Divoká banda

Peckinpah si westernové časy divokého západu vysvetlil po svojom a rázne ich vysvetlil aj divákom. Už úvodná prestrelka naznačila svoje, na '69 rok mi totálny vyrazila dych ako aj celková realistickosť akčných sekvencií, ktorú by (vtedy ešte bezefektovému) Peckinpahovmu filmu závidel aj dnes nejeden trikový mág. Veď 145 mŕtvych je na westernový príbeh aj na mňa veľa. Dej rázny a ostrý ako britva sa nemazná s nikým a s ničím a aj napriek tomu má čas aj na psychologický stránku. Ktorej síce nie je na rozdávanie, ale tých správnych hlbších dialógov a pomalých, zaprášených scén sú presne tam, kde majú byť. Nie každý je pripravený na zmenu spoločnosti. Je to asi len môj názor, ale postavy Pikea a Dekea, hlavných vodcov dobre a zlej bandy by som vo svojich rolách prehodil. Je to zvláštne ale tento fakt, že sa mi hodili každý do opačnej úlohy mi dosť vadil. Neguje to ale hláška: "Bozkajte v riť čiernu mačku mojej sestry!" 85%. (08.04.2008)

[2006] Jakkoli byl Sam Peckinpah výrazně starší než ostatní progresivní američtí tvůrci šedesátých let, v pomyslné neúctě k tradicím zašel mnohem dál než mladíci kolem něj. Hrdinové Divoké bandy jsou amorální zabijáci, děti se baví mučením zvířat, násilnou smrtí zemřou desítky lidí... Zároveň však film nelze obvinit ze samoúčelnosti či glorifikace násilí, na to je příliš promyšlený a nejednoznačný. Jeho jízlivost totiž tkví hlavně v ironii, s níž demytizuje westernový žánr, jehož zároveň využívá jako paralely k právě probíhající válce ve Vietnamu. Podobně jako ve svých prvních filmech i zde Peckinpah stírá hranici mezi dobrem a zlem. I člověk, který je skupině „anti-hrdinů“ v patách, k nim ve skutečnosti morálně patří a pouze si vykupuje svobodu ___ Titulní postavy mají ve své morální nejednoznačnosti daleko i do psychologizovaných westernových antihrdinů padesátých let (počítaje v to i Waynova Ethana ze Stopařů nebo Stewartovy rozhárané muže s divokou minulostí v Mannových filmech). Jde o chladnokrevně vraždící divoké chlapíky, kteří se od jiných padouchů liší víceméně jen loajalitou k sobě samým a uznáváním jakéhosi kodexu cti. Divák přitom není manipulován do pozice hodnotového souhlasu, ale nevyhne se tomu, aby s nimi sympatizoval, přestože zabíjejí, kradou a bijí ženy. V souvislostech doby vzniku přitom stojí za pozornost, že jejich jednání je podmíněno lidsky (prostě chtějí peníze), nikoliv ideologicky (neskrývají své činy za boj o lepší společnost). Zároveň jde o tragické peckinpahovské postavy na cestě, které nikdy nenajdou klid a domov, po kterém vlastně touží. ___ Divoká banda nestaví pouze na zpochybnění hodnotových hledisek, motivu ztraceného přátelství a tragických hrdinech, kteří najdou naplnění života paradoxně ve vlastní smrti. Z filmařského hlediska jde především o snímek s propracovaným rytmem, který pravidelně zrychluje a zpomaluje (a to i v rámci jednotlivých scén - zejména v závěrečném masakru). Film není přehlcován klimaxy, naopak na ně diváka nechá čekat s vědomím, že přijdou. V Divoké bandě jsou čtyři takové scény, přičemž všechny jsou jinak vystupňované a pracují s různým typem práce s časem: úvodní přestřelka, pád mostu, přepadení vlaku a závěrečný masakr s dlouhou expozicí. Každá z nich by mohla být samostatným vyvrcholením filmu... ___ Porovnávání jednotlivých vrcholných scén mezi sebou (např. debaty typu, zda je více fascinující vlaková loupež, nebo závěrečný masakr s hromadou mrtvých) ale většinou nevede k uspokojivým závěrům. Divoká banda je zkrátka fascinující celá... A stejně jako s jen lehce znatelnou melancholií tematizuje konec Divokého západu a začátek moderního věku (ve filmu se objevuje automobil), i ona je vlastně koncem jedné westernové éry a začátkem nové. Éry smutnější, syrovější, drsnější, násilnější, mnohoznačnější, ale zároveň melancholičtější, na jejímž konci stojí Eastwoodovi Nesmiřitelní. (08.05.2019)

A to že až Eastwood dokázal demýtizovať divoký západ. Už sa to dávno predtým podarilo Peckinpahovi. Divoká banda je možno najvýpravnejší western, aj keď už z trochu modernejšej doby. Pri zobrazovaní postáv sa s ničím nemazlí, všetci sú prehnití, skorumpovaní, špinaví a naša banda poriadne divoká. Mexičanky sú štetky a zaujímajú ich len peniaze, takže sa tiež dostanú na široký zoznam mŕtvol. Ďalej sa už vo westerne zájsť nedá. (29.05.2012)

Westernový žánr se jednou provždy mění - prudérní Haysův kodex shořel a Peckinpah prezentuje sympatický nekompromisní, anti-romantický obraz plný mrtvol, kurev, ožralých mexíků a jiných odepsaných postav, prašivá pouštní krajina kde všem jebe. Jasná inspirace pro moje srdcovky, Tarantina & The Devil’s Rejects. (22.08.2023)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Mimořádně dobrý krutý antiwestern s krásnými hereckými výkony a invenční režií velkého Sama Peckinpaha. Z celého filmu čiší chlapská pohoda, víno, ženy, zpěv, v kontrastu s četným násilím. Trailer viz: http://www.youtube.com/watch?v=aIwH96iZI7E Film začíná krvavou přestřelkou, v níž (k potěšení režiséra alkoholika) jakoby mimochodem zahyne průvod odpůrců alkoholu. Banda zlých, které známe, bez výčitek zabíjí nějaké zlé, které neznáme. To vše na americko - mexickém pomezí s cílem nabrat si co nejvíc peněz a pak s loupežemi skončit, protože časy už nejsou to, co bývaly. Finální sebevražedná bitva (http://www.youtube.com/watch?v=KJMxGFco57Y&NR=1 ) pak zcela bere dech a odstraňuje všechny hrdiny i kompars. Myslím si, že Peckinpah zde inspiroval mnohé následovníky, např. Spielberga ve Zachraňte vojína Ryana - scénu krvavého vylodění v Normandii, nebo Rodrigueze, Tarantina a další. (05.02.2013)