastu má výbornou roličku Bolek Polívka jako host v restauraci, který poslouchá svoje rádio, k pití si nic nedá a tak je vyhozen, což komentuje slovy : "To si člověk nemůže už vůbec nic dovolit?" Tohle se komoušské schvalovací komisi asi moc nelíbilo, leč ve filmu to zůstalo. Předrevoluční atmosféru podtrhuje úžasná hudba kapely ZOO. (23.08.2022)

Sex, lži a video, což je, přátelé, ideologická diverze, která otupuje jedince! Zatuchlé terárium, v jehož bezčasí se zamindrákovaná žába přemění na cílevědomou krajtu a dusí bezbranné potkany, aby nebyla sama zadušena. Hybrid Haliny Pawlowské a Párala, co sází na přepjatost a kouzlí bizarními výjevy a magickými tóny (tentokrát se Babiš mýlí, za toto fakt nemůže Kalúsek). Jestli má Jenda Kraus alespoň trochu představivosti, seká doma dobrotu.. (24.08.2022)

Jako konzerva normalizovaného socialismu působí tenhle film režisérky Ireny Pavláskové. A to konzerva se všemi jeho neduhy. Coby artefakt doby je tohle dílo jistě cenné, podá řadu svědectví o životě před rokem 1989, jako produkt doby trpí ale snímek chorobami dobových filmů - od povrchní společenské kritiky až třeba po šílenou dobovou módu (na níž je krásně vidět, jak celý ten svět neuvěřitelně zestárl). Mám však zásadní výhradu - Proč se jasně vymezené psychologické drama vůbec kříží s protisystémovou kritikou? Symbolický čas sluhů, jistě titul je tak výstižný, ale jestli autorka chtěla především tepat dobový šlendrián a podstatu režimu, měla natočit ještě jeden film....viz třeba taková scéna s Bolkem Polívkou poslouchajícím v restauraci protistátní rozhlas, která jen ředí psychologickou drobnokresbu a nemá hlubší opodstatnění, než ideové a tak bych mohl pokračovat... Jistě, Irena Pavlásková natočila maximum možného, aby její film mohl vzniknout, obětovala tomu ale část jeho nadčasovosti. Přitom psychologická studie bezcitné vypočítavé mrchy je hodně trefná, o hereckém výkonu Ivany Chýlkové nemluvě. Do zlatého fondu československé kinematografie se ovšem nezapsala, propracovanost a hlubší rozměr třeba Herzových psychologických filmů Času sluhů zjevně chybí. Komentář shrnuji příslovím - Není to víno, co činí člověka opilým - je to on sám. Paní režisérka ale zjevně činí zodpovědným i to víno... (11.12.2010)

Na začátku jsem si myslel, že to snad vypnu. Zhruba tak prvních 30 minut totiž vypadalo jako úplná blbost, kde Chýlková vypadá jak koště a pořád jenom kňourá. Opravdu jsem nechápal, za co ji tady lidi v komentářích tak vychvalujou. Ale pak najednou přijde střih, děj se posune o několik let dopředu a postava, kterou hraje Chýlková, se z tý ukňouraný blbky promění na bezcharakterní svini, která dokáže se všema kolem sebe dokonale manipulovat a využívat je pro svůj prospěch. Osobně bych se s takovou manipulátorkou a lhářkou asi setkat nechtěl, ale ve filmech tyhle asociální postavy úplně miluju, takže jsem asi jeden z mála, kdo tý hlavní postavě nepřál nic špatnýho, ale naopak jsem jí přál, ať ty pitomce kolem sebe využívá dál. Akorát mi to ke konci začalo připadat už trochu stereotypní a film vlastně nedopadne nijak. Navíc tam hraje velice často dost sračkózní hudba. Ale v každym případě se jedná o zajímavý dílo, který se mimo jiné taky lehce trefuje do tehdejšího končícího režimu. Moc nechápu, proč Irena Pavlásková od tý doby nic zajímavýho už nenatočila. (24.08.2022)

V devadesatkach se tvurci prestali bat udelat neco jinak a diky tomu vzniklo nemalo neopakovatelnych kinematografickych pribehu. Pavlaskova byla kazdopadne hned na svem zacatku proste skvela. A kdyz si vzala k ruce dvojku Roden - Chylkova, muselo to skoncit perfektne. Dneska uz se takhle netoci, ale tenkrat to byla pecka. (12.03.2024)