Stvořeni pro lásku

Když se dva lidé milují, ale jejich lásce není přáno, je to smutné, Stvořeni pro lásku jsou tedy smutným filmem. Nijak extrémně, ale jsou. Pro dva distingované Hongkongčany žijící v 60. letech – pro hrdiny této romance – jsou důležitější mravní ideály nežli jejich vlastní touhy. Oba dva vědí, že partnera toho druhého podvádí jeho vlastní partner, zprvu to berou spíše jako hru, kterou možno strávit několik příjemných chvil a zároveň způsob, jak zkusit své manželství zachránit poznáním vlastních chyb. Je to však hra bez jasně stanoveného cíle, navíc hra se skutečnostmi příliš závažnými na to, aby mohla hrou zůstat i nadále. Wong Kar-wai nafilmoval typickou, leč atypicky zdráhavou love story, o dvou lidech a silném citovém poutu mezi nimi. Toto citové pouto bohužel nevzniklo mezi filmem samotným a mnou. Neřekl bych, že byl vyloženě chladný, spíše nezvykle uhlazený, komorní, úzkostlivě se vyhýbající čemukoliv nadbytečnému. Ačkoliv ve mně nevyvolali žádné pocity (nanejvýš zklamání z příliš předvídatelného zakončení), oceňuji na Stvořených pro lásku mimořádnou formální preciznost a mile nadměrné množství záběrů, jež doslova laskají tělo Maggie Cheungové, povětšinou zahalené do přiléhavých květinových šatů (celkem jich vystřídá snad dva tucty). Také díky tomu plyne jinak víceméně bezdějový snímek příjemnou rychlostí vpřed a pokud budu na něco vzpomínat, pak především na některé z jeho překrásných (že by až kýčovitých?) obrázků. 80% Zajímavé komentáře: Radko, jondzavid, kikuka, d-fens (21.07.2007)

Tenhle film jsem si hodně dlouho dlužil. Formální stylizací, prací se střihem, záběrováním, tím vším a nejen díky tomu všemu je In the Mood for Love velice často citovaným snímkem ve všech možných filmových rozborech. Nějak jsem měl ale občas problém orientovat se ve významu jednotlivých scén a tak jsem se průběžně ztrácel a nacházel, až mě to celé unavilo. Zážitek se tak u mě zastavil někde v půlce, spíše u té formální stránky. 6/10 (08.06.2016)

...A síce sú mi postupne predstavené konkrétne povedzme až zrovna i dva manželské páry, bývajúce hneď vedľa seba v naprosto tesnej blízkosti; pričom z každého jedného páru je vidieť len pani Chanová na strane jednej, a zase pán Chow na strane druhej, keď ich pravých partnerov bolo vídať naozaj iba zriedkavo, ak ich avšak bolo vôbec niekedy i poriadne vidieť - to práve teraz asi ani nevedno správne potvrdiť či vyvrátiť; keďže bolo v podstate len naprostou otázkou času, kedy si títo dvaja »budúci milenci,« neustále sa stretávacími pomedzi ich hlavných, bytových dverí, si niečo medzi sebou vášnivého ["konečne"] i začnú, čo by si nakoniec vari mohlo udržať i pomerne dosť zachovaný, dlhotrvajúci charakter, no zároveň ale tiež popritom všetkom podotýkam i to, že akýsi tento pomalým spôsobom sa odohrávajúci, «[ne]stály vzťah,» ktorý normálne začínal naberať na obrátkach - si stále zachovával voľajaký „status quo,” obaleným pod rúškom tajomstva. • Špičkové, hongkongské obsadenie v podobách Tonyho Leunga, stelesňujúceho akéhosi spisovateľa a Maggie Cheungová, stelesňujúca akúsi sekretárku; jednak stelesňovali zadumaných protagonistov, ktorí podľa vízie hongkongského autora Wong Kar-waia - prednášali väčšie množstvo zvláštnych, a najmä len náznakových replík, keď takto podobne fungoval vlastne i celý tentohľa titul, ktorý úplne najviac pracoval len v samých náznakoch, a jednak som úprimne mával súčasne taký zvláštny pocit i v tom zmysle, že sa so scénami narábalo v takom ponímaní, ako by bývali akosi častejšie - skrátka nie vždy plne dokončenými, čiže tým pádom sa presne títo predstavitelia nemohli naplno realizovať, ako keby to asi učinili v opačnom prípade, v oveľa vďačnejšom scenári, ktorý im tentoraz, bohužiaľ, neponúkol toľko vhodných príležitostí, kde by aspoň naplno predviedli svoj herecký repertoár. • Čo sa ešte teda týkalo i kostýmov tejto ústrednej sympatickej protagonistky, tak by mi ani až tak zrejme neprekážalo, že ich každú jednu chvíľu vymieňala zo svojho pestrého šatníku za nové prírastky, no mimochodom jej väčšinou siahali až kamsi po celú výšku krku, čo sa asi súbežne premietalo i do jej hereckého prejavu, ktorý na mňa miestami pôsobil značne deprimujúcim dojmom, kedy sa mi občasne [za]zdalo, že máva menší problém s nadýchnutím sa čerstvého vzduchu. • Titul, ktorý doslova vysielal do éteru rádiové vlny, aký je strašne estetickým v rámci celku, čo vskutku možno ozaj i platilo, ale zase medzitým už spomínaná "náznakovosť" z jeho priamej strany - mu naopak hodne znižovala kredit, kedy som sa naostatok aspoňže dopracoval i k akémusi konsenzusu, že proste tentoraz znovu „forma zvíťazila nad obsahom,” a to určite vo viacerých faktoroch... (22.04.2024)

Připadalo mi být méně těžké, než 2046, ke konci však maličko utahané. Režisér se s filmem doslova "vymazlil". Spojení rukou, které je vidět jen ve stínech, informace, které se člově dozvídá náznakem, melancholie dokreslená emocemi a barvami. Míjení dvou lidí. Minulost, kterou člověk vidí, ale nedokáže se jí dotknout. (11.09.2011)

Paráda. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se do toho filmu dostal, ale když se mi to podařilo, vznášel jsem se na vlně spokojenosti. To, co tento snímek povyšuje na vyjímečný, je nádherná hudba. Něco takového se ve filmu jen tak neslyší. Pokaždé, když Wong nahodil zpomalené záběry a zazněly první tóny té překrásné ústřední melodie, měl jsem pocit, že lepší filmovou hudbu už snad nikdo nikdy nesloží. (25.01.2010)