Vlak

Vojnový film, ktorý nie je tak úplne vojnový. Akurát perfektne využíva situáciu z konca druhej svetovej vojny na odohranie napínavého príbehu o záchrane vlaku plného najcennejších umeleckých predmetov. Zápletka je fajnová, akurát nemá na to aby sa odohrávala cez dve hodiny. Inak mi vadilo len to, realistickosť ako má byť a nemeckí záporáci presne podľa predstáv. 80%. (02.03.2008)

Filmová lahôdka,akú som strašne dlho nevidel,poviem,že vidieť tento Frankenheimerov skvost je pasiou najmä vtedy,ak máte k dispozícii čo najostrejší obraz,lebo KAMERA je tým hlavným dôvodom,kvôli čomu je film absolútne nezabudnuteľný!!! Režisér John Frankenheimer vo mne evokuje veľmi veľký dôraz na obrazovú stránku veci,že dbá,aby divák ako pasívny člen deja sa dokázal stotožniť s aktívnymi hrdinami filmu,najmä BURT LANCASTER ako Francúz Labiche,ktorý má na starosti vlakovú stanicu,zo začiatku myslí,kedy bude koniec druhej svetovej vojny,keďže nie je ďaleko od víťazstva nad fašizmom,lebo spojenci sa nedávno vylodili v Normandii a Rusi idú s veľkým dôrazom z opačnej strany dopredu,blíži sa oslobodenie Paríža,a tak NACISTI sa ponáhľajú tak rýchlo,že sa doteraz poriadne OBOHATILI na rôznych umeleckých dielach,ktoré chcú aj tentokrát previesť z Francúzska do Nemecka,aby ich letky popritom nezostrelili... CARGO bude obsahovať plnohodnotné drahé OBRAZY tých najlepších uznávaných maliarov,ktoré sebavedomý nemecký plukovník von Waldheim aj do nebezpečného úmoru chce za každú cenu previesť z bodu A do bodu B i za obetovanie nevinných,lebo tí to schytajú vždy.Labiche mení svoje správanie,vlastne ostatní kolaboranti postupne umierajú,a tak prichádza finále,kto z koho? Jeden proti jednému...Na film som sa naladil rýchlosťou svetla,lebo obdivujem prácu kamery a viem,že FRANKENHEIMER to zvláda s maximálnym prehľadom,trošku je film zdĺhavý,ale udeje sa tu toho požehnane od príprav výpeku Nemcov,keď partizáni pomáhajú a fingujú cestu tak,aby si mysleli,že idú domov do vlasti,ale pravda je iná,vracajú sa tam,odkiaľ vycestovali,snažia sa sabotovať koľajnice,darí sa,ale Náckovia na to prídu,tak postrieľajú všetkých ako rešeto,ktorí s tým niečo mali.Labiche je nezastaviteľný,zostáva sám a sám a robí všetko preto,aby vlak neodišiel tam,kam nechce.Len,či to všetko stálo za to? Toľko obetovaných životov... Vedľa Lancastera je excelentný aj PAUL SCOFIELD ako súper.JEANNE MOREAU má kratšiu rolu,aj tak to stačí,aby som si ju mohol vychutnať aj na mále priestoru,ale jej rola je dôležitá pre konečne vyznenie a postúpenie Labicha,de-facto pomôže mu v tých najhorších možných situáciach... Herci,kamera,réžia: 3 brutálne kvalitné atribúty,prečo dať filmu šancu,nedať by bolo konečnou chybou ako vzdať sa... (08.07.2015)

Kdo je lepší - muž, který dokáže ocenit umělecká díla, ale nechá zastřelit hromadu lidí jen tak? Nebo chlápek, kterému je umění ukradené, ale má rád lidi, a to umění dejme tomu bere jako národní dědictví? Tuto základní myšlenku podporuje dokonalá režie a výprava - tohle natočit muselo dát vážně fušku. Scéna průjezdu vlaku z bombardované stanice je skutečně nejen filmařskou lahůdkou. A ta práce se zvukem! Kde slyšíme každé zachvění válců, kotle, pístů, tepot kol na kolejnici. Jen mi trochu vadili někteří herci. Třeba Papá mi přišel poněkud chladně zahraný, jako by sám nevěděl, co je právě jeho rolí, toho svérázného tvrdohlavce, kterým měl být, jsem mu nevěřil. Potěšilo mě, že Burt Lancaster se naučil hodně věcí pro tento film - třeba sám odlít kus olověné části vlaku, a že není jednoznačně heroickou postavou. Sám má pochyby, sám neví, co dělat, když je zraněn, zhroutí se. Tam, kde by současní filmaři použili pětiminutovou explicitní sexuální scénu, tady stačí střih a položení hlavy na rameno. Sem tam mi ve filmu něco skřípalo, přišel mi emočně zpočátku chladnější, ale o to větší pochopení se dostaví na konci. Lidi, kteří dokáží ocenit obrazy, ale ne lidský život, jsou akorát zmetci. (26.09.2012)

VLAK (1965) Johna Frankenheimera patří ke slabším filmům nejvíce uspokojivé dekády v dlouhé kariéře režiséra, Paula Greengrasse své generace. Frankenheimerovým filmům nechybělo zdánlivě nic – velké dramatické a přitom současné látky, společenská angažovanost, velká herecká jména, progresivní styl, kterým J.F. „prodloužil“ své televizní počátky [hlavním cílem je rychle zaujmout, odtud „hlasité“, rychle vyprávěné filmy s výraznými stylistickými efekty typu velkých, rétorických detailů tváří, ostrých úhlů a zoomů] –, ale s odstupem času jeho filmy stárnou společně se svými tématy (platí to i o MANDŽUSKÉM KANDIDÁTOVI, fascinujícím reliktu studené války, mixu paranoii a kabaretu) i oním módním, nadupaným stylem. Frankenheimer byl nezralým, trochu snobským auteurem, který se soustředil více na okamžitý efekt (téma, styl, napětí), než aby látce vtisknul osobitou vnímavost a povýšil ji tak na víc než technicky zručnou sumu ambiciózního námětu a dobrých herců. VLAK se natolik soustředí na ústřední otázku [co je důležitější: umění nebo lidské životy?], že výsledkem je příliš dlouhý, málo napínavý film s nahrubo vytesanými charaktery, redukovanými na svůj postoj. Z toho pramení bizarní závěrečná konfrontace mezi hrdinou a padouchem, v němž samopal v ruce okázale kulhajícího a plebejského Burta Lancastera je více než verbální patos nacistického milovníka umění – o polopatické juxtapozici mrtvých těl a beden se vzácnými obrazy nemluvě. (06.02.2008)

Frankenheimer měl zatraceně velký koule. Zdvojnásobení rozpočtu, žádné triky a klíčová eye candy scéna na jeden jediný pokus. Atraktivní motiv záchrany francouzského národního dědictví není ani zbytečně vystaven do popředí, ani natolik upozaděn, abyste na něj v půlce filmu pod smrští explozí a nadupaných honiček zapomněli. Škoda, že pro dnešního diváka ty odbojářské eskapády se záměnou lokalit a uvědomělá kurátorka se zálibou ve zbytečném, čti pochopitelném, moralizování znamenají spíše přibrzdění dobře namazaného stroje, než emoční uspokojení ze spolupráce a prohlednutí francouzských hrdinů. Ubíhající minuty konce okupace, černý kafe, cigára, kolomaz a uvědomělý pohled Burta Lancastera. Škoda té závěrečné konfrontace hodnot umění x lidský život, u které se tlačí na pilu více, než by bylo zdrávo. (17.02.2009)