Divoká banda

Jeden z těch filmů, které píší dějiny a proto nám po dlouhých desítkách let připadá spíš obyčejný ... Na 42 let starý kousek naprosto šokuje brutální a totálně nekorektní úvodní patnáctiminutovka, pak přijdou sice na řadu typické mexické odrhovačky a velké řeči za úplňku .. ale pak ještě Wild Bunch ve své druhé polovině bohatě předvede proč že je základním stavebním kamenem upoceného chlapského (skoro)westernu. (23.08.2011)

Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. (05.04.2018)

„Niekedy by sa aj vyvrheli radi znova stali deťmi. Tí možno najviac.“ Výborný (anti)western, v ktorom svorku hrdinov tvoria desperádi a civili (je jedno, či vinní, nevinní alebo spolovice vinní) umierajú v zakrvavenom prachu strelou do chrbta. Ja mám radšej klasické slnečné westerny á la SEDEM STATOČNÝCH, ale čo je dobré to je dobré a Peckinpah dobrý jednoducho bol a dobrá je i jeho drsná DIVOKÁ BANDA. Vstúpila do dejín kinematografie úvodnou masakrou protialkoholickej ligy (režisér bol alkoholik) a výbušným finále, v ktorom je vystrieľaná polovica planéty. Brutálnu akciu a podmanivé herecké obsadenie (Holden, Borgine) rozvráti len melancholická atmosféra starých časov, ktoré sa už nevrátia. 70 % (07.11.2006)

Sam Peckinpah publikuje divoký západ úplně jinak než všichni ostatní. Bylo by hloupé vám popisovat jak, proto se na to určitě podívejte sami, budete překvapení, že ti muži s koltem u pasu nebyli vždy tak dokonalí a né vždy ovládali svoje "umění" a ne vždy bylo podle mlýnů božích. William Holden v jedné ze svých nejlepších rolí (no co si budeme povídat, co druhá role, to klenot). Démonická hudba. Skvělá režie, nadčasová kamera. Srovnávat to s Tenkrát na západě se vůbec nehodí, protože tam je i vedlejší příběh, který je o cti, lásce a touze, tady je to pouze jedna velká mela. Přesto si myslím, že Divoká banda je jedním z nejlepších westernů, který si na nic nehraje a nic nepřikrášluje. (25.09.2008)

Legendárny western, ktorým S.Peckinpah ukázal, že k vyrozprávaniu príbehu nepotrebujete sympatické postavy. Pár svetlejších momentov má takmer každý z nich, ale úplne bez viny nie je ani jeden. Doslova revolúciu režisér rozpútal svojím záverečným krvavým baletom, ale aj nekompromisnými krvavými a spomalenými zábermi v prestrelkách. Tento film ovplivnil mnohých tvorcov na celé desaťročia. Dodnes považujem záverečnú scénu pochodu mexickou dedinou /skvelo zostrihané a nasnímané/ a záverečný krvavý balet za jednu z najlepších scén v histórii filmu. Večne ožratý generál Mapache je skvelo osadená a zahraná postava a jeho skúška guľometu bez trojnožky ma vie stále výborne pobaviť. Nová remastrovaná a rozšírená edícia je dôvod na oslavu. Má krásny obraz aj výborné bonusy. Jedným slovom masterpiece. Muchas bonitas...100%. (16.02.2009)