Hadí vejce

I v případě velkých tvůrců platí, že ani u nich není vždy posvícení pravidlem. Vybočení ze švédských vazeb vzalo nejen Bergmanovi, ale i Ullmannové podstatný kus jejich původnosti a viditelně je přiblížilo mezinárodnímu komerčnímu standardu. Je zřejmé, že Bergman natočil řadu přesvědčivějších a hlubších děl. Abych však svůj relativní odstup nepřehnal, dodávám, že ve filmografii průměrnějších režisérů by i toto dílo patřilo k jejich lepší, ne-li špičkové části. Německý půdorys i název naznačují to, co je pro německou levicovou demokratickou uměleckou scénu minulého století typické: hledání a nacházení hnědého moru již v počátcích výmarské demokracie, v romantických patologiích neuspokojených imperiálních aspirací, v tom, co ještě 25-40 let po válce tvořilo důležitou součást reflexe nacistických hrůz nejen v německé kultuře (srv. např. Brynychova díla ... A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH či ještě démoničtější, úrovní zpracování JEDU blízkou JÁ, SPRAVEDLNOST). Stejně tak v tomto ohledu obstojí i Liv Ullmannová. Přísnost, uplatňovaná kriterialitou vrcholů Bergmanova díla, je tu tedy na místě, nemělo by to však být jediné, vševyčerpávající kriterion pro hloubkové, k podstatě jdoucí posuzování kvality tohoto atypického díla velkého Skandinávce. (28.08.2011)

Tak jako bych chtěl někdy vidět od Aronofskyho nějakou komedii,od Formana western,od Cohenů týnejdžr film,od Cronenberga válečný film,a od Tarantina životopisný film třeba o Smetanovi,tak jsem po Hodině Vlků chtěl (musel) vidět Tohle! Splněno.Film evidentně na zakázku,-když už azyl v dojč,tak pro ně taky něco vyrobím,a když už jsem totálně v hajzlu a mám blbou náladu nebude to už zase žádná sranda-jako by jindy byla,řekl si pan Bergman. ( a Carradine v kontrapunktu s Ullman,tomu říkam tečka mezi voči!)(teď mě napadá že Srpskimu filmu by moc slušel remake od Bergmana,-jenže to už nepůjde,---jak ten svět filmu dokáže být i omezený takovou blbostí jako smrt génia).--Konec filmu na Bergmana až debilní vysvětlovánka,-asi si Laurentis řek,že když už na to sehnal prachy tak ať to nějak vyzní.Ale i tak ,-na tohle téma (samozřejmě hlavně díky Bergmanovi) opravdu povedená forma.Díky za to temno pane režisér.(v jiných komentářích je několikrát zmíněno,že tohle je nejslabší Bergmanův film.-No byl by to možná nejslabší Bergmanův bergmanovský film,kdyby byl Bergmanův,-což tedy tak úplně néni...) (28.04.2011)

Nečekejte klasického Bergmana. Tady je více diváčtější, avšak špatně to není. Teda, ze začátku bych vůbec nepoznal, že za tím stojí opravdu Bergman, jelikož jsem u něj zvyklý na jiný styl. On vlastně ten začátek je takový hrozně pomalý a nijaký. Pak se to ale naštěstí rozjede, zaujme to, začne to být zajímavé a čím blíže konci, tak tím i napínavější. A to finále je dost povedené, hlavně díky němu těch 5* dávám, místo původních 4*. A ačkoli to má zpočátku především dramatickou dějovou linku ukazující život v té době chudém Berlíně, nebojte se, rozjede se to a bude to mít v sobě nakonec víc, než pouhé drama. I pár záběrů je zde povedených a právě díky tomu je v tom ještě potom vidět ten Bergman. Sice nechápu, co ho vedlo k rychlým přibližovačkám ve chvíli, kdy jich nebylo třeba, ale naštěstí jich je málo a neobtěžují. Co k závěru, je to netypická Bergmanovka, která ale mě osobně sedla a nakonec si ode mě vyslouží plný počet. (10.07.2018)

Obraz spoločnosti pred zmenou - inflácia, nezamestnanosť, extrémne národné spolky naberajúce na dôležitosti, hľadanie zodpovedného nepriateľa v menšinách, hľadanie spásy v pochybných medicínsko/vedeckých experimentoch -dokonale zúročený v ponurom príbehu z medzivojnového Nemecka. Nadčasové podobenstvo zároveň vystihuje dôvod, prečo sa ohrozené skupiny masovo nevysťahovali pred Hitlerovým besnením, hoci už dlho bol známy jeho politický program. Jednoducho vôbec nemysleli na to, žeby to konkrétne mohlo postihnúť ich - rovnako ako hlavná postava filmu - americký žid, trvdošijne zotrvávajúci v Berlíne, napriek desivým udalostiam navôkol. (26.11.2012)

Perfektní biják! Hadí vejce je už 19. Bergmanovým filmem, který jsem viděl a ač jsem víckrát nabyl v minulosti dojem, že od jisté doby začal Bergman točit filmy na jedno brdo, naštěstí jsem byl už několikrát při návštěvě jeho tvorby vyveden z omylu. Zde situoval Bergman děj do meziválečného Německa a v dobovém prostředí si náramně vyhrál s atmosférou plnou deprese, paranoie i tajemna. Znovu vybrousil a vypiloval nezaměnitelný styl, tentokrát přecházející od bergmanovsky pomalých scén s důrazem na psychologii až do lehce béčkového násilí a akce, pravidelně i s odlehčeným doprovodem kabaretních popěvků a melodií... a vše mu skvěle včetně napětí a hereckých výkonů funguje a strhne diváka v pravou chvíli. Pro Davida Carradina šlo snad o životní výkon, i s ohledem na to, jakou proměnu hlavní postavy ke skepse, akoholismu až totálnímu šílenství rozehrál. Víc než on a standardně výborná Liv Ullman (i v nestandardních kostýmech) mě však ještě víc nadchl Gert Fröbe, který si po mnoha záporácích tady s přehledem střihl důmyslného inspektora z kladné strany zákona. Mysteriózní zápletka v pozadí spočátku evokuje klasickou krimi, o to víc mě dostalo šokující závěrečné vyústění, ve kterém Bergman působivě propojil fiktivní žánrový příběh s odkazem na další zásadní dějiny 20. století a ještě si dovolil v pozici postavy zapáleného doktora zaujmout tak zneklidňující kontroverzní postoj k problému, v rovině sebeobětování pro vědecký přínos a budoucnost. Částečně otevřený závěr mi zde vůbec nevadí, protože s vědomím, co se asi teď hlavní postavě může přihodit, je to skvostně úderná mysteriózní tečka. [90%] (30.06.2023)