Pat Garrett a Billy Kid

Slyšel jsem mnoho o Samu Peckinpahovi, ale po Železném kříži, který jsem od něj shlédl jako první a nebyl jsem z něj nijak na větvi, je tento film pro mne ještě větším zklamáním. Vždyť to je slátanina, přátelé! Všechny scény jsou takřka stejné: do místnosti vejde hrdina/padouch a přítomné postřílí, jen vyjímačně je sám postřelen. A jde dál, do dalších místností, kde zabíjí další barmany, strážce ve vězeních, atd. apod. Střih je stupidní - jednotlivé výše popsané veskrze hloupě přímočaré scény na sebe navazují jen velmi vyjímečně. Děj i chování postav jsou značně nelogické, scénář je průměrný. Herecké výkony jsou solidní v případě ústřední dvojky Pat "Drsoň" Garrett a Billy the Kid s neutuchajícim stupidním úšklebkem na rtech. Ale co tam dělá třeba ten Bob Dylan? Jeho postava je naprosto nadbytečná, bez jakéhokoliv určení procházející celým dějem. - Takže opakuji znova: obrovské zklamání. (05.07.2005)

„Fazole, špenát, švestky, fazole, losos, fazole, fazole se špenátem, vařené fazole, fazole, dušené hovězí, sádlo, výběrový losos, švestky, fazole, rajčata, řepa, fazole…“ Sice začíná záběry na rozstřelované slípky, ale je to poklidný nostalgický western. Hudba v něm hraje minimálně stejně důležitou úlohu jako v takovém Absolventovi. Také zde posunuje děj kupředu a vytváří zvláštní atmosféru, zvláštní pohodlíčko pro každého milovníka westernů. Tohle je jeden z těch posledních opravdu dobrých a Sam Peckinpah jakoby to dobře věděl. S hořkostí vypráví baladickou story o chlapech, kteří „jsou vždycky na špatný straně“, o chlapech, kteří se cítí být silní díky svým zbraním, kteří mají neustále potřebu něco si dokazovat, ale kterým stejně na ničem nezáleží, se vším jsou smíření a pouze pokojně čekají, kdo je odpráskne … ale ta volnost! Ve světě Sama Peckinpaha a ve světě obecně nevítězí ten, kdo umí rychleji tasit, ale ten, kdo je větší svině. Děti využívající – s americkou vlajkou na pozadí – šibenice coby houpačky, zde nejsou nikterak neobvyklým výjevem, desítky mrtvých rovněž ne. Spousta desperátů, po přesném zásahu zpomaleně klesajících k zemi k Peckinpahovým filmům neodmyslitelně patří, naprostá ledabylost v nakládání s ženskými postavami rovněž. Skvělé hlášky („V Mexiku se z něj stane další gringo, co sere feferonky a dumá nad nesmrtelností chrousta“), skvělá hudba, skvělá atmosféra. Pokud jste připraveni dozvědět se „definitivní“ pravdu o divokém západě, déle neotálejte. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, pshimi, Angerr, tragos, Here (09.01.2008)

Peckinpahovy westerny určitě nejsou sympatické díla na první dobrou, působí značně těžkotonážně a dostávají se pod kůžu velmi pozvolně, nicméně věřím že s přibývajícími reprízami je člověk vnímá daleko lépe než podbízivé Waynovky. Kris mě do role zrovna dvakrát neseděl. Toho herce nemám rád prakticky v ničem. Ale to je můj problém :) 70% (29.10.2020)

Zvláštní, tak nějak smutně a drsně působící western. Rozhodně postrádá romantické rysy většiny westernů, ve kterých se to jenom hemží hrdinnými indiánskými bojovníky a pláněmi plných bizonů. Nenajdete tu klasického klaďase a záporáka, nic tu není černobílé. Zároveň se tu ale nešetří mrtolami, což je typické pro filmy Sama Peckinpaha. Ten se nikdy nebál zatlačit na pilu a v jeho filmech se zabíjí ostošest (viz. Divoká banda). Smutnou náladu dotváří i hudba Boba Dylana, který si zahrál i jednu z hlavních rolí. (04.01.2003)

Môj jednoznačne najslabší Sam Peckinpah a vôbec dokonca pochybujem, že by natočil ešte niečo horšie. A to pritom mám J. Coburna ako herca veľmi rád. Príbeh je totálne šedivý, nudný a banálny - postavy sa tam len tak motajú, jazdia na koňoch a pofľakujú bez nejakého zjavného zmyslu, prípadne len s jediným cieľom a to odstreliť Billa Kida. Žiadne napätie, žiadna zaujímavá akcia, žiadna dráma, žiadna zaujímavá zápletka, žiadny vzťah k postavám, žiadne emócie... Jediné čo sa snímku nedá uprieť je akýsi opar ľahkej melancholickej atmosféry, ktorý má na svedomí predovšetkým geniálny soundtrack. Bez toho by išlo o odpadovú záležitosť. Podpriemer. 40/100 (27.09.2017)