Vůně vanilky

Stejně jako Radek99 uděluji plné hodnocení (později poněkud korigováno, je to přecejen hodně televizní). Na filmovém plátně, ve srovnání se zahraničními filmy by to samozřejmě byly usmolené tři hvězdičky, ale v televizi jako původní počin ČT se jedná o malý zázrak. Jiří Strach jednoduše umí a dokáže i z minima vymáčknout maximum... (01.05.2009)

Dráma o vojne, ktorá sa o vojnu obtrela iba pár guľkami, skôr by som ju zaradil k červenej knižnici. Ale takej prijateľnej, keď nevyteká med z televízora, len občas kvapká. Zároveň si je možné film pustiť ako cvičenie z angličtiny pre mierne pokročilých a pokúšať sa priraďovať cudzie anglické hlasy známym českým tváram. Film na jedno pozretie, výkony hercov nesklamali, ale zároveň scenár nenadchol. (01.05.2014)

Vcelku hezký příběh, jak vzácné mezi českými novodobými kravinami. Naprosto exceluje Jiří Smitzer a Barbora Munzarová si myslím, že to zvládla průměrně až nadprůměrně. Do role posledního padlého amíka v Plzni nemusel Strach obsadit pitomce Hámu, působí to jak estráda ve Slaném. Stavba příběhu je mi sympatická i proto, že ač z venkova, vždy se mi hnusil a zejména myšlení lidí. Takže jsem taková Anna Zofová s koulema. Ještě zmíním polokanaďana Kříže, kdyby si tu žvejkačku sem tam vyndal z držky, nebylo by to tak americky strojené. (22.06.2011)

Herci jsou moc dobří, Schmitzer je výborný, ve scéně, kdy vchází do pokoje se slovy „nebudu tě bít“ a výrazem „já tě zabiju“ pak přímo nezapomenutelný. Spíše úsměv vzbuzují ryze čeští herci v rolích amerických vojáků – mluvící navíc s dokonalým anglickým přízvukem. Jiří Dvořák si jako jeden z nich střihl další roli libového frajera, kterému není cizí obtáhnout vše, co má dvě nohy a prsa („People do it. It’s normal“), čímž se opět dostáváme k největšímu problému českých herců – jsou příliš škatulkováni. Formálně jde o dílo velice prosté, bez jakýchkoliv vizuálních kudrlinek (až na jednu pěkně nasvícenou milostnou scénu). Scénář je OK, jen nemá jasno, o čem chce v prvé řadě být, jestli o vyrovnávání se s poválečnou situací u nás, jestli o osvobozování spojeneckými vojsky, jestli o milostném trojúhelníku – asi o všem a přitom pořádně o ničem, aniž by však přestal o něčem být. :) Nic v něm není černobílé, ačkoliv je zprvu založený právě na kontrastu domácího teroru a pohodičky s hodnými Amíky, ale všeho dočasu. Vůně vanilky není zdaleka tak okázalým projektem jako později vzniknuvší Operace Silver A (právě nadšení z ní mě přimělo se na Vůni podívat), obsahuje příliš mnoho klišé, snad se i bojí jít vlastní cestou, stále před sebou nicméně máme kus poctivě odvedené práce. Ideální coby nenáročná večerní tečka za dnem plným práce. 70% (01.11.2007)

Do takové 25. minuty je to velmi solidní vesnické drama, kdy člověk čeká, co se z toho vyvine. Jenže pak přijedou američtí vojáci a celé do té doby stavěné drama je na kusy. S americkými vojáky přijely i nelogičnosti v příběhu, různá drobná wtf, a i když jsou vizuál a detaily výpravy stále vymazlené, lidsky mě to tak už nějak štve. Nehledě na to, že k Onch jsem si za tu dobu nezískal takový vztah, abych šel s ní. Chápu její pohnutky, naději, ale víc je mi sympatičtější postava Jiřího Schmitzera, a dokonce i Jany Hlaváčové - jsou uvěřitelnější, lidštější. U holky, která sloužila v Londýně a má tedy rozhled, nadhled a zkušenosti, by člověk čekal, že nenalítne prvnímu frajírkovi, kterého náhodně potká, a že je jí jasné, že mu nejde o tlumočení, ale jen o to jedno jediné. A že při jejích zkušenostech si dokáže už doma na vesnickém dvorku domyslet, kam by to (ne)vedlo. Ale ona jako trdlo jde, jako nějaká obyčejná vesnická nána, jako hrála Míša Maurerová - té by tuhle historku člověk věřil spíše. Režie, herci, výprava, kamera, to vše je nadprůměrné, ale příběh je od své hlavní zápletky kýčovitý, klišovitý a nevěrohodný, a nenabízí moc dalších možností. Schválně, jestli Lucie Konášová viděla rok předtím Čokoládu a má ten film ráda. --- Průběžné poznámky: Velmi slušný vizuál, kamera, výprava. Velmi dobré režijní vedení dětských herců, to se málokdy vidí. Postavy zatím "nahozeny" dobře, nejednoznačně, což je dobře. Uvidíme, co příběh a jak dál. Trochu mi vadí sousedka drbna, jak je přepjatě pojatá, je to trochu klišé. A i "teta" je až nějak moc nabručená a lakotná, přes čáru. Opět tradiční chyba - film z konce 2. světové a hlavní hrdinka má vyholené podpaždí? (04.01.2013)