Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Nejen Buñuel si odskočil do Mexika natočit nějaký ten provokující kousek se surrealistickým nádechem... HLAVA Aldreda Garcii je pro mě osobně zatím ten nejlepší film Sama Peckinpaha, jaký jsem viděl. Osobitý, zábavný, napínavý i bizardní, ale bizardní takovým způsobem, že obsahem je přesto smysluplný děj s krásně fungující strukturou vyprávění. Dovoluji si říct, že Peckinpah doslova vytasil v rámci žánru westernu nový rozměr, když zasadil svůj dobrodružný příběh o drsném boji jednoho muže proti všem, z rovněž divokého prostředí, do tehdejší současnosti 70. let. První polovina si plyne nejednou ve znamení poezie, romantiky, humoru a dobrodružství na cestách, v zásadní scéně na hřbitově nastává zvrat, po kterém se brzy rozpoutá nekompromisní rošada plná nejen střelních zbraní, rychlých auťáků, ale i špíny, smradu, chlastu... Chvílemi až autentická atmosféra si zaslouží osobitou pochvalu, vizuální stránka je fascinující nejednou už sama o sobě, ale ten hnusný zápach dochází ve vybraných z obrazovky skoro až divákovi. Nemusím brutální zobrazování násilí ve filmu, ale přijde mi, že Peckinpah ho tentokrát (narozdíl od Divoké bandy, která mě příliš neoslnila) dokázal podat s obrovským nadhledem, jenž doprovází celý tento ujetý snímek a výjimečně mi vůbec nevadilo, ba dokonce umocňovalo můj osobitý filmový zážitek spíše pozitivním způsobem... a jinak, Warren Oates je jako novodobý antihrdina parádně stylový! 90% (12.11.2020)

Jeden z klenotů Peckinpahovi tvorby, o kterém není řeč až tak často, ale stojí za to. Má dobrou zápletku a motiv a naplno dá pocítit jak se v 70. letech dalo přežívat v Mexiku (drsně, ale se zvlášní lehkostí - viz. UNDER THE VOLCANO). Nechybí nadměrná dávka chlapactví (Benny si vyjasňuje s recepčním, že jeho nastávající není žádna kurva) a oddanosti. A dost mě pobavil ten jakýsi "syndikát, se kterým Benny (Oates) vyjednává v hotelu a jeho dva poddaní (Webber a Young a obzvlášť vydařená scéna náhodného setkání při konfliktu s Garciovou rodinou). Peckinpah mě tentokrát překvapil vyobrazením vztahu Warrena Oatese a Isela Vega. Snad poprvé v jeho filmografii jsou tu k nalezení trochu ryzejší city od muže na hraně zákona k ženě (obvyklá škatulka "děvka a služka" se nekoná). (14.05.2010)

Peckinpah byl exot a filmař s nezaměnitelným rukopisem (Tarantino z něho krade - pardón, inspiruje se - plnými hrstmi), "Přineste mi hlavu..." je pak podivným mutantem mezi road movie, béčkovým exploitation a westernem s bizarní milostnou zápletkou.Sledovat tuhle řežbu je takřka zvrhlé potěšení, ale je těžké nepodlehnou její exotické, žhavé atmosféře. S čtvrtou hvězdou jsem sice hodně váhal, ale nakonec si ji Sam zasloužil díky téměř surrealistické závěrečné jízdě, kdy se čím dál tím domlácenější hrdina vrací do města a povídá si s hlavou, která leží na sedadle spolujezdce. Prach, mouchy, kýbly krve a tequily. Labůžo. (24.03.2013)

Škoda, že už se dnes točí jen takové krotké filmy a nikdo neudělá nic ani vzdáleně připomínající Hlavu Alfreda Garcii. Protože strhující cesta Benyho za věcí zmíněnou v názvu filmu opravdu stojí za to. A ani mi nepřišla nějak zvlášť násilná, je tu sice hodně zabíjení, ale není natočeno nijak naturalisticky. (03.12.2005)

Kam se hrabe Garrett & Kid, tady to je jiný kafe a po právu kultovka. Oates snad životní role, přímočará a stylová grindhousová zápletka, sebedestruktivní post-hippie atmosféra, vyprahlá mexická krajina, kozy, smrt a tequila. Další nekompromisní must-see v rámci 1970s. Peckinpah: "For me, Hollywood no longer exists. It’s past history. I’ve decided to stay in Mexico because I believe I can make my pictures with greater freedom from here." (29.08.2023)