Hadí vejce

Z filmu jsem cítila velkou úzkost a strach. Hlavní hrdina dělá často nesmyslné věci, jako by se snažil udržet se při smyslech, když všichni jeho blízcí kolem něj se ztrácejí nebo upadají v malomyslnost. Když přichází o všechny své jistoty a pravdy. Film natočil Bergman v neradostné době svého zatčení, obvinění z daňových úniků a německého exilu. (22.06.2010)

Bergman skáče mezi žánry a je mu úplně jedno, jaký si vybere. Pokaždé ho zfilmuje takovým způsobem, že mě jde brada dolů. V Hadím vejci si odskočil do Německa roku 1923, tedy poválečné krize a vrcholícího fašizmu. Dokáže vystihnout takovou atmosféru, která dnešním tvůrcům naprosto chybí. Příběh začíná příjezdem Abela do Berlína, aby navštívil svého bratra, kterého najde s prostřelenou hlavou. Sebevražda. Vyšetřující inspektor ho obeznamuje s dalšími vraždami, které se během pár dnů staly a vypadá to, že podezřívá Abela. A možná jen kvůli tomu, že je Žid. Abel vyhledá bývalou ženu svého bratra Manuelu, ke které se nastěhuje. Je alkoholik a potřebuje mít pořád nějakou láhev po ruce. Vzrůstá v něm nenávist vůči celému zřízení a začíná pracovat v místním archívu, kde se nakonec dozvídá děsivou pravdu......Snímek oplývá nádhernou kamerou a sytými barvami, to je úplná nádhera! Obsazení Davida Carradineho do role Abela mě hodně překvapilo, zároveň ale i nadchlo, nečekal jsem, že zahraje takhle přesvědčivě. Liv Ullmann mě opět dostala a roli Manuely jsem sledoval s velkým zaujetím. Neznám podobnou herečku, navíc tak zvláštním způsobem melancholicky krásnou. Některé výjevy jsou dost brutální, v hlavě mě určitě zůstane úvodní scéna sebevraždy bratra Abela, potom záběry z márnice, dále scéna v bordelu, kde jsou sjetý kurvy i zákazníci a šňupou koks, Abelovo delirium na policejní stanici, nebo pokusy na lidech, které promítá Abelovi ředitel archívu. Těch scén je tam mraky, Bergman prostě umí! Význam slova Hadí vejce je vysvětlen v úplném závěru. BOMBA!! Produkce opět Dino de Laurentiis. (06.08.2019)

Producent Barbara Conana, v hlavní roli legenda kung fu, a hromada mrtvol v meziválečném Berlíně, to nezní jako látka se kterou by přišel Ingmar Bergman... ale nakonec i v tomhle filmu je perfektně svůj. David Carradine natočil Hadí vejce v době kdy to ještě zkoušel jako skutečný herec a ne jen jako týpek co efektně bije lidi a pronáší u toho východní moudra... a i když jsem ho jako toho mistra Kung Fu od dětství miloval, teď je mi vlastně líto že to s náročným herectvím nezkoušel víc. Sledovat ho tady při jeho lehce detektivním putování špínou Berlína balancujícího na pokraji morálního kolapsu je nesmírně zajímavé - zvlášť když mu po boku stojí Bergmanova stálice Liv Ullmanová, a Bergman samotný se jako auteur zjevně snaží vyrovnat se svým mladickým obdivem tehdejšího Německa (v půli třicátých let mu bylo 16 a Hitler mu tehdy velmi imponoval). 8/10 (14.05.2022)

Perfektní biják! Hadí vejce je už 19. Bergmanovým filmem, který jsem viděl a ač jsem víckrát nabyl v minulosti dojem, že od jisté doby začal Bergman točit filmy na jedno brdo, naštěstí jsem byl už několikrát při návštěvě jeho tvorby vyveden z omylu. Zde situoval Bergman děj do meziválečného Německa a v dobovém prostředí si náramně vyhrál s atmosférou plnou deprese, paranoie i tajemna. Znovu vybrousil a vypiloval nezaměnitelný styl, tentokrát přecházející od bergmanovsky pomalých scén s důrazem na psychologii až do lehce béčkového násilí a akce, pravidelně i s odlehčeným doprovodem kabaretních popěvků a melodií... a vše mu skvěle včetně napětí a hereckých výkonů funguje a strhne diváka v pravou chvíli. Pro Davida Carradina šlo snad o životní výkon, i s ohledem na to, jakou proměnu hlavní postavy ke skepse, akoholismu až totálnímu šílenství rozehrál. Víc než on a standardně výborná Liv Ullman (i v nestandardních kostýmech) mě však ještě víc nadchl Gert Fröbe, který si po mnoha záporácích tady s přehledem střihl důmyslného inspektora z kladné strany zákona. Mysteriózní zápletka v pozadí spočátku evokuje klasickou krimi, o to víc mě dostalo šokující závěrečné vyústění, ve kterém Bergman působivě propojil fiktivní žánrový příběh s odkazem na další zásadní dějiny 20. století a ještě si dovolil v pozici postavy zapáleného doktora zaujmout tak zneklidňující kontroverzní postoj k problému, v rovině sebeobětování pro vědecký přínos a budoucnost. Částečně otevřený závěr mi zde vůbec nevadí, protože s vědomím, co se asi teď hlavní postavě může přihodit, je to skvostně úderná mysteriózní tečka. [90%] (30.06.2023)

Nečekejte klasického Bergmana. Tady je více diváčtější, avšak špatně to není. Teda, ze začátku bych vůbec nepoznal, že za tím stojí opravdu Bergman, jelikož jsem u něj zvyklý na jiný styl. On vlastně ten začátek je takový hrozně pomalý a nijaký. Pak se to ale naštěstí rozjede, zaujme to, začne to být zajímavé a čím blíže konci, tak tím i napínavější. A to finále je dost povedené, hlavně díky němu těch 5* dávám, místo původních 4*. A ačkoli to má zpočátku především dramatickou dějovou linku ukazující život v té době chudém Berlíně, nebojte se, rozjede se to a bude to mít v sobě nakonec víc, než pouhé drama. I pár záběrů je zde povedených a právě díky tomu je v tom ještě potom vidět ten Bergman. Sice nechápu, co ho vedlo k rychlým přibližovačkám ve chvíli, kdy jich nebylo třeba, ale naštěstí jich je málo a neobtěžují. Co k závěru, je to netypická Bergmanovka, která ale mě osobně sedla a nakonec si ode mě vyslouží plný počet. (10.07.2018)