Bonnie a Clyde

Zase jedna klasika, která jde naprosto mimo mě. One woman show Faye Dunaway, která naprosto zastiňuje všechno ostatní v tomhle filmu, zejména Warrena Beattyho, který celou dobu jen ukazuje své krásně bílé zuby, ale jinak nic moc nepředvádí. Děj je celý tak trochu chaotický, těžko říct, jestli vinou scénáře nebo režiséra, nicméně zvraty typu "Pojďte s námi loupit." - "Tak jo!" jsem moc nepochopila, stejně tak, jako jsem vlastně hlavním hrdinům ani moc nefandila. Což je asi dost velký problém u filmu tohohle typu. Mnohokrát jsem ve filmech dokázala sympatizovat a přát vrahům, zlodějům a podobným existencím a jejich mnohdy nevinné oběti považovat za totální záporáky. Ale tady mi to jejich vraždění tak nějak nešlo pod nos a boj Bonnie a Clyda proti... no právě, proti čemu oni vlastne bojovali? (06.01.2010)

„A co si tak myslíte, že jsem?“ - „Číšnice.“ - „A čím se živíte vy, když nekradete auta?“ - „No, teď právě hledám vhodné zaměstnání.“ Třeba nějaké takové, při kterém člověk přijde hodně do styku s různými lidmi, cestuje, vyzkouší si různá auta, osvojí si zručnost, zlepší fyzičku, zažije adrenalin…tohle všechno ideálně splňuje bankovní lupič. A jistě i Roman Skamene by potvrdil, že není Bonnie jako bony...Jakože Dunaway je ve své roli perfektní a předvádí ještě dominantnější výkon než její mužský protějšek Beatty. A vůbec celý gang je k pohledání, zvláště vyniká ještě bratr v podání Hackmana, mimo tuhle zločineckou partu má sice jednorázovou, ale o to zábavnější roli Wilder, ostatně humor filmu nechybí. Ale převážně pohodová atmosféra se postupně dle očekávání diváka mění, a to docela tvrdě. Nakonec přichází zrada…a pocit prázdnoty. Ale byla to jízda, která za to stála. Stejně jako v případě o rok starší Štvanice znovu hodnotím 4* a na tvorbu režiséra Penna si v budoucnu ještě posvítím. „Nebudeš mít ani chvilku klidu!“ - „Slibuješ?“ (14.04.2019)

Sympatická dejovo odľahčená kriminálna dráma, ktorá je napriek vážnosti námetu prekvapivo vtipná, uvoľnená a na dobu vzniku nemá šancu svojou amorálnou filozofiou nudiť. Duo Warren Beatty a Faye Dunaway predvádzajú jeden zo svojich najlepších hereckých výkonov a chémia medzi nimi krásne funguje. Arthur Penn ma po sklamaní, ktoré som utŕžila pri mnohými milovanom Little Big Man, príjemne prekvapil. Bonnie a Clyde je vynikajúci filmársky i obsahový počin, ktorý dokáže nadchnúť aj budúce generácie svojím úžasne otvoreným prístupom k danej tematike. (26.08.2010)

Tak se to stalo znovu. Opět jsem se podíval na film, který má kultovní status, který je jak zde, tak na IMDb hodnocen velice kladně a opět mě snímek neodrovnal tak, jak asi měl. Tím nechci říct, že Bonnie and Clyde je špatný film, to ne. Jen že jsem čekal něco víc, po tom všem jsem čekal něco jiného. Chyba pravděpodobně bude na mé straně, možná je to tím, že jejich příběh je tak známý, že prakticky každý ví, co se stane a já jen čekal na finále a na to, jak to provedou. Ale teď nějaká ta pozitiva - neskutečně krásná Faye, skvělý Warren a parádní Gene Hackman. Je velmi pravděpodobné, že za pár let si tento snímek dám ještě jednou a třeba zjistím, že jsem jen neměl tu správnou náladu… a třeba taky ne. 75 %. (19.05.2013)

Není vůbec jednoduché pochopit, jak věrně a úplně křiklavý formát tohoto díla odráží rozporuplná a fantaskní dobrodružství i zoufalství dvojice psanců, kterou představovali v době prožívané ekonomické, a tedy i morální krize Bonnie a Clyde. Nakonec ona roztěkanost, překotnost, bezradnost a hysterická krása naivních a lehkomyslných vzbouřenců svědčí o době, kdy bylo blíže k činům než reflexi a člověk mnohdy umřel dřív, než si stihl rozvážit, jestli mu to, do čeho se pustil, za to stojí. Byť by se tedy zdálo, že film nesleduje vnitřní vývoj hrdinů, jak ve vztahu mezi nimi, tak ani směrem k vnějšímu světu, a že místo ucelené a přehledně srovnané filosofie jejich jednání předvádí jen vytržené barvité a za vlasy přitažené výjevy, jimiž si divák nestihne postoje jednotlivých postav srvonat a utřídit, ve skutečnosti se právě takhle skutečnému osudu i povaze těch dvou psanců, jejich pronásledovatelů i přelévajícím se symaptiím a nenávisti veřejného mínění přibližuje nejpoctivěji. Byl to ráz doby, kdy se nová morálka, etika i reflexe teprve znovu začínaly rodit z popela minulé éry, krizí na prach spálené a zpronevěřené, a Bonnie a Clyde byli svérázní průkopníci, stejně nevědomí o tom, co se nesmí a smí, jako všichni ostatní, jen o rozhodující chlup víc odvážní. Byla to doba, kdy i nablblá mamina, upjatá dáma nebo zamaštěný mechanik cítili, jak nepatrný krůček je dělí od překročení hranice, rozesmáté a údivné rozjívenosti a pocítění větru ve vlasech, vlajících na útěku před žluklou zakolejeností se zatejeným dechem kdovíkam do nehostinného neznáma. Bylo tak svůdné a snadné spustit se a lehkovážně se přidat k elegantním banditům, že se to kolikrát stalo dřív, než si člověk všiml a přeříkal, co že to dělá. Nebyla to doba moralizování a hodnocení, ale bláznivého vytváření kultů zkoumáním vlastní svobody, za pomocí pstolí a fotografických přístrojů, kdy sebeokouzlení, mediální sláva a nově ocenovaná elegance pomáhaly bořit starý svět. Arthur Penn obdivuhodně dokázal o třicet let později to kouzlo nezlomit a nevykreslit příběh Bonnie a Clyda a všech ostatních psotav kolem nich z filosoficky či morálně ujasněného hlediska, nevnutil žádné rázné životní postoje a cílevědomost svým hrdinům, a naopak svým bravurním vhledem do divoké, dětinsky nakažlivé okouzlenosti i arogantně přehlíživé rychlosti tehdejší doby znemožnil hodnotící soud jak svým tehdejším, tak i dnešním divákům. Fenomenální citlivost a rozmyslnost dala vzniknout skvostnému dílu - svůdné rozbušce. (24.09.2014)