Království

Brilantní a neskutečně ujetý a originální seriál o jedné "hodně zvláštní" nemocnici, kde není vše, jak se zdá, a jejích zajímavých obyvatelích. Ve svém pomyslném žebříčku oblíbených hraných seriálů z dob, kdy jsem ještě koukal na TV, bych ho řadil na první místo před Twin Peaks a první dvě řady Akt-X. Každý díl jsem vyloženě hltal a výborně se u něho bavil. Dvojku mentálně postižených, v kuchyni vtipně glosujících události v nemocnici, jsem si hned zamiloval. Bohužel mi nebylo přáno zhlédnout poslední dvě části, takže doteď nevím, jak to dopadlo s Bratříčkem a tou ráznou babkou, která do všeho strkala prsty. Časem to musím napravit. I bez toho je pro mě tento Trierův TV projekt absolutním kultem. (17.10.2005)

Jedna z nejlepších televizních sérií, jaké kdy byly natočené. A proč vlastně ten seriál z nemocničního prostředí (ano, něco na způsob Sanitky, Nemocnice na kraji města...) tak vyzdvihovat? Čím že to "Království" ve skutečnosti je? Bizarní společností, obskurním nemocničním zařízením se svými specifickými zřízenci, pacienty... probouzí se temnota, navrací zlo, otevírá brána do Království, umývači nádobí věští konec světa, glosují dění kolem a Udo Kier roste víc a víc do krásy... už maličko chápete? Nadužití rudo-hnědých filtrů, ruční kamera, humor, napětí i strach. Šílené nápady, dánsko-švédská nevraživost, výborná psychologie postav a především špitál, kam "váží" cestu i pacienti se zástavou srdce, mozkovou mrtvicí a sennou rýmou zároveň. Několik paralel s Twin Peaks (aneb kampaň za čerstvý vzduch aka zachraňte Ghostwood, postava Moesgaarda = Benjamin Horn, neuvěřitelný psychiatr s netradičními metodami, kombinace absurdity / vtipu se strachem / mystériem atd.), ale především originální dílo dánské kinematografie, vrstevnaté v možných náhledech, směšné i děsivé zároveň. Dílů není příliš, ovšem zajímavých událostí i postav moře (a v divákovi stále budí zvědavost, což beru jako ohromné seriálové plus). Nechte se utopit v labyrintu nemocničních chodeb a následně povozit sanitkou bez řidiče. Jste-li odvážní... │100% (25.07.2007)

Jsem milovníkem bizarností. Když je ale někdo psychicky narušená osoba, jako v tomto případě pan Trier, není těžké podobné věci tvořit. Ale kdyby jste byli v pořádku, vytvořte si něco podobného. Proto jen 4 hvězdičky, protože jak už jsem zaobaleně řekl, když jste magor, tvořit úchylárny jde vellice lehce. (08.04.2010)

1. série: Riget má tu moc, že dokáže diváka svoji nemocniční, znepokojivou atmosférou vtáhnout do děje hned prvním dílem a on už pak jednoduše hltá díl po díle. První řadu jsem měla zhlédnutou asi za tři dny, napříč tomu, že jsem od ní čekala v podstatě něco úplně jiného, protože jsem do ní šla po hlavě, aniž bych si něco zjišťovala. Řídila jsem se jen podle zdejšího hodnocení a už několikrát jsem narazila, kdy nějakou bizarnost ve filmu odkazovali lidé právě na tento seriál. Uvidíme, jak vyústí druhá řada, zatím to vypadá moc zajímavě. 2. řada nabízí trošičku jiné zápletky, a to lepší. Atmosféra je poněkud hutnější, přibylo mysteriózních a znepokojujících scén a velmi úspěšně se zde vše mísí s příjemným humorem, který vůbec nekazí dojem. Velkým štěstím jsou tu dobří a zajímaví herci. Riget vyústilo ve více než originální počin tentokrát z Dánska a já jsem převelice smutná, že se třetí série nekoná. V posledním díle napětí akorát stoupá a graduje a k žalostnému překvapení zbyl po tomto seriálu jen dokořán otevřený konec, který bohužel asi už nikdy nepředvede svoje velkolepé finále. (01.02.2014)

První série je tím nejlepším, co kdy Trier zplodil, i když to nemá ujasněné, čím to chce vlastně být víc. Ta druhá to sice ujasněné má, ale kromě jedné epizody je to jen vaření z vody, která se ničemu jinému, než zvyšovaní bizarního chování postav nevěnuje. Stranou pak jde jak příběh (ten teda hodně), tak i humor, kterého tam není málo nikdy, ale v posledních dvou dílech značně ochabne. Ale co se postav týče, na paní Drusse a jejího přihlouplého syna nikdy nezapomenu, stejně jako na Bratříčka, to je totiž fakt něco nevídaného. Vůbec si z toho panoptika budu dost postav pamatovat, ale ne všechny v dobrém slova smyslu - třeba na to rádobyfilozofické duo postižených jsem si vůbec nezvykl a jejich účel zde jsem sice pobral, ale rád bych je viděl mluvit i s nějakými dalšími postavami... A jelikož je to od Triera, tak si tu samozřejmě neodpustil svůj narcismus a na konci každé epizody vždycky vyleze před oponu s nějakým tím svým obrovským moudrem... Podrobněji u komentářů k jednotlivým epizodám. Silné 3* (19.07.2022)