Scény z manželského života

Bergman a já jsme doteď vůbec nebyli kamarádi. Viděl jsem od něj všehovšudy dva filmy a nijak zvlášť mě nezaujaly. Scény z manželského života mě ale dost možná donutí názor přehodnotit - takhle silné drama se nevidí každý den a něco mi říká, že ho z hlavy jen tak nedostanu. Tohle je ten Bergman, o kterém se všude pěje chvála! (19.11.2010)

Dávám 5 hvězd, i když jsem tento film viděl možná nevhodně naladěn. Je to herecký koncert Ullmanové i Josepshona. Vadil mi samotný Johanův postoj, postava, kterou ztvárnil, mi byla nesympatická od začátku až do poslední scény, podle mě je to hňup co neví co chce - - a to mě na tomto filmu rušilo nejvíc. Já vím, je to subjektivní hloupost, ale mám dojem, že takto to na diváka působit nemělo. Jinak Bergman je prostě bůh - - takhle vycizelovaný scénář už vám dneska nikdo nenapíše. 9/10 (20.03.2006)

Komornost dovedená na samou hranici nesnesitelnosti. Portrét dvou blízkých, a přece neskutečně vzdálených duší provedený v absolutní hloubce a bergmanovské zevrubnosti. Navzdory tomu, že celý film vpodstatě stojí s duem Ullmann a Josephson se nenajde v masivní stopáži slabé místo. Bergman více či méně zúčastněně sleduje, naslouchá, odlupuje vrstvy až k samému jádru, které není složité, ale spíše děsivě prosté ve své bezvýchodnosti. Jeden z nejpůsobivějších portrétů lásky jako emoce na hranici usedlého štěstí a věčného úniku, poddání se a vzpoury, oddanosti a nenávisti. (28.05.2008)

Bergmanův naprostý triumf nad vlastními vzpomínkami a zároveň obsah filmu, vyjímečně drtící svou formu. Film je ve své podstatě strašně smutným příběhem a díky režisérově vlastní sebereflexi i zoufale upřímným. Emoce jsou zvýrazňovány pomocí práce s kamerou (rychlý nájezd na Marianne při Johanově odchodu) a životnost postav je skutečně hrozivá natolik, že se až příliš snadno jde poznat (Johanova zmínka o retrospektivní žárlivosti a jiné drobnosti). Podobně jako u Fanny a Alexandra jsem měl pocit, že je až skoro nevděčné se dívat na film jednorázově, protože spousta dojmů může uniknout. Rozdělení na kapitoly je pak ideálním způsobem, jak do příběhu proniknout opakovaně. (05.06.2007)

Magnetické pouto dvou jedinců s obrácenými póli. Zhruba tak by se dal charakterizovat tento Bergmanův snímek o dvou lidech, které k sobě cosi neustále přitahuje, ale vzápětí dokáží jeden od druhého prchnout na několik měsíců. Velice civilní snímek skoro v divadelním podání těží zejména z obratně psaného scénáře a bezchybným hereckým duem Ulmannová, Josephson. Intimní pohled pod pokličku manželství a složitou strukturu vztahů mezi mužem a ženou. (02.03.2006)