Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
[8/10] (Warner Bros./Seven Arts) (Technicolor /// Produkce: Phil Feldman, Roy N. Sickner /// Scénář: Walon Green, Roy N. Sickner, Sam Peckinpah /// Kamera: Lucien Ballard /// Hudba: Jerry Fielding /// Nominace na Oscara: Walon Green, Roy N. Sickner, Sam Peckinpah (scénář), Jerry Fielding (hudba)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Za vše od přepadením vlaku dále bych nejslavnějšímu Peckinpahovu snímku s největší radostí vysolil plnou palbu a s klidem bych i postavil Divokou bandu na piedestal nejlepších westernů hned za Leoneho majstrštyky. Jenomže nemůžu, prostě nemůžu. To co mi v tom brání je rozjezdová hodina. Není zlá, to ne, ale je tak k uzoufání běžná a zaměnitelná s jakýmkoli jiným westernem (s výjimkou úplného úvodu samozřejmě) až to pěkné není. ()
WILD BUNCH je skutečná legenda. Přestřelky, které tehdy musely otřást kinem, a takovou sílu mají dodnes, technická a velice charakteristická, přehledná a poutavá režie. Skvělý scénář a dialogy - a především: HERCI, kterým vévodí božský William Holden a celá jeho banda mu zdatně sekunduje. A ještě jednu věc na tomhle filmu miluju - Holdenova parta nejsou žádný svatouškové, ba naopak jsou to pěkný hajzlové, ale Peckinpah je pořád dokázal vykreslit jako partu správných chlapů a vy jim bude fandit a občas je budete mit docela rádi. Určitě! ()
Zrejme nejbrutalnejsi western vsech dob, takze tim padem pro me jeden z nejlepsich, spolu s eastwoodovkama a nekterejma mayovkama. Pribeh mi prisel dost nadprumernej, zajimavej a nepredvidatelnej. Samozrejme se tu najdou nektere okamziky, ktere trosku nudi a zbytecne zdrzuji od deje, ale na druhou stranu, dve a pul hodiny prestrelek by taky nebylo to pravy. Clenove divoky bandy jsou opravdu vyborny, docela sympataci, i kdyz neni jasny jesli sou hodny nebo zly, po herecky strance vynikajici a i ostatni jsou perfektni. Ale to hlavni o co tu jde jsou prestrelky. Vetsi masakr jsem ve filmu tohohle typu jeste nevidel. Zadnej romantickej western, drsny hlasky, zpomaleny zabery, spousta krve a desitky mrtvol, az uz pistolniku nebo civilistu, to tu nikdo moc neresi. A zaverecna prestrelka je neco neskutecnyho, kdyby chtel nekdo videt jen cast filmu, urcite by to mela bejt prave ta prestrelka, cimz by ale prisel o ostatni paradni prestrelky a vynikajici prepadeni vlaku. Jeden z vrcholu zanru, kterej na me pusobil jako nejrealistictejci western. ()
Je to unikát - v době, kdy se již westernový žánr primárně odvíjel od baladického, charakterově vystavěného a "Kubrickovsky" precizního Tenkrát na západě a kdy jednotvárné příběhy stále ustupovaly do pozadí oblíbeným scénickým perličkám (souboje muže proti muži, přepadení banky), přišel filmový násilník Peckinpah s obrazově otevřenou ódou na chlapství ve znamení strhujících přestřelek, napínavě vystavěných akčních scén, výborných herců a hlavně onoho šokujícího, oproti klasickým Wayneovským happyendům zcela nekonvenčního závěrečného masakru, v němž jsme se dlouho před Černými barony a navíc v praxi dozvěděli, že kulomet má kadenci TA-TA-TA-TA-TA-TA-TA... V některých chvílích možná lehce zdlouhavé a emocionálně překvapivě odtažité, ale když i já, rozený odpůrce westernů jdoucí maximálně ve stopách Sergia Leoneho, jsem se skvěle bavil a nechal se drsným mužským elementem tolik strhnout, musí to svědčit o enormní a neoddiskutovatelné kvalitě. 80% ()
Reklama